Město bohů

Děti se místo se stavebnicemi a panenkami baví s noži a bouchačkami, gangsterské bosse uctívají, budoucnost neřeší. Tohle barvité povídání o drogové scéně a krutosti dospívání bylo tehdy událostí nejen na festivalových přehlídkách – uchvátilo i běžné diváky, kteří ocenili syrově naléhavý příběh plný beznaděje a smutné pravdy. Jen by mě zajímalo, kolik z těch mladých neherců dnes žije nějakým standardním životem. (25.05.2017)

Prostředí Rio de Janeira je proslulý svojí drsností a tenhle film to myslim vystihl skvěle. Už od dětství všichni kardou, zabíjej, berou drogy a připadá jim to normální, snad je ani nenapadne, že by to mohlo být jinak. Film je docela pěkně vyprávěný jednou postavou z filmu a postupně představí celý město a i když jsou v ději občasný posuny v čase, tak se divák vůbec neztratí, tady odvedl velký kus práce režisér nebo vlastně režiséři. Občas to sice bylo vyprávěný takovým vláčným tempem, ale tak dobře natočený, že to ani moc nevadilo. Ale to co se mi líbilo nejvíc, byla kamera, ta prostě neměla chybu, záběry ze všech možných i nemožných stran, různý rozostření atd, César Charlone je prostě machr a ani jeden záběr nevypustil. Hned za vynikající kamerou musim vyzdvihnout realisticky zahraný postavy a bylo úplně jednou jestli to je nějakej sedmiletej prcek nebo někdo o 40 let straší, prostě všichni do města dokonale zapadali a skoro to vypadalo, jak kdyby to byl dokument. Ale přesto všechno jsem po skončení filmu neměl úplně pětihvězdičkový pocit, takže "jenom" slabšich 5* (16.02.2006)

"Svět je krásné místo k žití." - Když tohle Lawrence Ferlinghetti řekl, tak jistě nevěděl, jak se plete..nebo možná pouze nevěděl, jak to v některých částech světa chodí. Město bohů skýtá drsný pohled do "zákulisí a i na samotné jeviště" gangů v Rio de Janeiru. Oceňuji, že tvůrci se vyhnuli zbytečné krvavosti a drsnost a syrovost servírují ve formě, která možná zapůsobí stejně či ještě lépe, než v případě nechutných jatek v přímém záběru kamery, jak to známe z převážné většiny moderních filmů. Děj je tu pěkně propletený, líbilo se mi posouvání v čase (chvíli přítomnost, poté méně či více vzdálená minulost) a vše završil záběr, jenž je doslova vše říkající - "nekonečný kruh" aneb efekt "exkrement pod splavem". (14.02.2011)

Konečně vím, kam pojedu na dovolenou: jsem doslova okouzlena malebným prostředím chudinských čtvrtí Rio de Janeira! Město Bohů oplývá množstvím příjemných zákoutí, čistotou, sytými barvami fasád útulných domů, svěží zelení vegetace, obyvatelé jsou samí přátelští a milí lidé, nevinné hry usměvavých dětí vzbuzují silné emoce, prostě ráj na zemi! Ale když tak koukám na stav svého konta, budu ještě muset na výlet do Brazílie pár let šetřit, tak si vystačím podobně úchvatnými místními lokalitami - třeba šluknovský výběžek aktuálně nabízí náročnému turistovi podobný luxus! 80% (05.09.2011)

Film s tak rozkouskovanou narativní strukturou, že z něj není možné vytvořit komplexní celek s dramatickým obloukem, přesto však bez jediné zbytečné scény. Absentuje vrcholný okamžik nebo scéna filmu, která by nad ostatní nějak vyčnívala a byla cinefily kanonizovanána a citována... Film v rychle nasazeném tempu začíná, pokračuje i končí, aniž by slevil jen o kilometr v hodině a spíše než o celistvý film jde o mozaiku mnoha malých příběhů, tvořících dohromady jeden velký příběh, vyprávěný vševědoucím vypravěčem, který "u všeho byl" a zároveň je jednou z postav, která rozhodně "u všeho nebyla". De facto je Město bohů mnohem scorseseovštějším filmem než je samotný Scorseseho poslední opus, kde dokonce rezignoval i na svého oblíbené(ho) "vypravěče". Vynikající snímek, který spíše než o gangsterech je o postavách se složitými vzájemnými vztahy, které gangstery jsou a řeší problémy poněkud radikálním způsobem. PS: A umře tam hoooodně dětí, hehe :) (24.07.2003)