Divoká planeta

Vizuální paráda a obsahová delikatesa. Opravdu pokud budete mít možnost, neváhejte a koukejte, budete příjemně překvapeni, stejně jako já. Obrovská chlouba naší kinematgorafie, která je bohužel neprávem zapomenuta, ale co by jste chtěli od ČT, když na prvním místě jsou finanční prémie vedení ČT, pak rozdělovaní zakázek kamarádům vedouchích pracovníků ČT a někde tam na konci zdvižený prostředníček všem koncesionářům v podobě 100x opakovaných blbostí podle stejnýho mustru. (21.08.2010)

Slovy Varla Frištenského: "Bylo to sice hezký, ale že bych to musel vidět dvakrát..." Divoká planeta je zvláštní. Zkoušel jsem se na ni dívat třikrát, ale pokaždé jsem zhruba po čtvrthodině usnul. Dnes ne, film jsem vydržel, ale musím říct... Nic extra to není. Líbila se mi hlavní myšlenka ochočených a divokých lidí a toho, kdy se z "mírumilovných" tvorů stávají úplně jiní, kteří se násilí neštítí. Ale to bylo (kromě dabingu) asi tak všechno. Animace mi připadá zastaralá (a přitom o mnohem starších snímcích, než je Divoká planeta, se to říct nedá), podání příběhu a dialogy děsně suché, bez emocí, závěrečná čtvrthodina podivně prázdná, ačkoliv měla být nejspíš dramatická. Je to tak na dvě a půl hvězdy, ale zaokrouhluji nahoru - čistě z úcty k českým tvůrcům, kteří se před lety ještě nebáli být originální a vyzkoušeli natočit "něco jiného". (24.07.2010)

Zaujímavý námet, no tieto staré scifička sú mi proti srsti. Ale treba uznať, že autor mal nesmiernu predstavivosť. "Nová technika masového vyhubovania bohužiaľ nestačí tempu ich rozmnožovania" :lol: to by ma zaujímalo akým spôsobom teda ľudí hubili. Ďalší nedostatok som postrehol v tom, že Drágovia sa pokladali za takých vyvinutých a nezávislých od ľudí, no používali rovnaké jednotky SI ako my ? Podobných nezmyselných maličkostí tam bola kopa. Zas na druhej strane treba jednať, že sa tu jednalo ešte len o kolísku sci-fi žánru. (27.01.2011)

Mnohými vytýkané nedostatky uznávam, avšak k poetike pulpových kroník Roberta E. Howarda a jemu podobných, na ktoré La Planète sauvage nadväzuje mimo iného čiastočne i graficky, neodmysliteľne patria. Lalouxova "jednohubka" snáď najväčšmi pripomína Almuric, pohlcujúce dielo, ktoré pozoruhodne dobre ukrylo rozprávačské lapsusy za muskulatúru, genderovú/sexuálnu otvorenosť a fantasknú premisu plnú nápadov. René Laloux však dokazuje, že pero je silnejšie meča a preto vsádza na alegóriu stále nie až tak dávnych hrôz, ktoré nám v takto nastavenom zrkadle iného sveta ukazujú ten náš. Myslím, že nedopovedanosť mnohého ešte prehlbuje vzťah k historickej skutočnosti, lebo to zvyšné si dopĺňame sami - a takéto povzbudenie diváka k aktívnej participácii na myšlienkovej rekonštrukcii si cením. Miestami však nešlo onu neohrabanosť - a zastaralosť - necítiť. 75% (22.02.2015)

Viděno v kině kdysi, asi v r. 1974. Dojem byl úchvatný, něco takového jsem do té doby neviděl. Díky tomuto filmu jsem objevil Rolanda Topora. A chtěl bych tento film vidět znovu. Ukázky na YouTube jsou stále lákavé. Přidáno 21. 2. 10. Konečně jsem tento film viděl znovu a musím potvrdit 5*. Tentokrát paměť nelhala. Opravdový skvost. (02.01.2010)