Otevřená srdce

Nemusí jít o nejoriginálnější téma, aby vás film oslovil. Neubráníte se dojmu, že jste něco podobného viděli, milostný trojúhelník je však tak herecky vykreslený, že vás po celou stopáž nenudí a co víc...nenechá vás odejít, i když psychologické filmy nepatří k vašim šálkům kávy. Snímek dánské režisérky Susanne Bier je postavený především na hereckých výkonech, které jsou skutečně luxusní. Každý herec se do své role vžil naplno a je znát režisérčina pevná ruka při tvoření scén. Absence hudby tu nikterak nevadí, skoro "amatérská" kamera kmitá sem tam, zřetelně odlišuje intimní přání postav od skutečnosti, která se bohužel vždy razantně liší. Za velmi dobrou atmosféru, herecké představitele a jednu hyper působivou scénu si film určitě nadprůměrné hodnocení zaslouží. I proto, že ukazuje, jak vrtkavý je život a s jakou neúprosnou rychlostí mění osudy lidí. Tahle tvrdá realita je mnohem naléhavější, než zachraňování světa Amíky. (10.03.2008)

"Neopúšťaj nás prosím, ja to sama s deťmi neutiahnem...!!!" Mads Mikkelsen ma neprestáva udivovať. Je nielen skvelý herec, ale navyše jeho kariéra je prešpikovaná kvalitnými filmami a to som ani zďaleka nevidel všetky. Otvorené srdcia som bol nútený sledovať s cz dabingom, čo trochu stlmilo emócie vo vyhrotených scénach, ale v originálnom znení sa mi to nepodarilo zohnať. Úvod je kľudný, aj tá osudová havária je nasnímaná s odstupom. ktorý diváka veľmi nerozhádže. Film sa zarýva pod kožu postupne a to, že ma film chytil pevne som zistil v momente, keď Mads dvihol telefón uprostred noci a išiel "utešovať a ukľudňovať". Celá prostredná časť, kde sa prevalí nevera je až dokumentárne reálna, spoľahlivo chytí za srdce a herecky snáď vyšší level neexistuje. Facku teda Mads schytal poriadnu, ale to je z jeho pohľadu asi najmenej bolestivé... Po takomto silnom zážitku si povzdychnem a pýtam sa sám seba, kedy mi Slováci alebo Češi dokážeme natočiť tak kvalitný film o vzťahoch, ktoré stále preklíname pretože ich nevieme robiť a sledovať ich je väčšinou veľké utrpenie. Tu sa vám to nestane. 80%. (17.12.2016)

Co si z filmu odnáším? Srdci neporučíš aneb Lidé plánují, Bůh (co když je náhoda jen jiné jméno Jeho vůle?) se směje. Holt tak už to na tom našem světě chodí. Pár přívlastku k samotnému filmu: syrové (páč Dogma 95), lehce uvěřitelné, srdceryvné, výborně zahrané - od Madse (svým oblíbencům můžu tykat) jako dost pravděpodobně nejlepšího herce současnosti bych taky nic jiného nečekal, nutno však říct, že se přidaly i dámy (Paprika Steen, Sonja Richter, ale i Birthe Neumann v úloze Joachimovy ošetřovatelky Hanne nebo představitelka Nielsovy a Mariiny dcery Stine, prý Stine Bjerregaard), určitě se nenechaly zahanbit, byly ve svých rolích vrcholně přesvědčivě. Zkrátka, co si mělo sednout, to si sedlo, nesedět (myšleno v křesle, nikoliv v base), film by mě rozhodně posadil. ;-) 85 % (08.09.2021)

V životě pořád někoho opouštíme, ale jen málokdy odpouštíme. Susane Bierová podnikla zevrubnou sondáž do lidských rozpolcených srdcí a své neveselé poznatky nám předkládá formou skličujícího dramatu. Emoce se agresivně nevalí ze všech stran a záleží jenom na vás, otevřete-li pomyslnou přehradu a necháte se strhnout. Množství děje není na dvě hodiny dostačující pouze zdánlivě, to důležité tiše probublává pod povrchem a ještě dlouho po doběhnutí (opět dogmaticky tvůrčích) titulků budete mít nad čím přemýšlet. Oproštění od veškerých formálních kudrlinek odhaluje vnější podstatu až na dřeň. Stačí si představit, jaké myšlenky člověku probíhají hlavou během rozpadu dlouholetého manželství, co musí pociťovat při loučení s milovanými dětmi a pochopit, že v daném okamžiku nejedná sobecky – je potom těžké se „jenom“ nezaujatě dívat. Jestli vám nevadí nenalíčení (a také díky tomu maximálně přirození) herci, poloamatérská kamera a minimum „pěkných“ scén hrajících na city, neváhejte. 80% (13.02.2008)

Dáni mi zas dali zabrať. Zvláštne ako súčasne milujem, no zároveň aj neznášam, keď so mnou film dokáže robiť, čo sa mu zachce. Zametať s mojimi pocitmi, zmiasť ma, zneistiť alebo rovno rozbiť na pár kúskov. Keď to bolí aj reálne, nie len vo filme. Snažila som sa pochopiť konanie všetkých postáv, no aj tak som sa neubránila tomu, že som po celý čas k nejakej z nich pociťovala hnev. Najprv to bola Marie, pretože zrazila Joachima a v jednej prekliatej sekunde mu tým zmenila celý život. Nemohla proste práve šoférovať po inej ceste?... prečo sa Joachim tak uzavrel a snažil sa dostať Cecilie čo najďalej od seba? Nemal o ňu aspoň skúsiť bojovať? A potom prišiel rad na Cecilie, keď celá zmetená v novej životnej situácii, na ktorú nebola pripravená a pravdepodobne ešte ani vyzretá, začala hľadať pochopenie u vydatého Nielsena. A nakoniec som zúrila aj na neho, pretože jej nie len podľahol, on sa dokonca zamiloval. Dočerta s tými pocitmi, ktoré nás stále ovládajú. Dočerta s láskou a nešťastnými náhodami, ktoré sa nikdy nepýtajú, kedy je vhodné prísť. Možno nazvať lásku niečím pozitívnym, keď dokáže narobiť toľko zla? Je láska čistá alebo skôr sebecká? (16.01.2016)