Skalpel, prosím

Životní bilancování stárnoucího lékaře - profesora (vynikající Miroslav Macháček), který je uznávaným odborníkem v neurochirurgii. Ve filmu se prolíná jeho soukromý a profesní život, prostředí kliniky, kde pracuje, a stojí před obtížným rozhodnutím, zda se má pokusit operovat malého chlapce, ačkoliv nadějě na úspěch se zdá být téměř mizivá. Z jeho soukromí do popředí nejvíce vystupuje manželka (Jana Brejchová), též lékařka, a syn Ondra (Ondřej Pavelka), který se "odrodil" a místo cesty v otcových šlépějích se stal archeologem. Film zabírá z různých úhlů pohledu práci a různé problémy zaměstnanců v nemocničním prostředí a zajímavým způsobem vykresluje (hlavně prostřednictvím monologů postavy profesora) jejich psychologii. Tento výtečný snímek byl natočen podle stejnojmenné literární předlohy Valji Stýblové. (06.01.2012)

Atraktívne prostredie, atraktívny obor medicíny, známi herci a ak by som čítal aj predlohu Valji Stýblové, mohol by som ešte dodať aj, výborná predloha. Podmienky pre úspech splnené a predsa sa očakávaná miera úspechu podľa mňa nedostavila. Na malej ploche sa toho počas necelých dvoch hodín odohralo príliš veľa na to, aby to pôsobilo prirodzene. Aj u chváleného Macháčka som postrehol pár falošných tónov a to sa nechcem zmieňovať o jeho filozofovaní. Skalpel, prosím je nepopierateľne dobrý a zapamätateľný film, ktorému však do vynikajúceho filmu rovnako nepopierateľne niečo ešte chýba. (02.04.2011)

Herectví Miroslava Macháčka a Jany Brejchové je velmi přesvědčivé. Základní linie příběhu je silná i díky tomu, že Valja Stýblová, autorka předlohy, čerpala ze své lékařské praxe. Prolínání vnitřního monologu stárnoucího lékaře a osudů malého pana Uzlíka (debut Jakuba Zdeňka) je lehce uvěřitelné. Zajímavá je kamera - především záběry při operacích působí téměř autenticky. Bohužel příběh devalvuje řada dalších dějových linek, které se větví až do nepochopitelně nesmyslného závěru (léčení někdejšího spolužáka/ kamaráda ANO, zjištění, že se trávil kvůli profesorově manželce NE, onemocnění kolegovy dcery ?? a kolegův příchod na rozhodující operaci NE NE, neúspěšná operace vedená podceňovanou lékařkou ??, účast na operaci havarovaných pár hodin před nejdůležitější operací ??, řešení vztahu syna s manželkou někdejšího pacienta NE, romský pacient ANO ANO, vaření kafe uprostřed noci NE NE NE NE NE NE). (08.01.2011)

Precizní film, který ovšem mohl (nebo měl) být kratší a chudší o některou z mnoha dějových linek, aby nabral větší spád. Herectví Miroslava Macháčka je bezpochyby mistrovské, ostatní aktéři ovšem nepůsobí jako nějací "přicmrndávači", ale důstojně s ním drží krok. Skalpel, prosím působí skoro jako autentický dokument z lékařského prostředí a nedovedu si představit, jak by vypadal, kdyby vznikl v dnešní době. Kolik by v něm bylo rádoby dojemných záběrů na uslzené oči dětí i dospělých, jak moc tklivá a dojemná hudba by přitom hrála... A tak dále. (29.01.2012)

Asi se zase budu opakovat, ale nemohu jinak. Jiří Svoboda byl v osmdesátých létech na vrcholu a každému filmu na kterém pracoval vtiskl neotřelou fazónu. Skalpel, prosím je precizně natočené drama z lékařského prostředí s parádně vytříbenými charaktery postav v čele s geniálním Miroslavem Macháčkem v hlavní roli. Miluju jeho vnitřní monology, které jsou zatraceně pravdivé a nabité životními zkušenostmi. Tohle je první liga, žádné kýčovité plácání, ale tvrdá škola. Takové filmy s výraznou hloubkou už u nás nemá kdo natočit. K profesionální dokonalosti si režisér přizval svoje stálé spolupracovníky, kameramana Vladimíra Smutného a hudebního skladatele Jozefa Revalla, kteří mají nemalou zásluhu na tom, jaké ve výsledku film tvoří sourodé dílo. Jako bonus ve snímku zúročili svoje umělecké schopnosti Jan Švankmajer, který se postaral o výtvarnou spolupráci a František Vláčil, jenž dohlížel v roli asistenta vedoucího výroby. Takhle se potom rodí FILM nejlepších kvalit. (02.07.2020)