Prokletí domu Hajnů

No byl to solidní cvokhaus. Za hrátky s kamerou a celkovou práci s vizuálem palec nahoru, na druhou stranu je znát, že film je podle předlohy a herci často působí, že teatrálně předříkávají daný text a jen málo z toho, co dělají a říkají, působí věrohodně. V ČS kinematografii spíše zajímavý počin než vyloženě funkční dílo. (07.05.2022)

Kam se hrabe leckterý "mysteriozní horor" ze současnosti... velmi povedená adaptace románu Jaroslava Havlíčka, který jsem četla v mládi a fascinoval mě už v knižní podobě. Petr Čepek prokázal svou způsobilost pro role tohoto typu už v Petrolejových lampách, tady ji jen potvrdil, pozadu nezůstala ani jeho solidní protihráčka Petra Vančíková. Takzvaný "normalizační režisér" Jiří Svoboda se v tomto případě opravdu nemá za co stydět. (11.10.2011)

Svoboda umí pracovat s atmosférou, ale jeho problémem je nadužívání efektů - zběsilých kamerových jízd vyjadřujících neviditelnou přítomnost těch druhých, kteří sice nejsou přítomni fyzicky, ale neseme si je v našich duších, či záběru tváří zespodu naznačujících klaustrofobii uzavřeného prostoru. I laboratoř se mění v peklo se záblesky "plamenů" (ta je díky své viditelné umělosti neslabším místem filmu). Horváth je sice nepřirozeně dabován Stropnickým, který hlasově vůbec nesedí, ale jinak jsou herecké výkony tím hlavním tahounem filmu. Kdyby Svoboda nechal hlavní tíhu na hercích, a všechnu tu expresi použil jen v těch správných chvílích, nemusel být výsledný dojem tak rozporuplný. Tak totiž zanikne třeba vypjatá scéna s dítětem na stromě, protože Svoboda musel i obyčejný rozhovor, svatbu či křtiny natočit přepjatě a expresionisticky. (25.08.2010)

Podařená filmová adaptace románu Jaroslava Havlíčka Neviditelný. Srovnám-li však tuto adaptaci s jinou, tentokráte televizní, adaptací totožné literární předlohy, tedy s Neviditelným režiséra Jiřího Bělka, v němž doslova exceluje Rudolf Hrušínský, musím konstatovat, že Prokletí domu Hajnů je v takové přímé komparaci jednoznačně zastíněno... (20.11.2006)

Docela jsem se na tento náš starý psychothriller těšil, přestože jsem román nikdy nečetl. Jen tak letem světem jsem proletěl několik komentářů na netu a už se nemohl dočkat, jakýže je to skvost. Ze startu tomu tak skutečně bylo a já se ponořil do tajuplného sídla rodiny Hajnů a vytvořená atmosféra byla skvělá, stejně jako různobarevná charakteristika jednotlivých postav – Čepek byl prostě skvělý, stejně jako Kaplanová. Jenže jakmile strýček Cyril zmizí ze scény, započala kvalita rychle klesat. Uvřeštěná Vančíková mi začala lézt po nějaké chvíli na nervy a já se popravdě začal trochu nudit, ono kouzlo mizelo v mlžném oparu a já nemohu než souhlasit s J. Mayenem, že jde jen o lepší průměr.60% (16.12.2013)