Jen o rodinných záležitostech

Tenhle film doplatil na dobu svého vzniku, lépe řečeno na dobu svého uvedení do distribuce, protože doba pádu komunismu nesvědčila ani filmu ani divadlu a trvalo dobré dva roky, než se situace stabilizovala. Řada zajímavých snímků tehdy zapadla, aby je záhy vystřídaly nepoměrně horší neumětelské výrobky komerčního braku. Dovolím si odhadovat, že kdyby totéž Svoboda natočil v současnosti, stala by se z toho přinejmenším malá filmová událost. Na filmu je vidět ještě taková ta řemeslně kvalitní barandovská produkce, která měla svou nepopiratelnou úroveň. Tak 90 % současné české filmové produkce téhle lajny jednoduše nedosahuje. Uživatel Enšpígl se podivuje, jak mohl tak kritický a poměry 50. let obnažující film natočit angažovaný komunista. Mně to naopak přijde jako celkem logický důsledek vývoje české intelektuální radikálně levicové umělecké scény. Jen je potřeba poznamenat, že tito lidé k pochopení toho, co spoustě jiných bylo jasné od začátku, potřebovali několik desítek let a spoustu trpkých zkušeností. A zároveň je nutné podotknout, že zájem těhle tvůrců se obvykle redukuje na komunistické funkcionáře, kteří se obětí procesů stali až v pozdní fázi zostřování třídního boje, a už si nevšímají spousty těch, kteří putovali do lágrů mnohem dřív, ať už to byli příslušníci jiných politických stran, kněží nebo soukromí rolníci, prostě všichni, které režim považoval za své protivníky. Jen o rodinných záležitostech není tak výborný snímek jako např. Kachyňovo Ucho nebo Doznání Costy-Gavrase, je i poněkud schématický, protože režisér chtěl do filmu dostat úplně celý mechanismus fungování těhdejších politických procesů, ale pro člověka, který se chce seznámit s politickou realitou první poloviny 50. let, je to určitě dobrá volba. Dobře vybraní herci odvádějí svůj vysoký standard a Jaromír Hanzlík je v roli oběti státní bezpečnosti jednoduše výborný. Celkový dojem: 75 %. (02.06.2012)

Přesvědčivě a dovedně natočené, to se v české kinematografii jen tak nevidí. K oboum obětím jsem ale moc lítost necítil, zejména Hanzlík v roli krajského tajemníka KSČ ať nevykládá, že nevěděl, co je jeho rodná strana zač. Stačí si přečíst proslovy zapáleného arcilotra Slánského v dobách, kdy ještě netušil, jak skončí, o nutnosti čistek a nápravných táborů. Mimochodem je hodně smutné, že zaslouženě potrestat několik málo vrcholných komunistů, byť z jiných, vymyšlených důvodů, dokázala jen sama KSČ právě v oněch zinscenovaných procesech v 50.letech. Od té doby až dodnes nic. A v budoucnu už nic dalšího ani očekávat nelze. (28.12.2012)

Velice drsný film o praktikách komunistů v 50.letech. ´Jen si tak říkám, že tady je jasně vidět rozdíl mezi komunistama a náckama. Komunisti prostě chtěli slyšet vlastní pravdu a neváhali pro to použít cokoliv, aby z člověka dostali co potřebovali, kdež to náckové se chovali stejně brutálně, ale zase na druhou stranu jim šlo se dozvědět skutečnou pravdu. Jen si tak říkám k čemu to těm komančům tenkrát bylo takhle degradovat nevinný lidi? Jediný co mě napadá, že prostě chtěli zastrašit ostatní lidi od nákých sabotáží. Herecký výkony jsou opravdu skvělé at už na straně vyšetřovatelů tak na straně obětí. Opravdu ještě že žijem v dnešní době. (15.05.2012)

“Raději se desetkrát mýlit, než mít jednou pravdu proti straně!” Československo, 50. léta a nelidský teror na lidech v podobě vykonstruovaných procesů. Doslova horor mající reálné základy. Citace: ´Příběh z období kultu osobnosti, usilující o postižení psychologie doby a lidí ji žijících. Odsuzuje i varuje vylíčením tragických osudů dvou mužů, zatčených a obviněných z velezrady, a ženy jednoho z nich, kteří trpí nesprávnými metodami i s nimi zápasí a sami v sobě i ve svém okolí hledají odpověď na palčivou otázku, kde vlastně je pravda a spravedlnost.´ Snímek je natočen na základě autobiografického knižního románu autorky Jaromíry Kolárové, která vyšla v roce 1965. Scénář byl však dokončen až v roce 1988 a do kin hotový film vzešel zrovna v době tzv. Sametové revoluce a co si budeme povídat, kdo by v tuto dobu chodil do kina. A tak bohužel upadl v zapomnění a je to ohromná škoda. Tohle by se mělo v televizi promítat hodně často, neb lidé zapomínají a z dob komunismu si připomínají jen to dobré. A rozhodně se na to měli podívat čeští tvůrci, kteří stojí za filmem ´Milada´. Takhle nějak ten film měl vypadat. Stojí za připomenutí, že něco takového už v roce 1970 natočili francouzští tvůrci v Česku uvedeném pod názvem ´Doznání´, pro změnu dle vzpomínek popsané v knize od československého komunistického politika, diplomata a publicisty Artura Londona, který emigroval do Francie, jehož děj je tomuto podobný jako vejce vejci. Film byl samozřejmě v tehdejším Československu zakázán a není divu. (16.08.2018)

Bohužel jsem viděl poprvé až nedávno, knižní předlohu Jaromíry Kolárové jsem také nečetl, obávám se, že v těch předlistopadových letech nebyla jen tak lehce dostupná ... Skvělé psychologické drama z doby okolo Slánského procesů, plejáda našich špičkových herců a dramatický popis toho, jak se likvidují nevinní anebo "přebyteční". Přesto, že film je hodně deprimující, obávám se, že reálná skutečnost byla možná ještě horší. Nejhorší na tom je, že takhle dokázali navzájem likvidovat, koho se jim zachtělo, ve vlastních řadách nevyjímaje. Opravdu ten režim byl a je zrůdný a nezreformovatelný a myslím si, že tento film by měli uvádět možná častěji, v lepším vysílacím čase a alespoň s trošku větší propagací. Možná zrovna před volbami, protože český člověk bohužel strašně rychle zapomíná ... Docela by mne zajímal komentář na tento film od s. Semelové :-) Ta by to možná hodnotila jako sci-fi, mně film evokuje spíše novodobé "Kladivo na čarodějnice" ... (31.03.2017)