Elling

Dokonalé a věrohodné ztvárnění příběhu 2 chlapíků, kteří jsou každý jiným způsobem mimo a díky tomu se báječně doplňují. Dostanou příležitost žít mimo ústav, na zkoušku, jestli se jim podaří se zapojit do společnosti ostatních tzv. normálních lidí. Nějakou dobu se v tom plácají, ale tím, že je každý úplně jiný, to celkem zvládají (bdí nad nimi pevná ruka sociálního pracovníka) Poté co potkají osamělou těhotnou matku a starého básníka (který si již myslí, že má život za sebou), vytvoří báječnou partu 4 individualit............ (28.06.2008)

Elling = norská odpověď na otázku "jak zdárně a bez úhony vypořádat se s reálným světem, jež na nás číhá za našimi dveřmi a odhalit latentní krásu života". Dva určitým způsobem psychicky narušení lidé, po dvou letech propuštění z léčebny (ústřední postava zdecimovaná smrtí matky, neschopná kontaktu s lidmi), dostávají díky štědrému státnímu zřízení byt v centru Osla a sami se stávají pod dohledem sociálního pracovníka, svým způsobem, mírně asociálními osly (s nadsázkou řečeno, ctím jejich diagnózu). Vše se však zdá býti na správné cestě k dosažení kýžených výsledků, resp. začlenění do společnosti... Elling je prvoplánový a nudný film. Dost dobře nerozumím oscarové nominaci, nicméně akademiím nerozumím poměrně často, tudíž nemá cenu se nad tím pozastavovat. Vše je podáno kýčovitě a s notnou dávkou idealizace (přeslazeno, Pettere Næssi), což má za následek ztrátu civilnosti. Oba charaktery, dle mého názoru poměrně neefektivně zvolené (prototyp dvojice: malý, inteligentní a velký, dobrosrdečný, intelektuálně omezený), diváka nevedou při konečných titulcích k žádné katarzi, ba možná ani k zamyšlení. Přeceněný snímek, který může na leckoho působit příjemně. Já se na něj díval poněkud kritičtěji, nenechal se strhnout. │50% (12.02.2009)

Osobně mně tentokrát nesedlo to žánrové rozkročení, na komedii je Elling (2001) filmem příliš melancholickým, chladným, občas krutým k hlavním postavám (život každému z hrdinů nakládá těžká břemena, dvojice hlavních a dvojice vedlejších postav jsou typičtí ztroskotanci, kteří na nějaké základní rovině svůj život nezvládají), na drama zase vlastně filmem bezkonfliktním, filmem, v němž reálně nikomu nic nehrozí, harmonickým ve svých kakofoniích, ústící v podivné smíření, happy end unhappy end - možná je tímto jako život sám? Kdoví? Já vím pouze toliko, že pokračování (II. a III.) vynechám. 60 % (15.01.2023)

Mám pocit, jak kdyby v Norsku žila jenom banda asociálních případů, kteří sice splývají s přírodou, ale po sociální stránce jsou totálně v hajzlu. Elling to nějak evokuje. Nicméně se jedná o super sociální komedii, která mi nevím proč, připomínala Kurz negativního myšlení. Legrace, super herci, zábavné situace. Celkově se jedná o milé norské překvapení a zřejmě jedna z tamních legendárních komedií. (01.02.2019)

Snímků na téma autismu či jiných duševních poruch se netočí po světě kvanta. A z množiny takto tématicky zaměřených snímků není automaticky každý kusem výborným, chvalitebným či alespoň dobrým. Naštěstí o snímku ELLING se můžeme bavit jako o filmovém počinu velmi zdařilém. Komorněji laděný opus o Ellingovi a Kjellovi, kteří spolu sdílejí svůj sociální byt, svou duševní poruchu (leč oba s jinou diagnózou) a mají každý zcela jiný pohled na život, je citlivým pohledem do života těchto lidí. Snímek (s přihlédnutím k rozmanitosti projevů jejich diagnóz) není nijak nerealistický; právě naopak. Scény působí věrohodně, příběh není zbytečně přikrášlován či idealizován. Na snímku si také nesmírně cením toho, že se nejedná o snímek "průhledný". Do poslední minuty jsem fakt neměl potuchy, jestli budu na konci filmu juchat nebo hledat po kapsách ušmudlaný kapesník. Shrnuto a podtrženo: moc pěkný film o všednosti, obtížnosti a (přesto) kráse života. (24.02.2004)