Legenda o "1900"

Tornatoreho melancholická plavba přes Atlantik, na bouřlivých vlnách Morriconeho talentu je na první pohled dojemným příběhem výjimečného pianisty. Na pohled druhý ale nutí k zamyšlení, jaký životní příběh stojí za vyprávění a v jakých že to podmínkách se často velmi dobře daří upřímnosti a tvorbě. I přesto, že jde o pěkný zážitek co se režije a hereckých výkonů tyče, ústřední postavou tohoto snímku je pro mě jednoznačně Morricone. Bez jeho hudby by byl tento film poloviční. Zajímalo by mě, jak moc ovlivnilo Tornatoreho při výběru tohoto námětu vědomí, že bude moci spolupracovat právě s tímto hudebním gigantem. Jediné co bych filmu vytknul, je na můj vkus zbytečně dojemné finále. Přišlo mi, že se vyloženě nabízel optimističtější konec, který by sice pozměnil celkové vyznění filmu, ale mně osobně by přinesl větší požitek. / The Crisis - Ennio Morricone http://www.youtube.com/watch?v=LMDtYeKYhLQ (29.08.2013)

Tim Roth svou roli zahrál velice dobře. Což o to. Ale příběh o člověku, který prožil celý svůj život na výletní lodi, aniž by vstoupil na pevninu, mi připadá hodně přitažený za vlasy. Takže nakonec z klavírního filmu zbyla psychologická úvaha o tom, jak na tom byl klavírní virtuoz duševně. Jeho strach z pevniny a jiného světa, než který do té doby znal, se dá určitě pochopit. Ale já jsem chtěl jiný příběh. Takže nejlepší scéna filmu byla ta, ve které proběhl klavírní souboj mezi ním a černým jazzmanem. Ta ale byla dechberoucí. (11.03.2014)

Jedním slovem překrásné. Legenda o „1900“ je hlavně legendou o Enniu Morriconem. Nádherný příběh chlapce, ze kterého se přes noc stal nejlepší klavírista oceánu. Poetika Giuseppe Tornatoreho zde dosahuje vrcholu, stejně jako jeho souhra s Morriconeho hudbou, jež zde dokonce přímo utváří důležitou část filmu. Tim Roth ("1900") je zkrátka geniální, dost možná jeho životní výkon. Pruitt Taylor Vince (Max Tooney) je také výborný a krásně nás od začátku do konce provází příběhem z pozice vypravěče. Scéna klavírního souboje mezi "1900" a Jerrym Rollem Mortonem je dnes již legendou. Já mám ale stejně nejraději úžasné "playing love," popřípadě (ne)vystoupení "1900" na pevninu. Je to opravdu krásný film, který si vždycky rád pustím na zlepšení nálady. "Stačí mít dobrý příběh!" (20.12.2016)

Ne úplně špatný film, ale ani žádná díra do světa. Místy značně přitažené za vlasy (odchování kojence v kotelně, hra na piano za bouřky, apod.). Jinak celkově (když opomenu hudbu, která "jakože jo", ale jenom dobrá hudba dobrý film neudělá) řeknu, že film s pár dobrými scénami a mimo to buď vata anebo cílené ždímání emocí z diváků. Škoda, že ze mě to jaksi nevyždímalo nic... (21.04.2007)

Výraz a projevy obou představitelů dvou nejzásadnějších rolí filmu byly v mých očích více než hrozné. Předností filmu je ovšem Tornatore. Pozoruhodný příběh, skvělá režie a brilantní uchopení filmové řeči. Ve filmu je scéna nahrávání improvizované klavírní skladby 1900, který během hraní zasněně hledí ven z okna na oceán, dokud si nepovšimne krásné dívky (Mélanie Thierry). V jednom záběru vidíme jakoby očima našeho hrdiny její krásnou tvář z profilu na pozadí oceánu skrze oválný okenní průzor lodi. Ona odejde a zůstane opět jen výhled na horizont za oceánem, stejně dechberoucí výjev, jako všechna předešlá zobrazení oceánu v tomto filmu, avšak i přes ten úžas se tento výjev zdá svou působivostí náhle zoufale nedostatečný. Něco tam chybí. Všechen úžas se ztratil spolu s neznámou dívkou, k níž se v té chvíli upnuly všechny touhy hrdinova srdce. Ještě jsem neviděl tak krásné filmové vyjádření lásky na první pohled. A v podobném duchu se nese skoro celý film. Proto udělám výjimku, neposlechnu protesty svého svědomí a dávám filmu jednu hvězdu navíc. (19.04.2007)