Dívka s mušlí

"My za to nemůžeme, že jsme se narodili!!!" Tohle psychologické syrové drama s velkým D je přitom natočeno s tak citlivou a křehkou režií, že smekám před panem Svobodou! Je pravdou, že tento dříve velkým talentem oplývající režisér se nebál a dokázal natočit absolutně jakékoliv téma a žánrově skákal od jednoho oboru k druhému. Dívka s mušlí je příběhem o mladé dívce Vendule, která žije ve společné domácnosti ještě se třemi bratry a matkou, alkoholičkou, která si v noci vodí domů chlapy a o rodinu se vůbec nestará, o tu se musí starat právě Vendula, která to ale dělá s láskou. Matka ji má s jiným chlapem, ostatní sourozenci má zase s dalším. Každý ji po čase nechal a přitom je nešťastná a tak chlastá, prodává dokonce svým dětem oblečení, boty nebo flétnu, na kterou hraje jeden z chlapců, jen aby měla na flašku. Vendula chodí občas na návštěvy ke svému otci, který by ji chtěl mít u sebe a tak ji stále přemlouvá, aby se k němu a jeho nové ženě, se kterou má asi desetiletou holčičku nastěhovala. Ale Vendula by šla jedině, kdyby si vzal všechny, i její nevlastní sourozence. Těžké a složité sociální téma, psychologie postav jsou výborně napsané a všechny výborně zahrané. Vendulu zahrála Dita Kaplanová (nehoráznej výkon), její matku Evelyna Steimarová (tady je asi nejvíce poznat, že její dcera je Anna Polívková, neskutečná podoba, jako by si z oka vypadly). Parádní malinkou roličku si střihl na saxofon hrající Eugen Jegorov jako opilý amant matky, kterého si v noci přivedla do bytu. Film jsem viděl po delší době a úplně mě uzemnil! Podle mě je to nejlepší psychologický film z těžkých a šedivých osmdesátých let, který funguje i jako odkaz tehdejší doby a žádný jiný režisér už tohle téma nikdy nepřekonal. Málem bych zapomněl na nádhernou tklivou hudbu Petra Hapky, která film dělá ještě smutnějším. Jsem rád, že jsem majitelem originálního filmového plakátu, který mi visí na dveřích pokoje. (27.05.2019)

Taká matka snáď ani nemôže existovať, ale závislosť je sviňa, film na vianočnú depresiu ako stvorený. Život mladého dievčaťa ako horská dráha, rúti sa časom a väčšinou strmo z kopca. O výkone Dity Kaplanovej som nepochyboval, presvedčila ma už skôr v mladšom veku. Postava obetavej sestry nebola jednoduchá na pochopenie, ale v jej podaní som to zhltol bez zaváhania. –––– Naše maminka má v sobě zvláštní světlo. Když na ní čekáme, ještě ji nevidíme, ale už víme, že se blíží. –––– Všichni máme své představy o životě, o lidech. A pak zjistíme, že jsou to jenon představy. (21.12.2014)

Smutný příběh o dívce Vendule, která se snaží udržet při životě zcela nefunkční rodinu. Nahrazuje svým nevlastním bratrům matku, která se utápí v alkoholové bažině a není schopná plnit své základní povinnosti. Vendula obětuje své vlastní dětství, aby ty poslední zbytky zachránila svým sourozencům. Ačkoli natočený za hluboké normalizace, film přesvědčivě popisuje psychologii lidí, která je do značné míry nezávislá na společenském uspořádání. Alkoholici tady byli před třiceti lety, jsou tady i dnes (ze stejných důvodů). A terorizují své okolí stejně - a mají stejné výmluvy, stejně házejí špínu na druhé, sami se cítí ukřivděně a čistí jako lilie. Nezastírám, že nesnáším alkohol v jakékoli míře... Propůjčuje lidem prchavý a klamný pocit bezstarostnosti, zapomnění, volnosti a často také vstupenku k bestialitě, která v těch nejhorších případech vede k týrání dětí, jež se falešně vydává za výchovnou metodu... Dívka s mušlí je povedenou anatomií mezilidských vztahů, které jsou běžnější, než by bylo zdrávo. Také díky přesvědčivým výkonům většiny herců... (02.03.2010)

„Co z tebe bude?“ - „Buchta.“ - „Co?!“ - „Buchta. To říká máma.“ Na režisérovi Jiřím Svobodovi mě příjemně překvapuje jedna věc; viděl jsem od něj doposud 4 filmy a každý mi přijde úplně jiný. To, co všechny spojuje, je společný převládající žánr, drama. A také kvalita, se kterou na tom byly také všechny podobně, Dívka s mušlí rozhodně není výjimkou. Na úvod je třeba říct, že film je takřka konstantní depresí. Těch pár záchvěvů něčeho pozitivního vždy velmi rychle zmizí, jako by to bylo něco nepatřičného. Snové (a tolik vypovídající) Venduliny představy spolu s výbornou Hapkovou hudbou tomu jen napomáhají. Stejně jako herecké výkony většiny zúčastněných. S Vendulinou matkou snad ani nejde soucítit, jen jí opovrhovat, s dcerou je to už kapánek těžší. Na jednu stranu ji člověk upřímně lituje a chápe, na druhou kroutí hlavou nad tou umíněností a možná krásnou, ale zcela naivní, sebezničující představou. A pak přijde konec a člověk si jen posteskne nad tím, že tuší, jak by to asi pokračovalo dál. Hodnotím slušnými 4*. (08.02.2018)

Tohle nějak nejsem schopnej brát vážně. Chtěl bych vidět třináctiletý dítě, který se bude chovat takhle strašně zodpovědně a nesobecky. Foter a jeho nová manželka přemlouvaj holku, aby šla bydlet k nim, ale ona prostě řekne, že to nemůže, protože má sourozence a maminka alkoholička by se nezvládla o ně postarat. Když jí foter nabídne, že jí koupí, co bude chtít, tak ona řekne, že pro sebe nic nechce, ale chtěla by peníze pro maminku, aby měla na chlast. Ale poněkud paradoxně peníze od fotra rozdá dětem na pouti. Nakonec se dostane do dětskýho domova a stejně pořád odmítá jít bydlet k fotrovi, protože by to bylo nefér vůči sourozencům. Na místě toho fotra bych jí už řek, ať si teda vylíže prdel... Všichni tady rozdávaj 4-5 hvězdiček a film vychvalujou do nebes, ale mně to prostě přišlo celý naprosto nereálný. Kromě Evelyny Steimarový v roli velice zábavný matky, která chlastá první ligu a po nocích si domu tahá nejrůznější amanty, jsem ve filmu nenašel nic, co by stálo za zmínku. Jo vlastně mě ještě pobavilo, když Ladislav Frej se elegantně zbavil fakanů tim, že jim dal drobný, ať jdou hrát automaty. Takový počátky gamblerství v dobách socialismu :-) (07.01.2012)