Balada pro banditu

Pojetí, jakým byl tento "film" zpracován mě vůbec nezaujal. A slavní herci, co tam hráli, mi nikdy k srdci nepřirostli. Nejspíš jediný důvod, proč jsem to dokoukala, byla hudba, kterou mám moc ráda. A musím přiznat, že kdybych předtím neviděla Baladu pro banditu jako divadelní představení, tak bych asi moc nepochopila děj.... (10.09.2010)

Krásný příběh v zajímavém filmovém zpracování. Také asi můj první kontakt s Ivou Bittovou a jejím hlasem. Polívka už v té době byl skvělý a příjemný byl i Miroslav Donutil. Jo to bylo ještě tehdá, kdy mu národ neříkal ,,mistře'' a na ČT s ním do zblbnutí něželo 3x s M. Donutilem, 4x s M. Donutilem, 5x s M.Donutilem... Hudební aranžmá bylo skvělé, díky účasti členů Greenhorns, kteří písně doprovázeli. V devadesátých létech se objevila snaha znovu tento řekněme - muzikál oživit, ale mně se stejně nejvíce líbí tato původní verze. Je syrová, zemitá, akustická... Hodně dobrá záležitost, kterou buď budete milovat, nebo vás neosloví. Za mne je za 4 kule žandára. * * * * Velmi stručný avšak výstižný komentář - uživatel Lima! (05.05.2013)

Mimořádně zdařilá filmová adaptace jednoho z nejlepších divadelních představení malých forem sedmesátých let v jednom celku zachovává celou tehdejší subkulturu mladé generace v jejím výrazném - stále celočesky poněkud nezaslouženě podceňovaném - brněnském provedení. Moravská paralela pražského centra, která se dále vyvíjela až ke KOLOČAVĚ Ulrychových, dalších výrazných osobností jeho brněnské alternativy, je doplněna dnes zapomenutou veličinou českého sborového zpěvu - Vysokoškolským uměleckým souborem - a trampský akcent je zvýrazněn Zelenáči, jednou z tehdejších předních trampských skupin. Prolnutí rusínské předlohy s výraznou lokalitou západního pohraničí a jejím neobyčejným geniem loci dále dotváří tuto nevšední kulisu avantgardního divadla. Z této základny - kombinace malé divadelní formy a trampského potlachu ve stylu PORTY - vyrůstá i hraný film. Sísovou předností bylo jak zvládnutí hudební složky (nevšední bratr až příliš angažovaného pěvce normalizace Miloš Štědroň), tak osobitých textů, jež je možno oprávněně považovat za Uhdův umělecký vrchol, tak její - rovněž mimořádně nevšední - propojení do celistvého uměleckého tvaru, který zachoval pro budoucí časy lidské i umělecké počátky tří výrazných představitelů vznikající generace - Polívky, Bittové a Donutila. Někdejší bratislavskobrněnská paralela pragocentrismu v nejhlubší normalizaci (doba vystupňování brutálně vedených kampaní proti disentu a až neuvěřitelného prznění charakterů ve velkém) byla silným a očišťujícím světlem v temnotách. Světlem, které k nám právem září i dnes. (28.08.2007)

Sláva Balady pro banditu je o hodně větší, než jeho reálná umělecká hodnota. Asi je to dané dobou, kdy vznikl, kolem r. 78 se tu moc kvalitní filmy nedělaly. Jinak kombinace divadelního a filmového přístupu mi nepřišla příliš šťastná a hudební složka má dost kolísavou kvalitu. Bittová velmi dobrá, Donutil není špatný, přehrává o něco míň než teď (a potěšilo mě, že výjimečně ve fimu nevyprávěl žádné veselé historky). :-))) (17.07.2007)

Jelikož je Donutil mnohem lepší zpěvák než herec a při zpěvu dokonce ani příliš nevadí jeho pochroumaná výslovnost, bavil mě. Naštěstí již je za námi to děsivé období (doufejme), kdy se člověk bál otevřít krabičku sardinek se strachem, že i tam bude Donutil. Přesto, že se mi Donutil v době předonutilování totálně zhnusil, tenhle muzikál se mi stále líbí. (14.03.2015)