Tajemná záře nad Pacifikem

Solidní sci-fi podívaná o cestování časem a alternativní historii. Příběhu dominuje Kirk Douglas a Martin Sheen, samotná myšlenka filmu mě zaujala a scény, kdy vojáci ještě netušili, co se děje, proč rádio vysílá zprávy ze 7. 12. 1941, apod., byly dost zábavné, podobně jako střet amerických stíhaček s japonskými letouny Zero. Celkově tedy velmi příjemná podívaná. (11.01.2015)

“Ešte stále si myslíte, že je to sen?“ – „Zlý sen.“ Netrúfam si hodnotiť vizuálne spracovanie, hlavne keď sa hovorí, že CGI triky sú staré už v čase premiéry filmu, každopádne TAJOMNÁ ŽIARA NAD PACIFIKOM rozhodne nestojí (a teda ani nepadá) na technickom prevedení (ale, keď už sme pri ňom, život na obrovskej lietadlovej lodi je spracovaný výborne), ale na hereckých výkonoch Kirka Douglasa a Martina Sheena a na úžasnom „časovom“ nápade s útokom na Pearl Harbor. (16.06.2007)

Film stojí na divácky vděčné myšlence cestování časem. Kdo by nechtěl trochu poopravit dějiny k obrazu svému a když se jedná o přesun celé letadlové lodě na počátek druhé světové války v Pacifiku, tak se logicky nabízí nesmírně zajímavé možnosti. Pobaví tak očekávané momenty prozření velitelů lodi, doprovázeného nejapnými pohledy zajatého japonského pilota na americké stíhačky nebo zmatenost amerického senátora ohledně utajené supermoderní výzbroje. Když už se ale doopravdy těšíte na nějakou pořádnou akci, režisér příběh rázně utne, takže vrcholem veškeré akce je sestřelení dvou naleštěných letounů Mitsubishi A6M Zero. Herci nedostali moc prostoru k hraní, což je škoda, protože obsazení nebylo marné. Závěrečná pointa po předchozím průběhu nebyla až tak překvapivá a efektní, jak zřejmě tvůrci zamýšleli a očekávali. (30.12.2012)

Průměrné americké scífko s cestováním v čase, kdy vlajková letadlová loď US Navy Mynitz! prosviští červotočivou bouřkou a vyflusne ji to někde u Perlové zátoky, čirou náhodou právě v ten příhodný moment, kdy můžou tito hrdí patrioti zvrátit kola dějin, ale nakonec se ukáže, že časový paradox je trochu proti a jen je tak laškovně celou dobu lechtal na koulích, tedy jako sorry. Nedomyšlené, asi jako Zabil jsem Einsteina, pánové, ale méně zábavné, neb to není komedie. Na druhou stranu, přeci jen to má alespoň něco do sebe a minimálně jako vzpomínka na vynikajícího Kirka Douglasů u diváka stále obstojí i z nostalgických důvodů. 50% (09.03.2021)

Středa ráno, spousta volného času a v televizi buď tohle anebo Ninočka. „Tož Ninočku už jsem viděl, prubnu Tajemnou záři“, říkám si, „má zajímavý název“. Prvních dvacet minut bych přirovnal ke zdlouhavé reklamě na americké námořnictvo. Záběry na “křivky“ přistávajících a startujících letounů, z nichž vystupují statní opálení běloši, podbarvené vzletnou hudbou u mě pomalu začínaly vyvolávat dávivý reflex, když do toho přišla bouře; blesk a plesk! Jsme v roce 1941 a film začíná být zajímavý. Bohužel trvá pouze necelou čtvrthodinu, než se kamera zase začne „opájet“ krásou tehdy supermoderních stíhaček. Do toho zmateně pobíhá několik slavných herců, kteří skutečně přesvědčivě (ne)hrají, že tady (tedy v tomto filmu) rozhodně být nechtějí. Zvláštní efekty při přesunech v čase připomínají slabší chvilku trikařů Arabely a celý film se jenom líně sune k trapné závěrečné pointě, která logiku veškerého časoprostorového dění pohřbívá pěkně tiše, zato hluboko pod drn. Jako názorný příklad toho, nakolik mě děj dokázal pohltit, bych pak mohl uvést, že jsem si všímal takových malicherností, jako měnícího se čísla na helikoptéře (dokonce jsem si je zapsal: 733 a 736). Jeden z dialogů z filmu se pak přímo nabízí, být použit ve spojitosti s jeho kvalitami: –Kapitáne, co to bylo? –Upřímně? Já nevím. 40% Zajímavé komentáře: Lima, solskjaer, neviâthiel (14.03.2007)