Stan a Ollie

Vážne neuveriteľné akým spôsobom dokázali S. Coogan a John C. Reilly stvárniť Laurela a Hardyho. Myslím, že aj títo velikáni grotesky by im zatlieskali. Celým filmom sa tiahne veľmi príjemná melanchólia a smútok, ktorý však nebol smerom k divákovi nátlakový. Je síce pravda, že dejová linka mohla mať občas rýchlejšie tempo, ale v zásade som veľmi spokojný. Inak Stan po Ollieho smrti už nikdy nevystupoval a nikdy sa z Ollieho odchodu nespamätal. A až do svojej smrti ďalej pokračoval v písaní gagov a vtipných scénok pre nich oboch. Tomu poviem kamarátstvo ako hrom, až za hrob. Poučné a smutné zároveň. Nadpriemer. 75/100 (02.04.2019)

Vynikající životopisné drama o velkých filmových legendách a jejich neobyčejném přátelství, které je veselé a zábavné, ale taky smutné a dojemné. A tak to má být. Steve Coogan a John C. Reilly jsou ve svých rolích naprosto neskuteční a dokonalí. Tak fantastický a přesný herecký koncert jsem dlouho neviděl, a tady jsou hned dva! Děj ovšem má semo tamo nějaký ten slabší moment, jako celek a spojení všeho a všech ale tenhle film ve výsledku funguje báječně. A já se na něj někdy znovu velmi rád podívám, 75%. (18.01.2020)

takový ten klasický životopisný kousek dnešní doby, který je po většinu času mile úsměvný, ale dokáže zahrát i na vážnější notu. Kdo by čekal, že se tu půjde víc do hloubky a nebo že se snad divák dozví o hlavní dvojici něco víc, bude zklamán. Film se zaměřuje na období, kdy kdysi závratná kariéra obou pánů pomalu ale jistě končí a oni se s tím musí nějakým způsobem srovnat. Příběhově tak Stan & Ollie nenabízí nic překvapivého. velké štěstí pro tvůrce je, že mají v hlavních rolích pány Coogana a C.Reillyho, kteří jsou skvělí a svým předobrazům snad z oka vypadli...60% (20.03.2019)

Po fakticke strance je film hodne mimo. Laurel a Hardy tocili vesele dal pro Hala Roache az do roku 1940, takze se nerozesli v roce 1938, jak se nam snazi namluvit film. Po odchodu od Hala Roache tocili spolecne pro studio 20th Century Fox a jejich posledni film pro toto studio byl Toreadori v roce 1945. Pak jeste v roce 1951 natocili v evropske koprodukci film Laurel a Hardy zdedili ostrov. Nikdy mezi nimi nebyla zadna rozepre, perfektne se doplnovali. Staci se podivat na nejaky dokument o nich. Proste jejich filmy behem druhe svetove valky uz tolik netahly. Dalsi fail je, ze oni vystupovali se zivimi skeci od roku 1947 a vsude meli vyprodano. A pro tyto vystoupeni porad pripisovali nove scenky. Posledni vystoupeni meli v roce 1954. Pred tim projezdili Velkou Britanii, Franci, Belgii a Skandinavii. Byli hodne uspesni az do sveho konce (Laurel dostal infarkt a pak uz byl hodne nemocny). Proste hodne vyfabulovany film. Nevim jak ten film odpovida knizni predloze Laurel & Hardy - The British Tours od A.J.' Marriota a co si vymysleli scenaristi. Proste tento film neni postaveny na nejakych faktograficych zakladech, ale je hodne mimo, coz hodne zamrzi. A ti co neznaji jejich osud, si budou myslet, ze se to tak opravdu odehralo a to bude 99% divaku. Skoda, ti dva by si urcite zaslouzili lepsi film. (03.12.2019)

Nech sa páči Stan & Ollie. S otvorenou náručou ťa pozývam do smotánkovej spoločnosti tuláka Chaplina a Eda Wooda. Režisér a scenárista presne trafili to srdiečko, ktoré na tomto type filmov zbožňujem. Sympatickí herci, životný príbeh s nálepkou dramedy a slza na krajíčku. Isteže sa dalo z nerestí oboch pánov (alkohol, hazard) vytrieskať viac, ale keď si vezmem, že sa snímka objavila z čista-jasna bez akejkoľvek mediálnej bubliny, potom som od nej nemohol chcieť viac. (26.10.2019)