Balada pro banditu

Trampský hippie muzikál o zbojníkovi z Podkarpatské Rusi, něco takového mohlo vzejít jedině z Provázku. Písně jsem znal, film ne (a původní představení vůbec), ale přesně takhle jsem si ho vlastně představoval. Je to lyrické, je to tragické, je to ohromně nápadité a své, má to kouzlo a když to skončí, ještě dlouho na to myslíte a ta skvělá hudba vám zní v hlavě. Miroslav Donutil je opravdu výborný, ale stejně jako jeho Nikola se mi líbily postavy Bolka Polívky a Jiřího Pechy. (04.10.2018)

Ten film je, alespoň z neustálého vyprávění M. Donutila, neuvěřitelně vynikající film, se spoustou vtipných momentů, prostě výborná muzikálová komedie s hlubším podtextem na motivy knihy Ivana Olbrachta..hmm, možná v zákulisí. Na plátno se to tolik nepromítlo anebo prostě nejsem jenom cílová skupina diváků pro kterou byl tento film určen. Apropos muzikály...kdyby ve filmovém zpracování neexistovaly, nic by se nestalo. (08.02.2004)

Forma snímku je velmi zvláštní a divákovi chvíli trvá než si na ni zvykne. Těm, kteří ji příjmou je nabídnuto originální hudební představení se zajímavým příběhem, výraznými postavami (Donutilovi sedl hlavní hrdina velmi dobře, překvapil mě Pecha pro mě osobně v netypické roli, ale možná vůbec nejvíc se mi líbil Polívka a jeho Mageri), z-nouze-ctnost(?) nápady (především ty kytary), překvapivě dobrými pěveckými výkony a tím nejdůležitějším, výbornou a krásnou hudbou (Miloš!!!). Pravda, děj je docela často "narušovaný" prostřihy do obecenstva a film tím ztrácí na kontinuitě, ale jako muzikál (ostatně hlavní žánr tohoto filmu) funguje více než nadprůměrně, proto dávám solidní 4*. (12.09.2012)

V divadle to muselo fungovat výborně. Na filmovém plátně se ovšem zcela vytratil duch revolty, o níž věděli jen herci a diváci a uzavřeli tak tiché souručenství. Tady zbyla jen spousta zpěvu, který by se nejspíše hodil na Portu a podivného patosu, zcela překrývajícího eventuální klady i zápory filmu. Všichni aktéři se při natáčení tohoto legendárního kusu zajisté skvěle bavili, ve své době se jednalo o nevídaný počin s příchutí svobody a nespoutanosti. Osobně dávám přednost Nikolu Šuhajovi s Petrem Čepkem v hlavní roli (i když je schématičtější a tendenčnější, leč řemeslně zdařilejší). Nějak se s touto svéráznou muzikálovou adaptací (a především s nyvě pějícím hrdinou, jenž by však mohl být dobře utajeným otcem Despráda) míjíme. Existují filmy, které, byť byly kdysi přínosné (majíce statut jakéhosi manifestu a symbolu), stárnou překvapivě rychle. (04.04.2010)

Odkojená brněnským divadlem na provázku nemohu a ani nechci dát více. Kdo viděl divadlo pochopí, kdo ne, má smůlu a přišel o něco, co se nedá popsat. Filmové zpracování sice vtipně zasadilo děj do přírodního amfiteátru, na překrásnou Pálavu, ale kouzlo divadelního představení jako takového tím zmizelo. Děj se rozpadl a ublížilo mu to, rozbila se soudržnost, která v divadle v té době nedovolila dýchat. Ovšem pamětníci Polívkových pantomim a nejen jich si alespoň díky tomu mohou zavzpomínat. Vůbec provázkovský ansámbl tehdejší doby byl špičkový. Děkuji Bohu, že se má studentská léta překrývala s jeho nejlepším obdobím. Bolek nebyl okoukaný, zářil, divadlo s ním stálo a padalo. Donutil nebyl - vážně - nebyl tlustý (i když kila navíc měl vždy a jako Nikola mi tím moc neseděl) a nelezl odvešad v rádobyvtipných kreacích. A když zpíval – živě – ani tak nevoní – tak jsem Eržice vážně záviděla…Bittová mladinká a ještě zpívala, neječela. (jen a jen můj subjektivní názor!!!) Láska k Jirkovi Pechovi ani po letech a vypitých lahvích (jeho, ne mých) nedoznala žádné změny. Kladem filmu oproti divadlu je Gustav Opočenský, toho mám strašně ráda a zas tak často vidět nikdy nebyl, aby se okoukal. (A Pavel - syn – je navíc kamarád, jenže tatínka jsem měla ráda dávno předtím a víc). Balada pro banditu je krásná, zpěvná, nostalgická. Pan Uhde se nám za co stydět! (23.05.2008)