Nuda v Brně

Nádech 60. let, trocha zelenkovské bláznivosti, ale v podstatě velice originální dílo. Za poslední desetiletí nevznilo mnoho českých filmů, u nichž bych měla pocit, že jsou výjimečné. Nuda v Brně k nim patří. Vlastně je to v rámci distribuce běžných dlouhometražních filmů po Návratu idiota jediný takový film. Doufám jen, že Vladimír Morávek nedopadne podobně jako Saša Gedeon, který po Idiotovi, zatím je to pět let, nenatočil nic dalšího. Vladimír Michálek teď cosi chystá (Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště), tak snad mi svým osudem nepotvrdí dojem, že nejlepší čeští režiséři prostě filmy netočí. (15.02.2005)

Málokdy se mi stane, abych šel víckrát do kina na jeden film. A není to o tom, že jsem z Brna, protože s Brnem tenhle film až tak nesouvisí; ostatně některé exteriéry se točily v Hradci Králové, kde Morávek tehdy působil jako divadelní režisér. Asi je to mojí osobní slabostí pro starší české filmy, kterým se Nuda v Brně podobá, přitom je dnešní. Morávek dal příležitost "svým" divadelním hercům a je dobře, že osobnosti jako Budař, Holánová či Tomicová obohatily galerii českých filmových herců. Některé scény jsou tak absurdní, že na ně nemůžete zapomenout. Ať je to drobnost typu, kdy mezi jednohubkami leží mobil, jedna z přítomných dam ho vypne, aby konečně přestal zvonit a vrátí ho zpět mezi jednohubky. A teď můj osobní problém - byl jsem tenkrát na Nudě v Brně a druhý den jsem šel na Pupendo. A přišlo mi to tak moc barevné a hvězdné, že jsem musel jít znovu na Nudu v Brně. Tolik můj subjektivní dojem (17.12.2011)

Zřejmá a místy úporná snaha o vzkříšení „nové vlny“ 60.let na mne při první projekci zafungovala. Při druhé jsem si uvědomil, že přemíra demence je prvoplánové vydírání a to mi trochu vrátilo na zem. Ale i ze země musím uznat, že je to plamínek v porevoluční filmové tmě, který by mohl zažehnout pochodeň, pokud nebudou autoři při každé klapce myslet na Hollywood. (11.06.2008)

Překvapení od dvou divadelních hvězd (Vladimír Morávek a Jan Budař) je to opravdu velké. Samotný scénář šlape jako hodinky (spousta hlášek, rohlíkové znaky a pod.) a ani režie nezůstává pozadu. Herci jedou bez problému, až na Pavla Lišku, který tu hodně připomíná svou postavu ztvárněnou ve filmu Pupendo. Nuda v Brně je inteligentní komedie, která dokáže být vtipná, aniž by ztrácela svou důstojnost. (16.04.2004)

Rozjezd filmu je opravdu ve velkém stylu. V sérii gagů a rozhovorů "ze života" je nám představeno celé filmové osazenstvo, ve kterém je každá postava jiná a sama o sobě zajímavá. Poté je celý kolotoč událostí uveden do pohybu jednoduchou zápletkou dvou lidí, kteří se spolu mají poprvé vyspat, a jednoho herce, který má zemřít příštího dne ráno. Celý film pak skončí ještě stylověji, než začal. To už se ale nepohybuje na hranici geniální grotesky, ale naopak nad hlubokou propastí do těžkého lidského dramatu, která mu sluší možná ještě mnohem více. Snad je to tím, že se Vladimír Morávek rozhodl zbavit se barvy a natočil film černobíle, ale celé Brno působí neuvěřitelně chladným a krutým dojmem. Vůbec jsem jej nepoznával. A mezi tím skvělým začátkem a ještě lepším koncem se něco děje. Nic, co by stálo za řeč, ale vede to k závěru, který stojí za to. Postavy se vybarví, ale filmové Brno zůstává i dál zahalené do černé a bílé. Dá se říct, že se Morávek pokusil natočit českou Magnolii. Buďme rádi za to, že se vůbec pokusil. A je jen dobře, že to nedapadlo vůbec špatně. Tři a půl. [říjen 2006] (12.10.2006)