Maléna

Příběh byl především o Maléně, a kdo je Maléna ani po jeho zhlédnutí nevíme - což je na snímku zdaleka nejzajímavější. Ani na okamžik jsme nedostali možnost nahlédnout do jejího soukromého světa jinak, než představami a kradmým pohledem klíčovou dírkou očima dospívajícího chlapce. Ani jednou jsme nedostali příležitost vědět, co si Maléna myslí, co cítí. Tomatore buduje mozaiku jejího bytí z pohledů, poznámek a konání jejího okolí: chtivých, závistivých, zlobných, roztoužených. Maléna je předmětem, je bezmocnou bohyní, kterou pohazují poryvy větru tak silné, že na jejím konání vůbec nezáleží. Z neznalosti jsem čekal variaci na Lolitu. Maléna je ale místo toho hodně bolestivá kritika postavení ženy ve společnosti. Největší slabinou snímku je, že se ani při poměrně krátkých 88 minutách neobejde bez neustálého opakování týchž motivů, takže přibližně od poloviny a zejména ve třetí čtvrtině snímku přestává být ta repetice obhajitelná a nudí. (11.08.2019)

Krásná žena a mladý šmírák. Ošklivé ženy jdou po ní, závidí ji, nenávidí, později lynčují. Malý šmírák to nemá doma s rodiči snadné, takže jediné co mu naplňuje život je ženskost a kouzlo MALENY. Zajímá se o ni víc než jiní, takže jde o bohulibé počínání. Nesbírá o ní drby, ale snaží se ji pochopit, povzbudit, podporovat!! (05.08.2010)

Malena chytne za srdce svou protřelostí a něhou, kterou divákovi kousek po kousku servíruje ve strhujících momentkách. Kamera je překvapivě špičková a venkovská krajina jak dělaná pro výstřední a krásnou Malenu, kterou jako vždy přesvědčivě zahrála Monica Bellucci. Děj toho moc nenabídne, ale celkové vyznění je tak silné, že si připadáte jako by vám bylo osmdesát, leželi jste na smrtelné posteli a v melancholické náladě a se slzami v očích si v hlavě promítali kousek po kousku celý svůj život. Velkou porci práce na tom má i legendární Ennio, který předvádí kompozici velmi podobnou třeba Tenkrát v Americe, která svým závěrem dokázala rovněž velmi podobně zdrtit. (31.08.2008)

„Paní Maleno, mé horoucí srdce vám napsalo mnoho dopisů, ale nenašel-li jsem odvahu vám je poslat, bylo to jen proto, abych vás neobtěžoval. Odpusťte, jestli se dnes osmělím vám poslat tento. Dělám to proto, že koluje spousta klepů, že máte tajného milence. Ale já vím, že to není pravda. Vy nikoho nemáte. Po vašem manželovi jsem jediným mužem vašeho života já.“ Probouzející se sexualita a mladická zamilovanost k nádherné a nedosažitelné Maleně. To vše na pozadí války v malém městečku plném pokrytectví, závisti a žárlivosti pramenící z až přílišné krásy. Tohle nostalgické vyprávění (výborně podpořené Morriconeho decentní hudbou) bylo hořké, ale i úsměvné s lehkým humorem (fantazie, otec, právník u soudu atd.). Dnešní optikou by film skončil na pranýři („propagace“ voyerismu, stalkingu, fetišismu a „problematické“ nahlížení na ženu, bezostyšně omlouvané i dětským pohledem, ehm), pokud vám ovšem zbývá trochu soudnosti, dokáže se od toho v klidu oprostit. Pro mě asi nejslabší Tornatore, ale na ty 4* to ještě bude. (28.03.2021)

Príjemně se na to dívá ( moc pěkná kamera ), příjemně se to poslouchá, ale emocionálně mě to až na pár okamžiků nechalo poměrně chladným. Pocity, představy a touhy Renata mě míjely ( možná je to tím, že jako menší jsem žádný podobný objekt svého zájmu neměl ). Bohužel humorná rovina s tou melancholickou nějak nesedí dohromady ( ale Renatův otec by si zasloužil vlastní film ). Přiznám, že úplný závěr za tónů Moriconeho mě dojal a přemýšlel jsem o čtyřech*, ale za 2 minuty emocí? Ne. 70 procent. (02.05.2005)