Samsara

Tento film můžeme hodnotit z více hledisek. Můžeme se nechávat unést dlouhými scénami, kochat se krajinou a rozmanitou kulturou lidí Tibetu. Na akční vypjetí scén, nebo složitý děj, můžeme rovnou zapomenout. Film je svým dějem předvídatelný od počátku až do konce. OBSAHOVĚ V SOBĚ FILM VŠAK NESE URČITÉ POSELSTVÍ. Na začátku filmu jsem si opravdu myslela, že se budu jen kochat, vypnu mozek a budu příjemně relaxovat, vydrželo mi to až do závěru filmu. Na film jsem se dívala s blízkým člověkem a právě obsah filmu v nás rozpoutal značně vyhrocenou genderovou rozepři. Nějak nás právě tento film rozdělil na dva tábory, stejně jako ve filmu bývalého mnicha a jeho manželku. Z mužského pohledu převládal názor, že je lepší opustit všechno, co si bývalý mnich vybudoval prakticky z ničeho, hmotné zaopatření, ba dokonce i rodinné zázemí svou ženu a syna, přetrhat všechna tato pouta a vrátit se opět k meditaci, která má hlubší význam, než povrchní lidský život. Když se nad tím tak zamýšlím, vlastně to samé udělal i sám Buddha, opustil ženu, aby se věnoval hlubšímu smyslu. Z ženského pohledu jsem soucítila s jeho zhrzenou manželkou. Na začátku čelila výsměchu celé vesnice, když jí s mnichem nachytali, tolerovala mu nevěru, nežádala vysvětlení, starala se o něj a jejich syna a nakonec měla opět čelit výsměchu celé vesnice, protože ji opustil, bez jediného slova. Z ženského pohledu v tom, ale není vidět ten hlubší smysl spasit celý svět. Odráží se v tom zodpovědnost, kterou žena má nejen za sebe, ale především za svoji rodinu. Oproti mužské ješitnosti a nezodpovědnosti, bylo tam krásně zachyceno, že sice mnich jde za hlubším smyslem (podle něho hlubším), ale sám je povrchní a nezodpovědný floutek, který nechá svou manželku napospas okolnostem, děj se, co děj. Takže nadále otázkou zůstává, co je povrchní. Jestli je povrchní obyčejný lidský život (mnichova teze), nebo jestli naopak vidíme, jako povrchnost, snažit se spasit celý svět na úkor svých bližních. ( Pemina a moje teze). (04.03.2012)

Tibet, Buddhismus… pomalé tempo… velmi pomalé tempo… (prý se natáčelo sedm let). Na začátku procitá mnich, který meditoval tři roky, tři měsíce a tři dny a to se pak musí p o m a l u. :-) Probuzený mnich Tashi záhy zjišťuje, že život není jen o meditacích a duchovnu. Objeví touhu, lásku, sex, vztahy, rodinu a musí si sám v sobě zodpovědět otázku, po které cestě se v životě vydá a to není jen tak a trvá to roky… možná celý život. Příběh Tashiho je prokládán dlouhými záběry na úchvatnou krajinu a na klidné „domorodce“. Jejich vyrovnaný život je v ostrém kontrastu k uspěchané společnosti ve městě, kam se občas vydají za obchodem. Pomalé tempo vyprávění dává divákovi dostatek prostoru k vlastním myšlenkám. Buď se v tom budete hodně nudit, nebo se dokážete na tvůrce naladit a hluboce si popřemýšlet o svém způsobu života. Poslední dobou mám stále větší tendence, se minimálně v myšlenkách přesouvat mimo naši západní kapitalistickou společnost, která je založená na penězích a konzumu, právě do podobných světů. Netuším, zda bych tam dokázal vůbec přežít, na to už jsem moc „zapojen“, nicméně minimálně v mysli tam občas zavítám a je mi dobře. „Jaké ty si měl hračky jako malý? On si své hračky vyráběl! Velmi silné meditativní čtyři hvězdy. (03.09.2024)

Viera s túžbou sa v kláštore lámov rozlúčia, keď sa Tashi rozhodne hľadať sa mimo kláštorných múrov. Otec ho priviedol k lámom, ako mnoho iných 5-ročných chlapcov, a dal mu možnosť rozhodovať sa samostatne. Čo je dôležitejšie? Fascinúca zdanlivá jednoduchosť života na náhornej plošine, akoby odrezanej od okolia, obsahuje všetky základné životné pravdy, ktoré sa v huriavku sveta strácajú. Uvítala som možnosť vložiť sa do jednoduchého príbehu a obyčajného života, krásnej prírody a hudby ako do voňavého stohu trávy, kde láska vonia, zrada pichá, pravda je v oblakoch a všetko ma svrbí, aj keď som už z neho vyliezla a vrátila sa späť medzi autá, chaos a hluk. Možno to mohlo byť všetko rýchlejšie, akčnejšie či menej ospalé, ale dokázali by sme potom pochopiť 3 roky, 3 týždne a 3 dni v meditácii? Myšlienkou mi trochu pripomenul Jar, leto, jeseň, zimu a jar... i keď je v ňom viac "obyčajného života". (19.11.2005)

Začátek filmu mě nijak nenadchl a říkala jsem si, že z toho nic nebude, ale čím dál víc se mi děj začínal líbit. Nakonec jsem dala plný počet hvězdiček, protože si je tento film ode mne zaslouží. Životní cesta buddhistického mnicha, který se zamiloval a rozhodl se žít se svou vyvolenou ... Neotřelý a zajímavý příběh, určitě doporučuji. (26.07.2012)

Krásné scenérie, krásné barvy, ta čistota a pohádkovost z toho doslova číší. Již jen za to velké plus. Příběh má takové tempo, jaké má krajina a život v tamější oblasti. Vše ladí a je třeba na to jen mít trpělivost a náladu a pak se jen unášet a na chvíli se vžít do horského prostředí. Nádhera. 8,5/10 (11.01.2013)