Elling

Elling = norská odpověď na otázku "jak zdárně a bez úhony vypořádat se s reálným světem, jež na nás číhá za našimi dveřmi a odhalit latentní krásu života". Dva určitým způsobem psychicky narušení lidé, po dvou letech propuštění z léčebny (ústřední postava zdecimovaná smrtí matky, neschopná kontaktu s lidmi), dostávají díky štědrému státnímu zřízení byt v centru Osla a sami se stávají pod dohledem sociálního pracovníka, svým způsobem, mírně asociálními osly (s nadsázkou řečeno, ctím jejich diagnózu). Vše se však zdá býti na správné cestě k dosažení kýžených výsledků, resp. začlenění do společnosti... Elling je prvoplánový a nudný film. Dost dobře nerozumím oscarové nominaci, nicméně akademiím nerozumím poměrně často, tudíž nemá cenu se nad tím pozastavovat. Vše je podáno kýčovitě a s notnou dávkou idealizace (přeslazeno, Pettere Næssi), což má za následek ztrátu civilnosti. Oba charaktery, dle mého názoru poměrně neefektivně zvolené (prototyp dvojice: malý, inteligentní a velký, dobrosrdečný, intelektuálně omezený), diváka nevedou při konečných titulcích k žádné katarzi, ba možná ani k zamyšlení. Přeceněný snímek, který může na leckoho působit příjemně. Já se na něj díval poněkud kritičtěji, nenechal se strhnout. │50% (12.02.2009)

Eliing je opravdu příjemná komedie, která se těší velké popularitě mimo svůj domov a to právem. Situace Ellinga a Kjella je docela vážná, ale je podána humornou formou. Oba hlavní aktéři jsou sice rozdílní, Kjell má rád ženy a jídlo, zato Elling trpí sociofobií. Vzájemně se však dobře doplňují a spolu jsou schopni "zvládnout" všední situace obyčejných lidí. Milý film o životě, jak jej většina z nás nezná. (8/10) (13.06.2008)

Snímků na téma autismu či jiných duševních poruch se netočí po světě kvanta. A z množiny takto tématicky zaměřených snímků není automaticky každý kusem výborným, chvalitebným či alespoň dobrým. Naštěstí o snímku ELLING se můžeme bavit jako o filmovém počinu velmi zdařilém. Komorněji laděný opus o Ellingovi a Kjellovi, kteří spolu sdílejí svůj sociální byt, svou duševní poruchu (leč oba s jinou diagnózou) a mají každý zcela jiný pohled na život, je citlivým pohledem do života těchto lidí. Snímek (s přihlédnutím k rozmanitosti projevů jejich diagnóz) není nijak nerealistický; právě naopak. Scény působí věrohodně, příběh není zbytečně přikrášlován či idealizován. Na snímku si také nesmírně cením toho, že se nejedná o snímek "průhledný". Do poslední minuty jsem fakt neměl potuchy, jestli budu na konci filmu juchat nebo hledat po kapsách ušmudlaný kapesník. Shrnuto a podtrženo: moc pěkný film o všednosti, obtížnosti a (přesto) kráse života. (24.02.2004)

Hřejivý místy úsměvný, místy lehce tragikomický film, který mi byl sympatický nejen svým humorem,atmosférou ale i svou komorností. Líbily se mi osobnosti postav i nenásilný způsob jakým je divák postupně poznával. To že se povedeně doplňovaly dělá film o to zajímavějším, protože mi to přišlo jako zajímavé "poselství" i pro lidi, co zrovna nevylezli z psychiatrického ústavu. Prostě a jednoduše, to že je někdo jiný než vy, že má jiný problém, jinou povahu, neznamená že Vám nemůže pomoct, že Vám nemůže rozumět, nebo že spolu nebudete vycházet. Další věc, která se mi moc líbila byly monology Ellinga. Ty s vážně povedly, byly upřímné a otevřené a plnily svůj účel, což jsem už delší dobu v žádném filmu neviděla. ----"Celý život jsem si vážil pracovního úsilí. Lenost byla můj největší nepřítel. Jsem muž mnoha projektů."---- Trošku slabší, ale pořád 4 hvězdičky. (09.09.2015)

Další z moc příjemných a úsměvných filmů, tentokrát z Norska. Elling a Kjell, každý z nich povahově úplně jiný, které spojoval původně psychiatrický ústav a posléze společný byt, kde se měli naučit žít samostatně. Přes jejich rozdílné povahy se přesto vzájemně a někdy až nepochopitelně doplňovali. Film o ne zrovna jednoduchém životě nám byl předložen v nesmírně humorném hávu a přitom velmi citlivou formou. Já jsem u Ellinga tu mírnou monkovinu taky postřehla a byl mně ještě sympatičtější. Jedna z jeho prvních vět ve filmu byla: "Měl jsem vždy dva nepřátele: závrať a úzkost. Pronásledují mě, kamkoliv jdu".. Na konci filmu říkal už něco jiného, ale to se už podívejte sami:-) (16.01.2015)