Otevřená srdce

No tak když vidím jména Kaas, Mikkelsen, Bier! Tak to nemůže být jinak, než pecka. Pane bože, ti chlapi snad nehráli ve špatným filmu. Mrazivá psychologická vztahovka na pozadí nešťastné dopravní nehody, která dvoum párům totálně s prominutím rozesere životy. Je to skvěle notočené a páni hrají neskutečně a dámy též nezaostávají. Devastační následky jejich chování je nakonec donutí přemýšlet o životě a nutí je zůstat aspoň na čas samotné. Ovšem sestry, která se starala o Joachima mi bylo dost líto, protože ten si na ní to svoje hoře vylíval hodně odporně, ale přesto se mezi nimi vytvořilo jakési zvláštní pouto. Kaas tyhle neurvalý bručouny prostě umí. Zase další bodík pro Dánsko:). (20.01.2018)

Co si z filmu odnáším? Srdci neporučíš aneb Lidé plánují, Bůh (co když je náhoda jen jiné jméno Jeho vůle?) se směje. Holt tak už to na tom našem světě chodí. Pár přívlastku k samotnému filmu: syrové (páč Dogma 95), lehce uvěřitelné, srdceryvné, výborně zahrané - od Madse (svým oblíbencům můžu tykat) jako dost pravděpodobně nejlepšího herce současnosti bych taky nic jiného nečekal, nutno však říct, že se přidaly i dámy (Paprika Steen, Sonja Richter, ale i Birthe Neumann v úloze Joachimovy ošetřovatelky Hanne nebo představitelka Nielsovy a Mariiny dcery Stine, prý Stine Bjerregaard), určitě se nenechaly zahanbit, byly ve svých rolích vrcholně přesvědčivě. Zkrátka, co si mělo sednout, to si sedlo, nesedět (myšleno v křesle, nikoliv v base), film by mě rozhodně posadil. ;-) 85 % (08.09.2021)

Začátek (úvodních asi dvacet minut) sliboval netradiční podívanou. Až do oné dopravní nehody, která obrátila naruby životy všem jejím účastníkům, jsem dění na obrazovce sledovala doslova se zatajeným dechem. Poté ovšem rozehráno tradiční drama s milostnou zápletkou jakých jsou k vidění desítky. Navíc chování obou hlavních protagonistů - nevěrníků mi bylo krajně nesympatické, což nakonec bylo oním jazýčkem na vahách, který stáhl mé hodnocení filmu směrem dolů. 3,5. (24.03.2009)

Kdepak, Otevřená srdce zklamala, respektive nenadchla. Úvodní děj slibuje více než je nám nakonec servírováno. Čekal jsem hutnou zápletku vygradovanou, jak už to u Dogmatu bývá, nějakou destrukcí, ale v podstatě sledujeme jen bezcílné hledání sebe sama v podání Madse Mikkelsena a jeho bokovky Sonji Richter. (09.03.2012)

Filmy ve stylu Dogma nemají chybu. Dokáží totiž veškeré lidské emoce dát na plátno naprosto přirozenou formou. Nic není nahráváno ani přehráváno. Přitom je ale vše neuvěřitelně realistické. To se mi hrozně líbí. Co se mi už moc nelíbí je život samotný, který se film snaží ztvárnit v té klasicky nejkrutější podobě. jak jenom jde. Jenže je to život, s tím prostě nic nenaděláme. Občas si říkám, proč na takovéto filmy vůbec koukám, a pak si řeknu, že jsem rád že na takovéto filmy koukám. Uvědomím si totiž, jak křehký život sám o sobě je a jak tady píšu ten komentář a za dvě minuty vše může být úplně jinak... (05.11.2011)