Family Matters
Režie:
Jiří SvobodaKamera:
Vladimír SmutnýHrají:
Jaromír Hanzlík, Jiří Bartoška, Marta Vančurová, Milan Kňažko, Karel Roden, Rudolf Hrušínský ml., Ladislav Potměšil, Zdeněk Mucha, Miroslav Donutil (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Název filmu režiséra Jiřího Svobody odkazuje na pokyn, který dávali vězeňští dozorci manželkám politických vězňů, když je upozorňovali, o čem smí hovořit při návštěvách a psát v dopisech. Samotný film totiž pojednává o inscenovaných politických procesech z padesátých let. Hrdinou filmu je stranický funkcionář JUDr. Jan Steiner-Kamenický (J. Bartoška), který je jednoho rána nečekaně zatčen a obviněn ze záškodnické činnosti proti socialistickému režimu. Skutečným důvodem je ovšem jeho židovský původ a emigrace na Západ během války. Podobný osud stihne i tajemníka Krajského výboru KSČ Jaroslava Mrázka (J. Hanzlík). Oba zadržené, stejně jako jejich rodinné příslušníky, čeká tvrdý nátlak, jehož cílem je přimět je k doznání všech údajných zločinů… (Česká televize)
(více)Recenze (127)
,,Vina se nevytváří, vina se dokazuje.. '' aneb naše budovatelská padesátá léta v celé své kráse. Dle mého je to asi nejodpornější období našich dějin vůbec. Když nás mučil, věznil a vraždil Germán okupant, ještě bych to pochopil. Kromě celé zvrácené ideologie to byl prostě nepřítel. Ale v padesátých letech šli vlastní proti vlastním byť pod dohledem rudého bratra. Jen o rodinných záležitostech je film, který se odehrává v období procesu s Rudolfem Slánským. Bylo to období, kdy se soudruzi v čele s Klémou zbavovali nepohodlných a hlavně těch, kteří byli židé, nebo potomky židů. To samé se dělo v té době i v Moskvě. Mně na tomto období nejvíce vadí, že byla elita národa nucena prchnout do zahraničí, nebo byla zatýkána a mučena v komunistických věznicích a lágrech. Na venkově pak byli tvrdě perzekuováni sedláci a statkáři...K moci se dostala skutečná lůza a póvl. Bez inteligence, zkušeností... Zde ve filmu se dva přesvědčení komunisté, soudruzi z nichž jeden je dokonce na velmi významném postu (Hanzlík) dostanou z ničeho nic do soukolí komunistického masomlejnu. Máme tak možnost sledovat jak se státní bezpečnost snaží lidem, které strana dávno odsoudila a odškrtla ze seznamu, vytvořit důkazy o jejich protistátní činnosti. Nestydí se ničeho, kompromituje obžalované, fyzicky a psychicky je týrá, nutí je podepisovat zkreslené výpovědi i vymyšlená doznání. Takhle to prostě bylo. Snad jen toho násilí tam nebylo ukázáno moc, protože některé výslechy vězni opouštěli mrtví nebo zmrzačení... Spíše než s komunistou Hanzlíkem a internacionalistou Bartoškou jsem byl při sledování filmu v duchu s našimi západními vojáky, inteligencí, duchovními i prostými lidmi, kteří se ač nevinní dostali do stejného soukolí. Kladně hodnotím, že předloha vznikla už v roce 1988 i to, že film byl v roce 1990 natočen. Mechanismus komunistické justice a práva tam byl předveden dokonale. 4 cigarety. * * * * ()
Jiří Svoboda je bezesporu zvláštní člověk. Pokud někdo dokáže natočit takový film a být přitom předsedou komunistické strany, tak je to značně schizofrenní. Film je hodně únavný a ta bezmoc je hmatatelná. Herci v rolích vyšetřovatelů kromě Milana Kňažka jsou poměrně málo přesvědčiví a Karel Roden přehrává. ()
O filmu jsem vůbec nevěděl. Přesně tohle v naší společnosti chybí, aby se na to každý pěkně jednou měsíčně podíval, když se mu zdá, že za komunistů bylo líp. Neviděl jsem moc českých filmů, možná krom Zdivočelé země, které by tak dobře popisovaly týrání člověka režimem. Jakmile se rozjel kolotoč zatýkání, nebylo úniku. Připomnělo mi to inkvizici ve Španělsku v 16. či na severní Moravě v 18. století. Lidé jsou pořád stejný dobytek, když dostanou šanci beztrestně vládnout...80% ()
Vcelku poctivá snaha o vyrovnání se s politickými procesy 50. let v době, kdy se již (z)hroutil komunistický režim. Skvěle natočeno, výborné herecké výkony, podařilo se vystihnout skutečně děsivou podobu vypořádávání se s "vnitřním nepřítelem" v období studené války dle stalinského vzoru. K lepší plasticitě filmu mi jen chybí jeden z důležitých rozměrů procesů 50. let - že semlely kromě zcela nevinných obětí často i ty, kdo je sami pomáhali zpočátku iniciovat, včetně Rudolfa Slánského samotného. Přesto snímek vyznívá mnohem lépe a objektivněji než většina současných filmů věnujících se tomuto období, které bývají většinou už jen černobílými politickými či ideologickými agitkami. ()
