Balada pro banditu

Mimořádně zdařilá filmová adaptace jednoho z nejlepších divadelních představení malých forem sedmesátých let v jednom celku zachovává celou tehdejší subkulturu mladé generace v jejím výrazném - stále celočesky poněkud nezaslouženě podceňovaném - brněnském provedení. Moravská paralela pražského centra, která se dále vyvíjela až ke KOLOČAVĚ Ulrychových, dalších výrazných osobností jeho brněnské alternativy, je doplněna dnes zapomenutou veličinou českého sborového zpěvu - Vysokoškolským uměleckým souborem - a trampský akcent je zvýrazněn Zelenáči, jednou z tehdejších předních trampských skupin. Prolnutí rusínské předlohy s výraznou lokalitou západního pohraničí a jejím neobyčejným geniem loci dále dotváří tuto nevšední kulisu avantgardního divadla. Z této základny - kombinace malé divadelní formy a trampského potlachu ve stylu PORTY - vyrůstá i hraný film. Sísovou předností bylo jak zvládnutí hudební složky (nevšední bratr až příliš angažovaného pěvce normalizace Miloš Štědroň), tak osobitých textů, jež je možno oprávněně považovat za Uhdův umělecký vrchol, tak její - rovněž mimořádně nevšední - propojení do celistvého uměleckého tvaru, který zachoval pro budoucí časy lidské i umělecké počátky tří výrazných představitelů vznikající generace - Polívky, Bittové a Donutila. Někdejší bratislavskobrněnská paralela pragocentrismu v nejhlubší normalizaci (doba vystupňování brutálně vedených kampaní proti disentu a až neuvěřitelného prznění charakterů ve velkém) byla silným a očišťujícím světlem v temnotách. Světlem, které k nám právem září i dnes. (28.08.2007)

Tahle filmová ozvěna doslova kultovního divadelního představení Divadla na provázku je právě tím trampským a folkovým muzikál evropského formátu, který mohl udělat naši normalizační kinematografii originální a osobitou... Tak mystifikační kvazi world music, která předběhla a předznamenala pozdější světové dění... Tenhle podivuhodně muzikálový (ale vlastně i obecně filmový) experiment je doveden k dokonalosti a jeho nadčasovost a genialita se nenaplňuje ani tak ve skvělé hudbě Miloše Štědroně a krásných (pseudo)folklórních textech Milana Uhdeho, čistě divadelní jednotě místa, času a děje, narativně mýtickém rámci a usazení celé adaptace, či alespoň pro mě úchvatných hereckých a pěveckých výkonech všech zúčastněných (zvláště pak dua Donutil-Bittová), ale především ve srovnání se záplavou soudobých muzikálových (promiňte mi to slovo) ,,sraček"... (03.07.2007)

Nesmrtelné písně - např. "Ani tak nehoří svíčka farářovi" nebo "Zabili, zabili, chlapa z Koločavy" - tu jsme zpívali při zájezdu na Ukrajinu přímo v obci Koločavě, kdy jsme za lijáku nesli po kamenné blátivé hlavní cestě vesnicí kamaráda se zlomenou nohou. Ukázka - Ani tak nehoří: http://www.youtube.com/watch?v=a6L6ni1F_Qw&feature=related (17.02.2009)

Psal jsem-li někdy, že v českých podmínkách nelze natočit dobrý muzikál, tak jsem se pletl a svá slova beru zpět. Pro mě rozhodně nejlepší český... pardon, trocha patriotismu s dovolením neuškodí - moravský muzikál. Příjemná podívaná, tak trochu padnoucí do letní atmosféry, která výborně převedla divadelní látku na plátno - vlastně ono se nejedná ani o film, jako spíš o záznam představení pod širým nebem. Jinak by to ale udělat nešlo - co vím z otcova vyprávění, který narozdíl ode mě má v paměti i zážitek ze samotného divadla, důležitý byl kontakt s divákem, protože určité prvky se údajně obměňovaly. Což hovoří ve prospěch scény - reprízy by byly i nadále něčím novým, zatímco u filmu při opakované projekci vidím totéž. Jestli jsem někdy kritizoval české muzikály, bylo to proto, že ve mě plane přesvědčení, že většina herců neumí zpívat. Miroslav Donutil ale k vynikajícímu hereckému výkonu přidává i hudební, v opačném gardu se dá vyjádřit o jeho partnerce Ivě Bittové, která coby zpěvačka přidala i skvělé civilní hraní. Tím bych se dostal k výkonům obecně - ač bych si určité tváře nedokázal spojit se jménem (přece jen, ač Brňák, tuto generaci vzhledem ke svému věku nepamatuji), budu na všechny zúčastněné (tady by si zasluhoval vypíchnout především pan Bolek Polívka) vzpomínat v dobrém, protože se už nějakou dobu nestalo, aby každá replika z filmu zněla tak přirozeně a ne suše oddeklamovaná jako v dnešní době (tady bych zahrnul i zahraničí). Skvělý film, díky kterému si budu ještě více vážit naší specifické brněnské kultury, která disponovala (minulý čas proto, že nevidím v dohledné době podobné persony jako Donutil s Polívkou) ohromnými osobnostmi. Rád se i přes zmíněné nevýhody oproti divadlu podívám na hochy od Provázku znovu. (29.07.2009)

Uzasna atmosfera divadelniho predstaveni prosluleho brnenskeho divadelniho spolku Na provazku, ktera se dostava na obrazovky televize a snazi se kombinaci filmoveho a divadelniho umeni zachovat zmineny punc volneho prostredi mladych hercu v melancholickem dile o loupeznikovi Nikolu Suhajovi. Herci jsou bravurni a pisne tez. Pro me klenot, ktery nepotrebuje byt dokonaly. Nic podobneho nebylo a opakovat se rovnez nebude. 80% (17.01.2011)