Elling

Elling je úsměvné, občas mírně hořké drama, na které se pěkně kouká a divák se u něho nenudí. Oba hlavní hrdinové jsou sympaťáci a člověk jim drží palce, aby tu adaptaci na normální poměry zvládli. Konec vyznívá na můj vkus až příliš optimisticky, ale to u tohoto sice nijak objevného, avšak docela příjemného snímku, ani tak moc nevadí. (10.05.2011)

Opravdu moc milý, úsměvný film o věcech vážných i nevážně z pohledu dvou přátel z psychiatrického ústavu, kteří dostali novou šanci vykročit do normálního života v novém bytě a o tom, jak to může být pro někoho hrozně těžké.Chvílemi mi Elling připomínal Monka,Milé, inteligentní, vtipné a za čtyři hvězdy. (03.07.2012)

Snímků na téma autismu či jiných duševních poruch se netočí po světě kvanta. A z množiny takto tématicky zaměřených snímků není automaticky každý kusem výborným, chvalitebným či alespoň dobrým. Naštěstí o snímku ELLING se můžeme bavit jako o filmovém počinu velmi zdařilém. Komorněji laděný opus o Ellingovi a Kjellovi, kteří spolu sdílejí svůj sociální byt, svou duševní poruchu (leč oba s jinou diagnózou) a mají každý zcela jiný pohled na život, je citlivým pohledem do života těchto lidí. Snímek (s přihlédnutím k rozmanitosti projevů jejich diagnóz) není nijak nerealistický; právě naopak. Scény působí věrohodně, příběh není zbytečně přikrášlován či idealizován. Na snímku si také nesmírně cením toho, že se nejedná o snímek "průhledný". Do poslední minuty jsem fakt neměl potuchy, jestli budu na konci filmu juchat nebo hledat po kapsách ušmudlaný kapesník. Shrnuto a podtrženo: moc pěkný film o všednosti, obtížnosti a (přesto) kráse života. (24.02.2004)

Laskavou optikou nahlížená socializace dvou kapku opožděných přátel udržuje v pohotovosti úsměv a divákovu přízeň - vždyť umístit si dobrovolně na stěnu foto předsedkyně vlády - no nesežerte je! Takže - Ellingu a Kjelle, ráda jsem vás poznala a nechala se strhnout vaším dobrodružstvím v našem světě, aniž bych hledala blechy, neměla jsem totiž pro samou zábavu čas... (20.08.2014)

Elling = norská odpověď na otázku "jak zdárně a bez úhony vypořádat se s reálným světem, jež na nás číhá za našimi dveřmi a odhalit latentní krásu života". Dva určitým způsobem psychicky narušení lidé, po dvou letech propuštění z léčebny (ústřední postava zdecimovaná smrtí matky, neschopná kontaktu s lidmi), dostávají díky štědrému státnímu zřízení byt v centru Osla a sami se stávají pod dohledem sociálního pracovníka, svým způsobem, mírně asociálními osly (s nadsázkou řečeno, ctím jejich diagnózu). Vše se však zdá býti na správné cestě k dosažení kýžených výsledků, resp. začlenění do společnosti... Elling je prvoplánový a nudný film. Dost dobře nerozumím oscarové nominaci, nicméně akademiím nerozumím poměrně často, tudíž nemá cenu se nad tím pozastavovat. Vše je podáno kýčovitě a s notnou dávkou idealizace (přeslazeno, Pettere Næssi), což má za následek ztrátu civilnosti. Oba charaktery, dle mého názoru poměrně neefektivně zvolené (prototyp dvojice: malý, inteligentní a velký, dobrosrdečný, intelektuálně omezený), diváka nevedou při konečných titulcích k žádné katarzi, ba možná ani k zamyšlení. Přeceněný snímek, který může na leckoho působit příjemně. Já se na něj díval poněkud kritičtěji, nenechal se strhnout. │50% (12.02.2009)