Skalpel, prosím

Svobodova režisérská extratřída v mistrovsky vystavěném Nývltově scénáři a s hereckými výkony, které patří k nejlepším ve filmografiích hlavních hvězd. V daném formátu potom nevadí ani pouze asistenční výkony některých vedlejších rolí, které tak vlastně podporují ohnisko příběhu. Nezapomenutelný stylotvorný vnitřní hlas a stejně tolik vyřčeného pouhýma očima nad rouškou. Nevyumělkovaný lidský příběh s nenuceně důmyslným prostým slovem na téma důležitých věcí v životě a malých velkých vítězství. Poctivá práce, top českých filmů 80.let, 4-5* (13.11.2014)

Atraktívne prostredie, atraktívny obor medicíny, známi herci a ak by som čítal aj predlohu Valji Stýblové, mohol by som ešte dodať aj, výborná predloha. Podmienky pre úspech splnené a predsa sa očakávaná miera úspechu podľa mňa nedostavila. Na malej ploche sa toho počas necelých dvoch hodín odohralo príliš veľa na to, aby to pôsobilo prirodzene. Aj u chváleného Macháčka som postrehol pár falošných tónov a to sa nechcem zmieňovať o jeho filozofovaní. Skalpel, prosím je nepopierateľne dobrý a zapamätateľný film, ktorému však do vynikajúceho filmu rovnako nepopierateľne niečo ešte chýba. (02.04.2011)

Pseudofilozoficko-hluboké rozjímání, opocená čela a "národní umělec" Macháček vypouštějící ze svých úst odborné lékařské termíny, tak hrozně křečovitě, kdy prostě nešlo uvěřit tomu, že se jedná o naprostou jedničku ve svém oboru - neurochirurgie. Navíc ta spousta do příběhu (ne)násilně vložených "náhod" (shledání a operace nejlepšího přítele ze studií Mikeše či nemoc a smrt dcery nejschopnějšího kolegy docenta Krtka). Dozajista zajímavě natočené, ale mě to nebavilo. Bohužel. 50% (08.01.2011)

Život je podvod. Snad u žádného jiného filmu jsem neměl pocit takového permanentního strachu a bezmocnosti, jako tady. Naléhavá sdílnost, s níž tvůrci interpretují svůj pohled na lidský život, na jeho křehkost, nevyzpytatelnost i pomíjivost, nabízí skutečně nevšední, možná dokonce ojedinělý pohled na lékaře, na tyto "anděly v bílém", vesměs špičkové odborníky, kteří dnes a denně čelí namáhavým zákrokům i mnohdy složitým podmínkám. Svobodova režie navíc poskytuje výrazný prostor jak pro mistrovské herecké sólo Miroslava Macháčka, doplňujícího sebe sama v zajímavě vedených vnitřních monolozích, tak pro ostatní spoluhráče; asi nejvíc se mi do paměti vryl Brzobohatého Krtek, který během filmu přichází o svou jedinou dceru a pod vlivem této události ztrácí pevnou půdu pod nohama. Vynikající film, melancholický, živý, pravdivý, zkrátka přesně takový, aby navždy připomínal, jak tenká je hranice mezi životem a smrtí. I za to mu náleží náš velký dík. (23.02.2017)

Stárnoucí neurochirurg uvízl na jakési pomyslné životní křižovatce, bilancuje, vede vnitřní monology a ze všech svých sil se snaží řešit/vyřešit vše, co ho v daném časovém období potká. Jedna si v takovou chvíli uvědomí, že je to i úplně obyčejný člověk, s manželkou, synem, že je to šéf, takže nese zodpovědnost za své oddělení (např. Volejníková), trápí se neřešitelnými problémy (doc. Krtek) a čeká ho velice těžké rozhodnutí ohledně operace malého Uzlíka, kde je cca 3% šance na úspěch a všichni kolegové stojí proti němu. Do toho všeho přivážejí do nemocnice zraněné z autonehody a on místo spánku nastupuje na operační sál... Výborné psychologické drama z chirurgické kliniky. A ještě malá douška na závěr Macháček-Brejchová-Brzobohatý-Mišovic úžasní. (25.07.2019)