28 dní poté

Zombie a podobně nakažené havěti, mezi které patří i lidé v tomto filmu se ve filmech objevují poslední dobou opravdu častokrát. Ne, ale tak často mi to sedí jako tady. Výborně vylidněný Londýn, parádně ponurá atmosféra. Hlavní aspekty tohoto sci-fi, který se nenápadně přiřítil jako vítr a už ted má svoje druhé pokračování. Danny Boyle je v Anglii znám jako velice dobrý režisér, jeho úspěchy to jen potvrzují. Tímto filmem chtěl jen potvrdit fakt, že toto téma je v této době aktuální a mezi diváky úspěšné. Dokázal natočit film plný krve, zajímavého příběhu a jeho průběhu s divným koncem, kde nadržení vojáci se nedají spočítat jen na prstech nohou, rukou, jednoho, dvou lidí, ale tak debilně se vydrápou na povrch, až to příde směšné. Ne ale tak jako tento postkatastrofický film, který atmosfericky hlavně v Londýně naprosto dokonale vyniká. --- Ztratil sem ruku mé sestry. (04.08.2007)

"Ty máš nějaký plány? Máme najít lék a zachránit svět nebo si jen zašukat?" Vědec nejsem, takže asi to druhý. Mám teda drobnej problém s míšením ras, ale kdyby mi Selena láskyplně přiložila mačetu ke krku, tak bych patrně s pářením souhlasil. Samozřejmě pouze v rámci zachování života na planetě. Ale abych se vrátil k filmu, tak ten přede mě postavil dilema, zda je nebezpečnější nakaženej soused nebo nadrženej voják. To jsem nějak nevyřešil, takže jsem se věnoval tomu, jak se to tam vzájemně pozabíjí. No jo, kousalo se, zabíjelo se i znásilňovat se chtělo, ale originality to zase tak moc nepobralo. (04.04.2022)

Stejně je to trochu zvláštní, přiznat si natvrdo, že celý žánr moderních zombie filmů (Romerovým Night Of The Living Dead počínaje) je vlastně odvozen od slavného sci-fi románu Johna Wyndhama Den trifidů. Ve 28 dnech poté najdeme zjevnou citaci prakticky celé první kapitoly této knihy. A tím odkazy zdaleka nekončí. Troufám si říct, že upozornění na fakt, že Wyndhamův postkatastrofický majstrštyk inicioval vznik celého subžánru filmového horroru, bylo jedním z hlavních cílů, které si tímto snímkem Danny Boyle určil. (01.05.2007)

Snímek "28 dní poté" by sice striktně řečeno neměl být řazen mezi zombie filmy, protože z povahy původu zdejší apokalypsy by měl spadat spíše mezi nákazové filmy, jenže jednak na mnoha úrovních přímo čerpá z tradice filmů o zombie apokalypse, ale navíc měl jeho mezinárodní kasovní úspěch zásadní vliv na revitalizaci zombie filmů v novém tisíciletí. Zcela evidentní je zde dědictví romerovské tradice zombie filmů, kde monstra a apokalypsa s nimi spojená slouží coby katalyzátory pro drama hrstky přeživších i coby zrcadlo soudobé společnosti a jejích neduhů. Danny Boyle a Alex Garland se konkrétně zaměřili na celosvětový fenomén hněvu, který přinejmenším v Anglii vidí jako výsledek frustrace z nenaplněných ideálů o hodnotě a významu jednotlivce v demokratické společnosti. Užití digitálních kamer pak zpřítomňuje jednak bezprostřední napětí postav, ale také asociuje dnes už nejen britský fenomén masivního rozšíření bezpečnostních kamer, které sice mají občany chránit, ale při tom jen přispívají k úzkosti, pocitu ztráty soukromí, ale také zveřejňováním zachycených kriminálních činů stupňují strach obyvatel. (15.09.2013)

Nad akcí a potoky krve, které by se apriorně v tomto specifickém sci-fi subžánru daly očekávat, převládá naštěstí Boylův zájem o jednání člověka v mezních situacích (ten je v podstatě leitmotivem všech jeho filmů) a jeho skvělá (až živočišná) filmařina. Danny Boyle disponuje úžasným filmovým cítěním, dovede namíchat ten správný mix videoklipu (akční scény s nakaženými), meditujících pasáží (apokalyptické vize liduprázdného Londýna) i nosných scén posunujících příběh a až na občasné zaskřípění scenáristické (likvidace vojenské posádky...) jeho film správně plyne... Není to sice umělecký předěl redefinující svůj subžánr, ale jsou to skoro 2 hodiny čiré zábavy...a to také není málo... Podobné filmy: 28 týdnů poté, Já, legenda, Soudný den (14.02.2009)