Tajemná záře nad Pacifikem

Poctivý klasický válečně-dobrodružný snímek, který má zajímavý námět na zajímavou a pozoruhodnou myšlenku o cestování v čase a následném možném ovlivňování světových dějin (útok japonců na Pearl Harbor). Na svou dobu je film kvalitně zpracován i po technické stránce (obvzlášť souboje moderních stíhaček a starých japonských letounů Zero), za zmínku stojí i hudba Johna Scotta. Dřív originální, dnes trochu naivní ale i tak zaokrouhluji 3,5* nahoru. (17.03.2007)

Mám rád filmy, kde sa vraciame v čase. Príbeh vojnovej lode, ktorá sa v čase vráti tesne pred útok na Pearl Harbour ma zaujal. Horšie je to so samotným prevedením. Zvlášť človeka naserie celá ta príprava na prekazenie leteckého útoku japonského letectva, ktorá v zápätí spľasne ako bublina a divák dostane namiesto leteckej bitvy iba hromadu blbých žvástov. K. Dougles ako veliteľ lode pri príchode nadriadených povie: "Ako im to len vysvetlím"... A ja na to, že má predsa v podpalubí mŕtveho Japonca a stopy po guľkách, ale o tom nepadne ani zmienka. Film, ktorý veľa sľubuje, ale málo dáva. Škoda. 60%. (27.03.2012)

2/10 Uz kdysi davno v kine se mi to nelibilo, takze nepredpokladam zlepseni po xy letech - to ze je tolik let po valce PH porad citlive tema napovedel jeste horsi film s timto nazvem - tady se to aspon snazili maskovat SF a moderni technikou, ale jinak je to obdoba Langmajerova Copa je to za vojaka - vojenska agitka - stejne jako Pop Gun (03.10.2008)

Středa ráno, spousta volného času a v televizi buď tohle anebo Ninočka. „Tož Ninočku už jsem viděl, prubnu Tajemnou záři“, říkám si, „má zajímavý název“. Prvních dvacet minut bych přirovnal ke zdlouhavé reklamě na americké námořnictvo. Záběry na “křivky“ přistávajících a startujících letounů, z nichž vystupují statní opálení běloši, podbarvené vzletnou hudbou u mě pomalu začínaly vyvolávat dávivý reflex, když do toho přišla bouře; blesk a plesk! Jsme v roce 1941 a film začíná být zajímavý. Bohužel trvá pouze necelou čtvrthodinu, než se kamera zase začne „opájet“ krásou tehdy supermoderních stíhaček. Do toho zmateně pobíhá několik slavných herců, kteří skutečně přesvědčivě (ne)hrají, že tady (tedy v tomto filmu) rozhodně být nechtějí. Zvláštní efekty při přesunech v čase připomínají slabší chvilku trikařů Arabely a celý film se jenom líně sune k trapné závěrečné pointě, která logiku veškerého časoprostorového dění pohřbívá pěkně tiše, zato hluboko pod drn. Jako názorný příklad toho, nakolik mě děj dokázal pohltit, bych pak mohl uvést, že jsem si všímal takových malicherností, jako měnícího se čísla na helikoptéře (dokonce jsem si je zapsal: 733 a 736). Jeden z dialogů z filmu se pak přímo nabízí, být použit ve spojitosti s jeho kvalitami: –Kapitáne, co to bylo? –Upřímně? Já nevím. 40% Zajímavé komentáře: Lima, solskjaer, neviâthiel (14.03.2007)

"Pánové, jsme ve stavu bojové pohotovosti, protože vůbec nevím, co se stalo." Tajemnou záři nad Pacifikem jsem poprvé zahlédl v kině v době, kdy jsem byl zvyklý spíše na poroučení větru a dešti než na cestování v čase. Patrně proto jsem byl snímkem tak fascinován a užíval si tápání, zda za tím vším je Pentagon, Moskva nebo zelení mužíci. Navíc je skvělé mudrování nad tím, jestli je možné ovlivňovat historii, když jediný důkaz o Japonském útoku je v dosud nevydaných učebnicích dějepisu. Mě to prostě bavilo tehdy a baví mě to pořád, takže se kdykoli znovu rád vydám s kapitánem Yellandem na můstek. (11.12.2017)