Otevřená srdce

Opat slusna reziserka Susanne Bier /Spalene Vzpominky, Den Eneste Ene/, tentokrat je film o tom, ako sa zmenia bezne zabehane dni, ked do nich vstupi tragicka udalost. Film stoji hlavne na hereckych vykonoch, tie su na urovni od Mykkelsena a Sonje Rychter, ale snazili sa aj ostatni herci. Rozhovory su normalne, nic extra, mozno akurat v strede sklznu do vatovo przadnych plkov, ale to je vec tolerancie. celkovo spolu s Spalenymi vzpominkami asi najlepsi film od Susanne Bier : 85 % (20.12.2016)

Otevřená srdce jsou výborně zrežírovaná, solidně zshraná, jen ten ryze romantický scénář zkrátka není pro mě. Navíc to, že ona chce toho prvního, pak toho druhého, pak zase prvního a na konec raději žádného, by se hodilo spíše do pohádky. Škoda, tolik dobré práce věnovat tak chatrnému scénáři bylo zbytečné. (05.07.2020)

Tyhle dva páry by se asi nesetkaly a nezkřížily si cestu, kdyby nedošlo k nehodě. Jejich život by plynul úplně jinak. Napadají mě ale otázky - byl by idyličtější? Nevyhnuli by se i tak nějaké krizi - sice jindy a jinak, ale přesto? Je náš osud nevyhnutelný? Film je o lidech, kteří jsou vlastně všichni sympatičtí, ale nějkým způsobem jeden druhého zranili, aniž by chtěli a musejí se s tím nějak vypořádat. Další ze severských povedených dramat. (22.11.2007)

TV/// Obsazení 7/10 Děj 7/10 Hudba 6/10 Prostředí 7/10/// +Mads Mikkelsen, scénář, dialogy -ke konci slabší tah na branku, navíc se to zdá být trošku zdlouhavé/// Velice kvalitní Dánský film, jehož děj vás přinutí přemýšlet společně s postavami jak dál naložit se svým životem. Jedna jediná nešťastná událost totiž změní život několika postav a je na nich jak se s tím vypořádají a jakou další cestu zvolí. Chování postav mi přišlo přirozené a hercům jsem věřil jejich postavy. Kvalitní film./// Celkem 68%/// (01.01.2011)

Dáni mi zas dali zabrať. Zvláštne ako súčasne milujem, no zároveň aj neznášam, keď so mnou film dokáže robiť, čo sa mu zachce. Zametať s mojimi pocitmi, zmiasť ma, zneistiť alebo rovno rozbiť na pár kúskov. Keď to bolí aj reálne, nie len vo filme. Snažila som sa pochopiť konanie všetkých postáv, no aj tak som sa neubránila tomu, že som po celý čas k nejakej z nich pociťovala hnev. Najprv to bola Marie, pretože zrazila Joachima a v jednej prekliatej sekunde mu tým zmenila celý život. Nemohla proste práve šoférovať po inej ceste?... prečo sa Joachim tak uzavrel a snažil sa dostať Cecilie čo najďalej od seba? Nemal o ňu aspoň skúsiť bojovať? A potom prišiel rad na Cecilie, keď celá zmetená v novej životnej situácii, na ktorú nebola pripravená a pravdepodobne ešte ani vyzretá, začala hľadať pochopenie u vydatého Nielsena. A nakoniec som zúrila aj na neho, pretože jej nie len podľahol, on sa dokonca zamiloval. Dočerta s tými pocitmi, ktoré nás stále ovládajú. Dočerta s láskou a nešťastnými náhodami, ktoré sa nikdy nepýtajú, kedy je vhodné prísť. Možno nazvať lásku niečím pozitívnym, keď dokáže narobiť toľko zla? Je láska čistá alebo skôr sebecká? (16.01.2016)