Jen o rodinných záležitostech

“Raději se desetkrát mýlit, než mít jednou pravdu proti straně!” Československo, 50. léta a nelidský teror na lidech v podobě vykonstruovaných procesů. Doslova horor mající reálné základy. Citace: ´Příběh z období kultu osobnosti, usilující o postižení psychologie doby a lidí ji žijících. Odsuzuje i varuje vylíčením tragických osudů dvou mužů, zatčených a obviněných z velezrady, a ženy jednoho z nich, kteří trpí nesprávnými metodami i s nimi zápasí a sami v sobě i ve svém okolí hledají odpověď na palčivou otázku, kde vlastně je pravda a spravedlnost.´ Snímek je natočen na základě autobiografického knižního románu autorky Jaromíry Kolárové, která vyšla v roce 1965. Scénář byl však dokončen až v roce 1988 a do kin hotový film vzešel zrovna v době tzv. Sametové revoluce a co si budeme povídat, kdo by v tuto dobu chodil do kina. A tak bohužel upadl v zapomnění a je to ohromná škoda. Tohle by se mělo v televizi promítat hodně často, neb lidé zapomínají a z dob komunismu si připomínají jen to dobré. A rozhodně se na to měli podívat čeští tvůrci, kteří stojí za filmem ´Milada´. Takhle nějak ten film měl vypadat. Stojí za připomenutí, že něco takového už v roce 1970 natočili francouzští tvůrci v Česku uvedeném pod názvem ´Doznání´, pro změnu dle vzpomínek popsané v knize od československého komunistického politika, diplomata a publicisty Artura Londona, který emigroval do Francie, jehož děj je tomuto podobný jako vejce vejci. Film byl samozřejmě v tehdejším Československu zakázán a není divu. (16.08.2018)

Tenhle film doplatil na dobu svého vzniku, lépe řečeno na dobu svého uvedení do distribuce, protože doba pádu komunismu nesvědčila ani filmu ani divadlu a trvalo dobré dva roky, než se situace stabilizovala. Řada zajímavých snímků tehdy zapadla, aby je záhy vystřídaly nepoměrně horší neumětelské výrobky komerčního braku. Dovolím si odhadovat, že kdyby totéž Svoboda natočil v současnosti, stala by se z toho přinejmenším malá filmová událost. Na filmu je vidět ještě taková ta řemeslně kvalitní barandovská produkce, která měla svou nepopiratelnou úroveň. Tak 90 % současné české filmové produkce téhle lajny jednoduše nedosahuje. Uživatel Enšpígl se podivuje, jak mohl tak kritický a poměry 50. let obnažující film natočit angažovaný komunista. Mně to naopak přijde jako celkem logický důsledek vývoje české intelektuální radikálně levicové umělecké scény. Jen je potřeba poznamenat, že tito lidé k pochopení toho, co spoustě jiných bylo jasné od začátku, potřebovali několik desítek let a spoustu trpkých zkušeností. A zároveň je nutné podotknout, že zájem těhle tvůrců se obvykle redukuje na komunistické funkcionáře, kteří se obětí procesů stali až v pozdní fázi zostřování třídního boje, a už si nevšímají spousty těch, kteří putovali do lágrů mnohem dřív, ať už to byli příslušníci jiných politických stran, kněží nebo soukromí rolníci, prostě všichni, které režim považoval za své protivníky. Jen o rodinných záležitostech není tak výborný snímek jako např. Kachyňovo Ucho nebo Doznání Costy-Gavrase, je i poněkud schématický, protože režisér chtěl do filmu dostat úplně celý mechanismus fungování těhdejších politických procesů, ale pro člověka, který se chce seznámit s politickou realitou první poloviny 50. let, je to určitě dobrá volba. Dobře vybraní herci odvádějí svůj vysoký standard a Jaromír Hanzlík je v roli oběti státní bezpečnosti jednoduše výborný. Celkový dojem: 75 %. (02.06.2012)

Smutný, ponurý príbeh plný tragiky a ľudskej zhovadilosti. Obdobie okolo zatknutia R. Slánského a jeho poprava by sa dalo prirovnať k obdobiu Francúzskej revolúcie - aj tá požierala svoje vlastné deti. Len s tým rozdielom, že v prípade Československa zožrala len tých najlepších a najrozumnejších. Nadpriemer. 75/100 (22.03.2019)

Politické drama z 50. let o zinscenovaných komunistických procesech, překvapivě natočené ještě za komunismu. Vzhledem k tomu, že jsme všichni poučeni o tom, že v rámci komunismu neexistuje nic jako spravedlnost pro zlé, čestný estébák, milý vězeňský dozorce, nenásilný komunistický výslech nebo vyšetřovatel s pochopením a odporem k násilí, film je od začátku do konce depresivní a bez naděje, ať už tam oběť donucenou k nesmyslnému přiznání hraje Hanzlík nebo Bartoška. Hudební doprovod je poněkud zívací. Co se týče výkonu, Roden, Landa, Donutil a tradičně démonický Kňažko tu hrají divácky vděčné role absolutních sviní, zbytek nijak nepřekvapí. (12.12.2009)

Viděno na CS filmu, zcela náhodou. Musel jsem se rychle podívat do "Lexikonu českého filmu" co je to za film, který mi názvem vůbec nic neříkal. Zaujalo mě hodnocení 20% a ta záplava skvělých jmen. Tvůrců, kteří obvykle značí kvalitu. No a stačily úvodní 2 minuty filmu abych byl chycený do ponuré atmosféry tohoto dramatu. Výborná kamera, herecké výkony v čele se skvělým Hanzlíkem a Vančurovou. Občas mi přišla až moc teatrální hudba a ke konci se mi to zdálo trochu rozvláčné, ale přesto je to min.za 4 hvězdy. PS: vidět pohromadě takovou grupu STBáků jako je Roden, Landa, Hrušínský ml., Donutil a Potměšil - to stojí za to. (15.04.2011)