Reklama

Reklama

Název filmu režiséra Jiřího Svobody odkazuje na pokyn, který dávali vězeňští dozorci manželkám politických vězňů, když je upozorňovali, o čem smí hovořit při návštěvách a psát v dopisech. Samotný film totiž pojednává o inscenovaných politických procesech z padesátých let. Hrdinou filmu je stranický funkcionář JUDr. Jan Steiner-Kamenický (J. Bartoška), který je jednoho rána nečekaně zatčen a obviněn ze záškodnické činnosti proti socialistickému režimu. Skutečným důvodem je ovšem jeho židovský původ a emigrace na Západ během války. Podobný osud stihne i tajemníka Krajského výboru KSČ Jaroslava Mrázka (J. Hanzlík). Oba zadržené, stejně jako jejich rodinné příslušníky, čeká tvrdý nátlak, jehož cílem je přimět je k doznání všech údajných zločinů… (Česká televize)

(více)

Recenze (126)

blackrain 

všechny recenze uživatele

Ta bezmoc politických vězňů byla naprosto hmatatelná. Dobrá ukázka toho jak je možné zničit člověka. Herecké výkony některých herců byly až dechberoucí. Ani se mi nechtělo věřit, že se do svých tolik položili. Tenhle film můžu jedině doporučit. Mělo by být připomínáno jakou epochou si naše země prošla. Nikdy by se nemělo něco podobného opakovat. Zřejmě jsme se ale dost nepoučili. ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

,,Vina se nevytváří, vina se dokazuje.. '' aneb naše budovatelská padesátá léta v celé své kráse. Dle mého je to asi nejodpornější období našich dějin vůbec. Když nás mučil, věznil a vraždil Germán okupant, ještě bych to pochopil. Kromě celé zvrácené ideologie to byl prostě nepřítel. Ale v padesátých letech šli vlastní proti vlastním byť pod dohledem rudého bratra. Jen o rodinných záležitostech je film, který se odehrává v období procesu s Rudolfem Slánským. Bylo to období, kdy se soudruzi v čele s Klémou zbavovali nepohodlných a hlavně těch, kteří byli židé, nebo potomky židů. To samé se dělo v té době i v Moskvě. Mně na tomto období nejvíce vadí, že byla elita národa nucena prchnout do zahraničí, nebo byla zatýkána a mučena v komunistických věznicích a lágrech. Na venkově pak byli tvrdě perzekuováni sedláci a statkáři...K moci se dostala skutečná lůza a póvl. Bez inteligence, zkušeností... Zde ve filmu se dva přesvědčení komunisté, soudruzi z nichž jeden je dokonce na velmi významném postu (Hanzlík) dostanou z ničeho nic do soukolí komunistického masomlejnu. Máme tak možnost sledovat jak se státní bezpečnost snaží lidem, které strana dávno odsoudila a odškrtla ze seznamu, vytvořit důkazy o jejich protistátní činnosti. Nestydí se ničeho, kompromituje obžalované, fyzicky a psychicky je týrá, nutí je podepisovat zkreslené výpovědi i vymyšlená doznání. Takhle to prostě bylo. Snad jen toho násilí tam nebylo ukázáno moc, protože některé výslechy vězni opouštěli mrtví nebo zmrzačení... Spíše než s komunistou Hanzlíkem a internacionalistou Bartoškou jsem byl při sledování filmu v duchu s našimi západními vojáky, inteligencí, duchovními i prostými lidmi, kteří se ač nevinní dostali do stejného soukolí. Kladně hodnotím, že předloha vznikla už v roce 1988 i to, že film byl v roce 1990 natočen. Mechanismus komunistické justice a práva tam byl předveden dokonale. 4 cigarety. * * * * ()

Reklama

cariada 

všechny recenze uživatele

Velice drsný film o praktikách komunistů v 50.letech. ´Jen si tak říkám, že tady je jasně vidět rozdíl mezi komunistama a náckama. Komunisti prostě chtěli slyšet vlastní pravdu a neváhali pro to použít cokoliv, aby z člověka dostali co potřebovali, kdež to náckové se chovali stejně brutálně, ale zase na druhou stranu jim šlo se dozvědět skutečnou pravdu. Jen si tak říkám k čemu to těm komančům tenkrát bylo takhle degradovat nevinný lidi? Jediný co mě napadá, že prostě chtěli zastrašit ostatní lidi od nákých sabotáží. Herecký výkony jsou opravdu skvělé at už na straně vyšetřovatelů tak na straně obětí. Opravdu ještě že žijem v dnešní době. ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Jaromíra Kolárová byla bezpochyby velká soudružka ale byla také veliká spisovatelka a scénáristka. Dokázala odlehčené komedie i silná dramata a vždycky bez hluchých míst. Uměla napsat lidské a hlavně uvěřitené příběhy. Filmy natočené podle jejich předloh a scénářů se právem těší divácké oblibě. Jen o rodinných záležitostech postlihl osud dalších porevolučních filmů - je málo známý a nedocenněný. A je to škoda. ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Áno, robili sa aj chyby - mumlali si dočasne zakríknutí komunisti v deväťdesiatych rokoch. Nepripúšťali, že násilie ústiace do zločinov už bolo zakódované v neomylnosti strany a pyramídovej štruktúre nekontrolovanej moci. Ani Kolárová so Svobodom neprekročili tieto limity. Aj oni sa zaoberali účelovou a nespravodlivou perzekúciou vlastných ľudí. Nie kohokoľvek, iba čestných členov strany. Ale tí predsa mohli vedieť, že revolúcia požiera vlastné deti. Že pragmatický výrok prenesený Kňažkom - Dal jsem vám zločince, máte trest. To si mám za vás vymyslet i zločin? - nie je vytrhnutý z kontextu, ale ukazuje mechanizmus toho, čo sa dialo. Takže napriek dobrému hereckému obsadeniu, vierohodným výkonom, dramatickému deju a depresívnej atmosfére dávam "iba" tri hviezdičky. Nie preto, že film prišiel do kín v nesprávnej dobe, ale preto, že som videl tematicky podobné, ale lepšie. Zobrazené neprávosti sa dejú v každej dobe a v každom režime ovládanom militantnou politickou stranou alebo náboženstvom. Je preto potrebné a užitočné nakrúcať o nich filmy, len pravda v nich by mala byť viac odhalená. ()

Galerie (58)

Zajímavosti (3)

  • Natáčelo se ve věznici v Uherském Hradišti, kde v 50. letech docházelo ke skutečným násilným výslechům a věznění politicky nepohodlných osob. Scény z věznice v závěru filmu byly natočené v pevnosti Terezín. (navorski)
  • Ve retrospektivní scéně, kdy Jan Steiner (Jiří Bartoška), coby důstojník americké armády, přijíždí do koncentračního tábora, zní v pozadí vojenský pochod „It's A Long Way To Tipperary“. (majky19)

Reklama

Reklama