Babettina hostina

Jen několik světlých světských chvil ve zdánlivé šedi údělu chudoby a službě bližnímu v pomalém tempu, na vzorku malé protestantské vesnice - všechna komisnost světa se školometskými dialogy... a pak se náhle začne Babette otáčet v kuchyni a zbývá jen litovat, že vůně nelze přenášet. A překvapivě se zde neodehrává jen uspokojení tělesné, ale i duchovní - mezi jednotlivými chody se zviditelní nejedna moudrá pravda a s plným žaludkem se zjevně mnohem snáz odpouští... A tak si i můj duchovní prožitek jasně řekl o radost těla, a jelikož želvy nežeru, dopřála jsem si alespoň stáčené bílé, ročník 2013 :-) (16.02.2014)

„V tomto odlehlém koutě Dánska žily 2 sestry, jejichž mladistvá svěžest začínala odkvétat.“ Po tomhle prohlášení jsem se začal smát. Ale smích mi příliš dlouho nevydržel, protože ho začala nahrazovat hořkost nad 2 promarněnými životními osudy, minimálně vzhledem k pěveckému talentu jedné z nich jsem se tomuto pocitu mohl jen těžko bránit. A právě pěvecké pasáže byly také tou jedinou zajímavou věcí na úvodní jinak nudné půlhodině. S příjezdem Babetty film naštěstí dostat vítr do plachet. Příprava jídel a samotná hostina zaujme, divák zároveň doufá, že stolující (s výjimkou uznalého generála) zapomenou na svou pomatenost a docení kuchařské mistrovství. Ale stejně mě ten pokrytecký, tmářský, omezený a hloupý spolek silně dráždil, o prázdných náboženských moudrech ani nemluvě. Pocit zadostiučinění tak nebyl zrovna silný. Babettina hostina je vcelku milý, staromilský film plný melancholie, ale mně toho nabídl o dost méně, než jsem čekal, proto dám pouze čisté 3*. „Pláč umělcovy duše mi umožnil vydat ze sebe všechno.“ (13.10.2023)

Nie, film vôbec nestojí za veľa. Je síce neskonalé dobromyseľný, no umelý, odtrhnutý od života a životnosti, bez ktorej umiera každý film, je plný prepiatych alegórií, dokonca trpí aj na konvenčné herectvo. Forma veľmi zaostáva za obsahom. Ale vďaka za Babettinu hostinu, ktorá prináša zmierenie, rozorvanosť svetskosti a náboženstva sa ruší, každému sa dostane z toho milosrdenstva, ktoré postráda. Aj z toho, čo už má. Zo všetkého. (A najväčším darom pre umelca je darovať sa.) (04.02.2013)

Pořádně vlastně nevím, co si o tom filmu myslet. Na jednu stranu, hlavně vedením herců, mi přišel takový bergmanovský, ale přitom takový dějově zase tolik není. Možná to má něco z "Hodiny vlků", ale spíše je to její protipól. Opravdu nevím. Tohle je film, který bych si možná měl dát ještě jednou. Ten seznam narůstá. (25.01.2016)

Film je k své předloze uctivý, aniž by mu to uškodilo. Je akorát tak správně pomalý, jako je pomalá četba předlohy. Povídky K. Blixenové jsou často nejednoznačné, paradoxní a mají v sobě notnou dávku ironie. Ta hostina na pamět pastorovu je jistě slavnost agapé, ale Babettinino angažná v této záležitosti ji posouvá ještě jinam. Ta večeře je jako nezasloužená milost pro ty, kteří jí vlastně neumějí ocenit, ale kteří jsou nakonec zasažení jejím působením, neboť pod vlivem dobrého jídla, společnosti a vína (křesťanské drogy) jsou zapomínány dlouholeté křivdy a je obnovena pospolitost. Jen generál ji dokáže ocenit a usmiřuje se se sebou, jeho osobnost je zase spojena. A paradoxně za to mohou děkovat Babettě, která to hlavně dělala pro sebe, aby se ujistila, že po letech vaření slaných ryb je stále umělkyní svého oboru, a která byla (jak sama v povídce říká) chvála Bohu a Panence Marii komunardkou a bojovala proti těm, kteří byli schopni v ní tu umělkyni ocenit. (20.11.2013)