Tři ženy

Formální stránku jsem si užil náramně, typicky altmanovská všezkoumající kamera s častým použitím transfokátoru, minimalistická hudba a surreálná atmosféra. Shelley Duvall i Sissy Spacek samozřejmě výborné, druhá jmenovaná je navíc herečka, která mě fascinuje tím, jak se často ve filmech dokáže podle potřeby přeměnit z ošklivého káčátka do sexy ženské. Tady opět. Spolu s Altmanovými Images povinnost pro fanoušky surrealismu. (23.08.2008)

Určení vlastní identity, postoje, ale i role vůči svému okolí, je někdy až nad lidský výkon. Všudypřítomná, každodenní povrchnost, která je, u některých jedinců, již prakticky nezbytnou součástí života "nekouříš, nepiješ...neděláš nic, co by jsi měla..." a prohnilá dokonalost, jejíž zbytky odporně stékají po našich nejoptimističtějších životních představách, které už nelze znovu uchopit. A aby bylo ještě lépe, tak to nejhorší ze svého okolí se často stává vlastností hledajícího jedince. Šok. To je to, v čem si život libuje. Millie a její svět - Willie a její svět. Přichází Pinky a boří hranice jejich světů. Zrodili se závěrečné Tři ženy. Možná zbytečně zdlouhavý, ale skvěle vyprávěný snímek s grandiózním vyústěním, které jestli viděl Kubrick, tak se jeho volbě hysterky z Overlook hotelu vůbec nedivím. Sissy a její bravurně zvládnuté herecké polohy také rád zdůrazním. Stejně jako velmi zvláštní, ale perfektní hudební doprovod. Film, plně naplňující své žánry, což je u amerických snímků vzácnost. (20.01.2015)

Nenápadný a v podstatě většinou nudný film, který je velmi snadné podcenit. Teprve ke konci se z hmoty všedních příběhů, každodenních dramat a vztahů mezi postavami začne vynořovat NĚCO. A to "něco" je neurčité, amorfní, dráždivě tajuplné. Až do snové scény jsem si nebyl jist, zda to není největší Altmanův průser, v závěru jsem ale dost rychle změnil názor a v poslední době jsem se přistihl na tom, že se k tomu filmu stále vracím. Bylo to obyčejné psychologické drama nebo mnohovrstevnatá surrealistická řežba? Na tohle si hned tak neodpovím. (13.01.2013)

V podstatě se jedná o až překvapivě dobře (soudě alepoň podle zcela zavádějícího popisu filmu zde, i podle mnoha komentářů) maskovaný psychohoror o upírce, která parazituje na bezbranné hostitelce - zdánlivě naivní a nezkušená sladká dívenka se postupně zmocňuje povahových rysů a později i materiálních výhod a vztahů své prostoduché a příliš hodné starší "přítelkyně", včetně takových osobitých atributů, jako je její jméno, práce, oblečení, obytný pokoj, deník a s ním i její osobní minulost a přtomnost, zdravotní pojistka, automobil, milenec, přátelé či pozornost okolí... Po mozkové příhodě a probuzení z komatu se ve skutečnosti nic nemění, jen se některé její záměry a povahové rysy lépe zviditelní... Nejvíce matoucí pro správné pochopení, že Pinky je vlastně temný parazit, je skutečnost, že nelze z ničeho jednoznačně odhadnout, nakolik si svou zákeřnou a odvozenou podstatu uvědomuje i ona sama, a nakolik je vlastně skutečně bezelstná a přesvědčená o své dobré povaze. Moc příjemný, svérázně zneklidňující a neotřelý snímek. *~ (12.09.2017)

Neurobte tú chybu, že si pred pozretím prečítate, o aký nevídaný surrealistický zážitok ide. Veci sa začnú zamotávať až niekde v dvoch tretinách rozprávania, avšak to neznamená, že realistická väčšina filmu je iba expozíciou pre neskoršie udalosti. Budovanie vzťahov medzi postavami buď s nízkym, alebo naopak predstieraným sebavedomím má dostatočnú intenzitu vlastne aj na to, aby Altman nezačal pre vyvrcholenie filmu nekonštruovať jeho štruktúru. Ako sa vlastne veci majú, je na každom divákovi, dôležitejšie je, o čom chce režisér rozprávať a neprekvapivo je to najmä o ženách v dobovej spoločnosti. Napriek pomalému tempu, možno paradoxne, 3 ženy uplynú relatívne rýchlo a potešia okrem iného aj tým, že okrem drámy ich môžete vnímať aj ako zástupcu iných žánrov, čo záleží od toho, ako si spätne interpretujete niektoré udalosti. (16.07.2023)