Otevřená srdce

Tenhle dost krutý film o tom, co se může stát, když se lidé dostanou do krajní životní situace, je doslova napěchovaný emocemi. Z čistě filmařského hlediska jde jistě o dokonalý film.Přesto se po jeho shlédnutí cítím trošku zmaten. Především jsem nepobral pár docela zásadních reakcí některých protagonistů tohoto snímku. Jakoby jeho autorka schválně nechala některé posuny v ději odehrát mimo filmové plátno. Člověk se tak například úplně nedozví, proč se Joachim rozhodne povolat Cecilii zpět k sobě a ne zcela pak chápe i důvody jejich konečného rozchodu. Stejně není moc srozumitelná ta opilecká scéna Nielse v Cecíliině bytě. Celkově bych řekl, že ta poslední čtvrtina filmu je slabší. Jako by dánská režisérka cílila na silné scény spojené s odhalením Nielsovi nevěry a jeho rozhodnutím odejít od rodiny a pak ji trošku došel dech. Samotný závěr filmu, v němž Niels hovoří s Cecilií mi přišel takový nemastný, neslaný. (15.07.2019)

Vynikající dánská režisérka Susanne Bier má můj dík za to že filmovému světu dala nejen Spálené vzpomínky a Po svatbě ale také tento realistický dogma film plný bolesti a lásky s přesvědčivými výkony hlavních představitelů podle kterých by se hvězdy mohly učit . Film který žije a kterému věříte ... (11.02.2013)

Tyhle dva páry by se asi nesetkaly a nezkřížily si cestu, kdyby nedošlo k nehodě. Jejich život by plynul úplně jinak. Napadají mě ale otázky - byl by idyličtější? Nevyhnuli by se i tak nějaké krizi - sice jindy a jinak, ale přesto? Je náš osud nevyhnutelný? Film je o lidech, kteří jsou vlastně všichni sympatičtí, ale nějkým způsobem jeden druhého zranili, aniž by chtěli a musejí se s tím nějak vypořádat. Další ze severských povedených dramat. (22.11.2007)

Už po prvních minutách mě bylo jasný, že sleduju pětihvězdičkovej majstrštyk. Tenhle urgán emocí ze severu profouknul všechny moje city až na dřeň. Každou minutu příběhu jsem si spolu s hlavními hrdiny doslova odžil. Tolik bolesti a současně tolik lásky v sobě nemá snad žádný jiný film. Přirozenost, která jde z filmu i z hereckých výkonů, je naprosto famózní. Je neuvěřitelný, že film se zcela obešel bez hudebního doprovodu a i v těch nejvypjatěších scénách sází pouze na herecký projev nebo dialogy. Během týdne je to už druhý dánský film, kterýmu sázím plnej počet a po našich TV chci jediný, více, mnohem více evropské kinematografie, protože jak se zdá, nachází se ve vynikající kondici. (26.10.2011)

Dáni mi zas dali zabrať. Zvláštne ako súčasne milujem, no zároveň aj neznášam, keď so mnou film dokáže robiť, čo sa mu zachce. Zametať s mojimi pocitmi, zmiasť ma, zneistiť alebo rovno rozbiť na pár kúskov. Keď to bolí aj reálne, nie len vo filme. Snažila som sa pochopiť konanie všetkých postáv, no aj tak som sa neubránila tomu, že som po celý čas k nejakej z nich pociťovala hnev. Najprv to bola Marie, pretože zrazila Joachima a v jednej prekliatej sekunde mu tým zmenila celý život. Nemohla proste práve šoférovať po inej ceste?... prečo sa Joachim tak uzavrel a snažil sa dostať Cecilie čo najďalej od seba? Nemal o ňu aspoň skúsiť bojovať? A potom prišiel rad na Cecilie, keď celá zmetená v novej životnej situácii, na ktorú nebola pripravená a pravdepodobne ešte ani vyzretá, začala hľadať pochopenie u vydatého Nielsena. A nakoniec som zúrila aj na neho, pretože jej nie len podľahol, on sa dokonca zamiloval. Dočerta s tými pocitmi, ktoré nás stále ovládajú. Dočerta s láskou a nešťastnými náhodami, ktoré sa nikdy nepýtajú, kedy je vhodné prísť. Možno nazvať lásku niečím pozitívnym, keď dokáže narobiť toľko zla? Je láska čistá alebo skôr sebecká? (16.01.2016)