Armáda pěti mužů

Zábavná a napínavá špageťácká povídačka. Začátek (hledání jednotlivých členů tlupy, kdy je každý charakterizován krátkou příhodou) připomíná Sedm statečných, ale pak se to rozjede zcela jinak, spíše ve stylu dobových gangsterek o rafinovaně organizovaných loupežích (Velký šéf s vlakovou loupeží byl možná inspirace této části). Konec ve stylu viva la revolución, který je ovšem jen takovým přílepkem, zase připomene Corbucciho Vamos a matar, compañeros. Ale bavil jsem se a tyto inspirace (pokud to nebyly jen dobové shody) mi zábavu nerušily. Pěkná hudba, zvláště ten chorál zpívaný vesničany při přípravě popravy jejich předáka. (22.09.2013)

Je opravdu veliká škoda, že se tento western u nás nikdy nevysílal, jelikož by se dle mého názoru zařadil mezi takové klasiky, jako Sedm statečných, či filmy Sergia Leoneho. Kovbojka každým coulem, se vším, co do těchto příběhů patří. Od Buda zde nečekejte typického bitkaře (pravda jednou si bouchne), ale jinak spíše vážná vedlejší role. Výtečná hudba. Vřele doporučuji pro milovníky daného žánru. (30.01.2011)

Peter Graves rozjíždí s Budem Spencerem Mission Impossible na Divokém západě. Scénář jede hluboko ve vyježděných kolejích heist žánru, tj. skládání týmu-přípravy na akci-akce a stejně tak absolutně nepřekvapí typologie členů týmu plánovač-pyrotechnik-silák-vrhač-zlodějíček. Skládání týmu připomene Sedm statečných tím, že jde opět o muže-profíky, kterým ujel vlak a vydávají se na poslední sebevražednou misi. Samotná loupež - při které se nesmí střílet - není marná, ale cesta k ní nijak zvlášť zábavná není, tady se Argento-scenárista (jinak podepsaný i pod Tenkrát na západě) moc nepředvedl. Režie taky rutinní, i Morricone jede na autopilota a Graves i Spencer taky prostě hrají Gravese a Spencera. (23.07.2022)

Tak tento neowestrn zasadený do mexického prostredia ma dostal nielen námetom, ale aj celkom dobre vypointovaným scenárom a na western aj netradične napätím. Zápletka s krádežou na idúcom vlaku je samozrejme na tom najlepšia a chválim pri nej použité už spomínané napätie. Na taliansky film prekvapenie. Pätica rôznorodých nátur je vhodne vybratá, nielen jednoduchý Spencer a bystrý béčkový Američan Graves, ale aj japonská samurajská hviezda Tanba - skvelý nápad urobiť - zjavne kvôli jazykovému handikepu - z neho mlčiaceho. Morriconeho je v hudbe jasne poznať, použité grify sú podobné ako pri Pre hrsť dolárov, a výborne dotvárajú atmosféru. (20.03.2017)

Cítím mírné zklamání, které nedokážu přesně definovat. Možná to bylo hereckým obsazením, kde nad všechny ční pouze Bud Spencer a nemluvný Tetsuro Tamba ( díky špačku:) a zbytek ansámblu jako by patřil do jiného žánru. Zejména "Holanďan" Peter Graves mi typově nesedl vůbec, prostě uhlazený a za všech okolností kladný seladon ( tahle jeho poloha vygraduje zejména v závěru) a to prostě nemusím. Možná to bylo několika logickými kiksy, které obvykle odpouštím, ale tady mi to nějak nešlo, zejména plán přepadení vlaku spočívající ve schovce pod vagóny , ee, že by součástí bezpečnosti převozu zlata nebyla prohlídka celé soupravy před jejím odjezdem z nádraží ? A tak bylo to Mexiko asi. Chození po střeše bez povšimnutí osádky vagónů taky nebylo moc košer atd. Vypichuju blbosti, já vím, celé to přepadení bylo ale hlavním tahákem filmu, tak mě tyhle detaily trochu zklamaly. Bavila mě však překvapivě ta trochu agitka pro mexickou věc a ideály revoluce, zejména scéna popravy a chorál utlačovaných vesničanů a samozřejmě celá hudební složka, Ennio je prostě Ennio. Takže nakonec trochu se smutkem za tři. (26.11.2013)