Legenda o "1900"

Scéna, kostýmy výborné, dej trocha nasladlo sentimentálny z filmu bola cítiť nostalgiu aj koniec. No a ten záver ??? nestačilo jednoducho do lode navŕtať diery a potopiť ju v kuse ???? za zvukov klavíra z klesajúcej lode ku dnu ???? to nemali voľakedy v Pitsburgu záujem o železný šrot ???? mať tam slovenských cigánov loď by dávno skončila v zberných surovinách !!!! ale kvôli záverečnému efektu nechali loď vyhodiť tonami dynamitu, aby bolo vidieť ešte aj letiaci kus kotvy do kamery ??? PCHE !!! (22.05.2015)

** za Rotha, jinak mě to ale minulo o několik námořních mil a celý hluboce dramatický příběh a vyprávění jen pluly kolem a já čekal, kdy se taky začne dít něco jiného, než že maniakálně božský pianista na lodi. Hluboké tolik, že jsem se v tom utopil a ani nevím, jestli to byla ta 120 nebo 165 minutová verze - ta moje měla totiž asi tak týden. (21.11.2014)

Legenda o "1900" není filmem pro každého vzhledem k dalo by se říci ospalému tempu a absenci vzrušujících zvratů. Prim ve snímku Giuseppa Tornatore hraje kamera, hudba a herecké výkony, které dohromady vytvářejí zvláštní atmosféru kolem životního osudu geniálního klavíristy, po kterém v našem světě zůstala pouze legenda z vyprávění jeho jediného přítele. Muž, který se vynořil jako odložený kojenec na obřím oceánském parníku, aby v sobě sám objevil výjimečný hudební dar a celý svůj život strávil jako člen lodního orchestru a nikdy nevkročil na suchou zem. V tom mu brání obava z nekonečného neznámého světa, který může přinášet nespočet rizik. Legenda je film o síle přátelství, o hudbě a lidské osamělosti plynoucí z výjimečného postavení. Film má dvě vrcholné scény, jednou je poetická jízda po uvolněném klavíru po prostorách lodě a druhou souboj dvou špičkových pianistů na "ostří kláves". Emotivní poetická záležitost. Celkový dojem: 90 %. (29.03.2010)

Prolínáním několika časových rovin za použití magické Morriconeho hudby a působivé retro atmosféry působí 1900 velmi často jako alternativa k Once Upon a Time in America. Akorát místo příběhu o mafiánovi na souši, vypráví o hudebníkovi na moři. Na rozdíl od Leoneho však Tornatore nemá tolik silných scén které se dostanou divákovi pod kůži. Je jich za bezmála tři hodiny stopáže jen několik a to není dostatečně mnoho na tak monstrózní délku filmu. Originální námět, který je zručně zpracovaný a působí svojí místy až křehkou poetikou a vyladěnou hudební složkou jak z jiného světa a to i přesto, že vizuál občas kazí okatě obyčejné triky a nástupní platforma se siluetou lodi až nápadně připomíná scény z Titanicu Jamese Camerona. (14.08.2022)

Vždycky ji někdo viděl první. Ameriku. Symbol Manhattanu, sochu svobody. Po 30 plavbách muset prodat trubku. Jen si naposledy zahrát. A pak totéž slyšet ze staré slepené desky. Rámec pro příběh o záhadném klavíristovi, který vlastně nikdy neexistoval. Kdo jen mohl nechat dítě v bedničce od citronů? Díky Bohu za soucitného topiče. Byť se smyslem pro humor při vymýšlení jména. Nomen omen. „Co je to máma, Danny?“ „Máma? Máma je dostihový kůň.“ Co mi vadilo, byl vypravěč Pyško. Pořád se mi tam pletl Bruce Willis. Osudy lidí jsou spjaty s osudy lodí, klavírů, nahrané desky s melodií. Skvělá jízda za klavírem v bouři, pod křišťálovým lustrem, s lahví šampaňského přímo od ledu. Tajemný příběh se rozvíjí a košatí. Max dělá pro záchranu přítele maximum, stará rezavá loď až bere dech. Její světla a stíny, zvuky, houpání, skrýše, ztracený lesk. Film pak plný hudby, skvělých klavírních výkonů. Klobouk dolů před Morriconem, je netypický, nevtíravý. A závěrečná píseň tandemu Morricone – Roger Waters lahůdkou. Zbývá prostor pro fantazii diváka, pro snění, představy. 1900 mne fascinoval už před lety a nyní dvojnásob. Zažloutlá kamera, dobové oblečení, staré fotky. Odlesky hladiny v kabinách, záběry na klávesy, moře, pěnu na vlnách, lesk a elegance, špína a nepořádek. Souboj klavíristů gradující cigaretou zapálenou o strunu. Jsou věci, o kterých není snadné psát. Některé je lépe vidět. A slyšet. Jednou nestačí. „Dobrý příběh má větší cenu než stará hudba.“ (23.08.2008)