Galerie (58)
Zajímavosti (3)
- Miroslav Macháček (kňaz Josef) zomrel dva mesiace pred premiérou filmu. (Jello Biafra)
- Natáčelo se ve věznici v Uherském Hradišti, kde v 50. letech docházelo ke skutečným násilným výslechům a věznění politicky nepohodlných osob. Scény z věznice v závěru filmu byly natočené v pevnosti Terezín. (navorski)
- Ve retrospektivní scéně, kdy Jan Steiner (Jiří Bartoška), coby důstojník americké armády, přijíždí do koncentračního tábora, zní v pozadí vojenský pochod „It's A Long Way To Tipperary“. (majky19)
Českoslovenští občané se sotva vzpamatovali z nacistické okupace, teroru a zatýkání ze strany gestapáků, když nastoupila nová státní moc, která akorát vyměnila hákový kříž za srp a kladivo, Hitlera za Stalina a hnědou za rudou. V tomto filmu sledujeme, jak zasraní komunardi zatýkali, věznili a vyslýchali své vlastní členy, aby z nich dostali přiznání ke zločinům, které nikdy nespáchali. Spousta prostředků a času byla promrhána na vymýšlení nesmyslných obvinění, na sepisování falešných přiznání a na deprivaci, bití a mučení nevinných a oddaných komunistů, kterým bylo předurčeno, že se stanou obětními beránky. Naši soudruzi měli za úkol od Moskvy najít mezi svými řadami zrádce, záškodníky a sabotéry, aby měli na koho svést to, že jejich vláda stála za hovno a že nebyli schopni zajistit lidem základní zboží a služby pět let po válce. Film začíná velkou stranickou slavností při příležitosti narozenin jednoho potentáta, na které se vyžraní komouši promenádují, konzumují chlebíčky, pijí šampaňské a provolávají slávu soudruhu Gottwaldovi, soudruhu Stalinovi a SSSR. Hlavní postavou je předseda krajského výboru KSČ, zásadový a čestný Jaroslav Mrázek, který má oddanou a psořádanou manželku Lídu a děti a společně žijí v činžovním bytě. Druhou hlavní postavou je JUDr. Jan Steiner – Kamenický, který má zase krásnou a mladou ženu Alenu, žije si v honosné vile, a především je to žid. Hned po slavnosti je o půl třetí ráno zatčen komunistickou tajnou policií s praktikami gestapa a uvržen do špinavé a temné cely. Jeho žena prosí Mrázka, aby jí pomohl, ale ten je také zatčen a zavřen do temné cely. Je mu řečeno, že byl zbaven stranické funkce a vyloučen ze strany a začíná si užívat ten pravý bolševický teror – odpírání spánku, jídla, vynucené chození tam a zpátky, a to vše je prokládáno brutálním výslechem. Lída je donucena odejít s dětmi z pražského bytu do zanedbaného a zpustlého domu na venkově bez tekoucí vody a elektřiny, ale i zde ji STBáci rádi terorizují. Děj se nejvíce soustředí na Mrázka a na to, jak se jej vyšetřovatelé pokoušejí obvinit z toho, že jeho otec byl malíř, který vykořisťoval jednoho dělníka – komunistu, že je to anglo-americký imperialistický špion, sabotér národního hospodářství a že měl milenku Moniku Nekludovou. U Kamenického je největším problémem to, že byl za druhé světové války ve Velké Británii a že je to žid. Major STB působí korektně a rozumně, na špinavou práci má dozorce a také velmi vzteklého kapitána STB, který se v jednom okamžiku neudrží a zmlátí Kamenického tak, že mu teče krev z nosu. Mezi STBáky je také ještě typická vyžraná komoušská hloupá dělnická nula, která se ohání tím, že sice nemá školy, ale stejně moc dobře ví, že Mrázek je vinen a že neunikne trestu. Další zajímavou postavou je STBák František Loukotka, kterého navštíví Lída s prosbou o pomoc, protože jej za války ukrývali před gestapem. Loukotkova žena jí přivítá vlídně, ale Loukotka ji vynadá a vyhodí, a nakonec je sám zatčen a odříkává naučenou výpověď. Mrázek a Kamenický jsou nuceni podepisovat zcela vylhaná a vymyšlená přiznání a učit se je nazpaměť k soudu. Jeden z nich ovšem morálně odolá a u soudu všechno odvolá. Celý film je tak protkán nesmyslnou krutostí a brutalitou, nespravedlností a beznadějí, která byla tak příznačná pro stalinistická 50. léta. A ten název? Vězni si směli psát se svými blízkými a stejně tak se bavit s návštěvami pouze o rodinných záležitostech, ostatní témata byla přísně zakázána. () (méně) (více)