Scény z manželského života

Jedinečný počin. Minimalistická, sugestivní, autentická sonda do nitra toxického vztahu, zdeformovaných emocí a pokřivených osobních hodnot obou představitelů. Scenes from a Marriage nevynikají jen naturalisticky inscenovanými emocionálními scénami a zanícenými dialogy, ale především faktem, že se takticky a nenápadně nestaví ani na jednu stranu z hlavních protagonistů. Oba zobrazuje před kamerou obnaženě (místy doslova) na 100 procent ve svojí citové křehkosti i zlobě, v slzách i smíchu, lásce i nenávisti. Z pohledu třetí osoby odzbrojujícím způsobem obohacující a pravdivé/ze života. Někdy je nesmírně těžké "just let go" a minisérie od Hagai Leviho o tom vypráví znamenitě jako máloco. Citové peklo za zvuku monotónní hudby a statických záběrů zasněženého dvorku před domem. Piece of art. (25.05.2022)

Toľko zbytočných, otravných a trááááááááápnych kecov som nepočula asi nikdy. Bla bla bla bla bla bla bla bla......... Čúza si myslí, že v rámci emancipovanej feministiky NECHCE byť chovnou kravou, tak sa pre istotu zosobáši so židom, ktorého odkonvertuje. Má s ním jedno dieťa. A čaká s ním druhé, ale obaja sa po úplnej súzvučnej, ideálnej a láskyplnej zhode dohodnú, že pôjde na interupciu. A potom čúze preskočí, možno jej dôjde, že CHCE byť celý čas vydržiavaná chovná krava, a začne byť kurva. A chce odísť od muža aj s deckom a kurviť sa ďalej. Navyše, ak som správne zachytila, ten druhý je tiež Izraelčan či čo (jasné, keď režisér je nejaký Hagai, a ešte aj Levi). Nezaujíma ma koniec, dotiahla som to do štvrtého dielu. Viac nevládzem, prepáčte všetci nadšenci. Mimochodom, vynikajúce herecké výkony, to áno, ale radšej si pozrite Bergmanov film. Ten je tiež otravný ako stará mama klepajúca na dvere v spálni, ale aspoň pôvodný. Neviem prečo by som mala dopozerať americkú verziu, ktorá má s tou pôvodou prámálo spoločné. Bergmana mám rada aj ako spisovateľa, Spoveď je jedna z mojich najobľúbenejších kníh, ale k tomuto seriálu sa neprikláňam. (12.10.2021)

Mira si Jonathana utvořila k obrazu svému, s Polim by se jí něco takového nepovedlo, alespoň takový pocit jsem měl z té jedné scény. Jonathan však není bez viny, očividně mu to tolik nevadí, má sice své vzdorovité momenty, ale nakonec podlehne i tam, kde bych to už opravdu nečekal... a klidně ublíží jiným. Pouze úvodní rozhovor navodí dojem, že jsou role obráceny. Už tam je cítit, že věci nejsou v pořádku. Proto nemám žádný problém s první "scénou", pozvolna vtahuje do děje, seznamuje a vrcholí návštěvou nemocnice. Zajímavý je zvolený styl vyprávění, kdy nejprve vidíme štáb a zákulisí natáčení (vyjma poslední scény, ve které je to naopak), což působí mimo jiné až jako ujištění, že je to přeci jenom film, není. Celé je to těžce reálné, pro mnoho lidí jistě velmi osobní, fantasticky napsané a především zahrané. To potvrdí hned druhá scéna a první ostřejší výměna názoru, vůbec nejlepší část, což neznamená, že by dál už nebylo nic. Jessica Chastain a Oscar Isaac jsou opravdu sehraní, každý moment, každou emoci jsem jim věřil. Hagai Levi umí pozvolna budovat atmosféru, není to pouze odlehčení přítomností štábu, které dokáže z přetrvávající deprese vytrhnout, ale třeba detailní záběry na okolí domu, nejlepší možný odchod z každé scény a samozřejmě odkaz. Kamera však umí i v interiéru, ať už jsou to široké statické záběry na pokoje, nebo detailnější ve vypjatějších momentech. K tomu všemu minimalistická hudba, působící občas až monotónním dojmem, tak jako vztah obou hlavních představitelů. Totiž to, co je ve druhé scéně, má prakticky ve čtvrté své opakování, Mira a Jonathan se svým způsobem nikam neposouvají, ale přesto... Nemohou být spolu, ani bez sebe, z poslední scény také nejsem úplně nadšený, ovšem říct, že by to takhle být nemohlo, nemůžu, protože jednoduše mohlo, je! 85% (13.09.2023)

Letos nám vzniklo cosi decentního, co dokázalo promluvit asi mnoha lidem do suše. Ať už prožívají manželský život nebo ne. V mnoha úhlech pohledu silné příběhy s komplikovaností života, které tvůrci dokázali docela dobře podchytit. Uznávám, že mnohdy asi pro někoho nudné. Ale asi to je o nalezení rovnováhy. (23.12.2021)

Ako je možné, že zo zdrvujúcej švédskej klasiky sa spraví takáto vyčačkaná manželská etúda? Aj keď sú herecké výkony nadpriemerné, to imrvére chcem ťa nechcem ťa ma úplne unudilo k smrti. A je absolútne neospravedlniteľné ako doslova roztrieskali postavu Miry, ktorá bola vrcholne odporná. Viem, že sa snažia emancipovať ženy ako najviac vedia, že sa snažia ukázať, že ich pocity sú rovnako dôležité ako pocity mužské, a že zničiť manželstvo neverou zvládnu rovnako bravúrne ako muži. A to je dobré. Taktiež viem, že sa snažili vymeniť gendrové role, no ako celok zabudli na to, že aby som páru fandila, musím mať aspoň trocha rada obe postavy. A hneď po tom, čo čerstvo rozídená, z práce vyhodená, životom zničená Mira Jonathanovi skoro rozbije hlavu, prejdeme do ďalšej epizódy, kde sú Jonathan s Mirou zase spolu?! Tak už keď meníme tie gendrové role, tak prosím vás Mira je Big Red Flag a radšej sa jej oblúkom vyhýbajte! Koniec minisérie pre mňa absolútne nestráviteľná záležitosť, z ktorej sa vyparila akákoľvek radosť z toho, že sa dali dokopy. Proste mi tam bezpodmienečne chýba ten krásny švédsky výsmech nad nevyspytateľnosťou života, kde sa hlavní protagonisti zasmejú nad iróniou osudu, že napriek všetkému sú stále spolu. (12.10.2021)