Režie:
Gianfranco GiagniScénář:
Tonino CerviKamera:
Sebastiano CelesteHudba:
Franco PiersantiHrají:
William Berger, Stéphane Audran, Arnaldo Dell'Acqua, Margareta von Krauss, Bill Bolender, Claudia MuziiObsahy(1)
Profesor Whitmore se vydává do Budapešti, kde chce najít profesora Rotha, se kterým ztratil kontakt. Roth zde pracoval na překladu tajemných náboženských textů. Po příjezdu začíná Whitmore pomalu rozplétat děsivé tajemství, při kterém mu začíná jít i o vlastní život. (Chupacabre)
Recenze (21)
Pozoruhodný taliansky kúsok. Sprvoti som si myslel, že pôjde o neskoré giallo, postupne sa však z toho vykryštalizoval zaujímavý okultný horor, v ktorom nechýbajú hrôzu naháňajúce momenty či drastické mordy a celé to ukážkovo vyvrcholí do dramatického finále s menšou, z pohľadu súčasného diváka už trochu zubom času nahlodanou monstroidnou vložkou. ()
Atmosferický mysteriozní příběh dává vzpomenout (jak je zde připomenuto) nejen Argentovu trilogii o Matkách. Argentovy oblíbené barvy - červená a modrá, oběť potácející se bílým látkovým labyrintem a následně malující krvavé obrazce i pokřivená perspektiva (profesor vychází z domu a nakloněný obraz kamery je jakousi předzvěstí hrůzných událostí, které budou následovat) a smysl pro detail. Temná hudba (Franco Piersanti ) mi připomínala Jerryho Goldsmitha a jeho Vetřelce... Podle názvu by člověk čekal invazi osminohých potvor, ale tvůrci připravili pro diváka něco onačejšího. Starověké božstvo, jehož kult není mrtvý, jak si mnozí mysleli. Mechanické efekty působí možná trochu úsměvně, ale pořád věrohodněji než digitální. Profesor se chvílemi choval jako blb, celkovému vyznění snímku to naštěstí příliš neuškodilo. ()
V této nepříliš známé záležitosti tvůrci úspěšně absorbovaly prvky z nesmrtelných Argentových Matek a nakroutily pozvolna se rozjíždějící atmosférickou podívanou s pěkným vizuálem , sympatickým hrdinou a znepokojivým prostředím. V druhé půli filmy nabere obrátky a hrdinovo pátrání po tajemství pavoučího kultu vypukne naplno. Závěr je dobře vygradovaný a nechává vzpomenout na jednu scénu z Carpiho Věci. Podařený italský hororový flák , který zaslouží více pozornosti. ()
Je sice fakt, že tohle dílko citelně zestárlo, na působivosti mu to však paradoxně přidává. Tady jde totiž o atmosféru, a ta je zde skoro lahůdková, místy až s nádechem Lovecrafta. Opuštěné noční ulice, trochu mlhy a deště, osamělý hrdina a podivné obyvatelstvo, skrývající hrozivé tajemství. Když si pak připočtete záporáka s ksichtem ohavné dagonovité ženštiny, několik zajímavých mordů, jeskyni s mrtvolami a samozřejmě závěr, v němž dojde na oldschoolové animatronické loutky (to vše zabaleno v pestrých giallo barvičkách), vyjde vám Pavoučí labyrint. Pro fandy starších hororů rozhodně dobrá volba. ()
Pripraviť diváka na hororovú jazdu ( ktorou v závere snímok je ) takmer hodinovým rapotaním a navodzovaním rádoby tajomnej atmosféry ( tak najprv by sa tvorcovia museli poučiť v čom je ten fígeľ ), je týmto spôsobom, hlavne pre fanúšika, podraz. Minimálne hodinová nuda a skvelý záver za viac ako viac hviezdičiek. ()
Reklama