Dealer

Podobně jako na většině dánských filmů natočených po roce 1995 lze i na Pusherovi pozorovat jistý vliv Dogmy 95. Není totiž obrazově ani příběhově stylizovaný, nesnaží se zapadat do předem připravené žánrové škatulky, nechce působit dojmem, že je prodej kokainu neskutečně cool. Tento náhled na sedm dní v životě dealera Franka zkrátka více než Scarface připomíná dokument natočený v jedné z dánských ulic. A jako takový nabízí skvělé herecké výkony (třeba Thomas Bo Larsen je ve své krátké scéně feťáka, který dluží 50,000 skvělý) a působí nesmírně realisticky, nelítostně a civilně. Mému srdci je však, narozdíl od sociálnějšího pokračování, z čistě subjektivních důvodů lehce vzdálený. (21.07.2012)

Intenzivní exkurze současným dánským podsvětím ve společnosti podřadného "teplákového" drogového dealera, který musí po jednom nepovedeném kšeftu vyřešit v krátké době jeden zatraceně velký průšvih. Překvapivě sebevědomě působící mix zemité gangsterky, sociálního dramatu a thrilleru, který vyniká neobyčejně sugestivní syrovou a drsnou atmosférou, vypjatými scénami a strhujícím tempem a gradací. A taky skvělými hereckými výkony v čele s "mladými" budoucími skandinávskými hvězdami Kimem Bodniou a Madsem Mikkelsenem. Debut jako řemen! 85 % (24.11.2020)

Tak to bylo drsný... Dokonale realistický pohled na svět drogového "maloobchodu", kterému nechybí hutná atmosféra a naprosto věrohodné civilní herecké výkony. Stres a násilí (byť jeho zobrazení není přehnaně naturalistické a leckdy se odehrává mimo záběr) jsou všudypřítomné a celý příběh celkem logicky spěje k neodvratnému konci, který korunuje dílo přestože je jenom naznačen. Suma sumárum bezvadná ilustrace pořekadla "když se něco může posrat, tak se to taky posere". (25.05.2010)

Už (a především) tenkrát napoprvé se do toho Nicolas zaRefnul fest. Pokud bych si měl po básnicku popustit uzdičku, tak v ,,obsahu" znázorněný děj zkrášlují momenty zločinecké nevinnosti prokládané absurdní krutostí, rozklad osobnosti krys, zahnaných do kouta a trhajících tělíčka souputnic, idealizovaný pohled na společnost, poskytnutý skrz faktickou neschopnost smysluplně konat v případě dánské policie... Kouzelné srovnání rozsahu hereckého umění Bodnii přináší pohled na Franka pár dní poté, co si jeden z nostalgie zopakoval Most a jeho Rohdeho. Potěší i pohled na rozjíždějícího se Madse v jeho prvním dlouháčku a v době, kdy si ještě mohl dovolit hrát vyfetlé skynhýdky. Suma sumárum - povinná výbava každého cinemafílka. (23.02.2017)

Hledání rytmu a rukopisu v dlouhých kontaktních detailech a (zřejmě) zčásti improvizovaných dialozích dvojice delikventů. Ve druhé části, kdy film opustí model buddy movie a začne sledovat výhradně zoufalý boj Franka o přežití se v neonovém světle nočních klubů a barů rodí Refnova záliba v estetizaci brutality a morálně pochybných postav. Zatímco zpočátku se klasická rudá a fialová světla nepoužívají zásadně příznakově, skvostná závěrečná sekvence rodí režiséra, který svoje hrdiny používá jako projekční plátna svých brutálních vizí. Film na pomezí amatérské kinematografie, zbytkových vlivů Dogma 95 a probouzejícího se vizuálního mostra. (26.10.2010)