Režie:
Giuseppe TornatoreScénář:
Giuseppe TornatoreKamera:
Blasco GiuratoHrají:
Philippe Noiret, Enzo Cannavale, Salvatore Cascio, Leo Gullotta, Isa Danieli, Pupella Maggio, Agnese Nano, Tano Cimarosa, Jacques Perrin, Brigitte Fossey (více)Obsahy(1)
Film má dvě časové roviny. Úspěšný filmový režisér si při zprávě o smrti starého vesnického promítače Alfreda vzpomíná na své dětství. Na pozadí poválečné bídy se rozvíjí vztah mezi malým Totem, neodbytně přitahovaným tmavým sálem kina a promítací kabinou (s hučícími praskajícími stroji, paprsky světla rozptýlenými v prachu, převíječkami a prázdnými cívkami rozvěšenými po zdech), ve které kraluje Alfred, zastupujíci mu autoritu otce, nezvěstného od války. Dospívající Toto se Alfredem nechá přemluvit k odchodu z vesnice, aby rozvinul svůj talent. Když se po letech vrací na pohřeb, stařičké kino je právě bouráno a dojatý Toto si promítá film, sestavený ze scén polibků, které musel Alfred na příkaz místního farářa vystřihovat, aby je teď odkázal svému příteli a žákovi. Svěží, divácky vřele přijatý film nesklouzl do sentimentality, ale s přesně dávkovaným sentimentem nostalgicky evokuje dobu, v které kino bylo pro vesničany jediným kulturně-společenským zážitkem. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (374)
Nuovo cinema Paradiso je film plný života. Keď ľudia nabehli do kina a pustil sa film, ani som nedýchala a stále sledovala, čo Tornatore na mňa vybalí. V tom kine to žilo neskutočným spôsobom. Je to film krásnych postáv, ktoré boli výborne zahraté, úplne ľudsky. Film s prenádhernou muzikou, kvalitnou réžiou, ale hlavne s famóznym koncom - ani neviem vyjadriť slovami, aké pocity vo mne spustil. ()
Hm... Jak začít? Jsou situace, kdy slova jen těžko vystihují myšlenky a pocity, které se člověku honí hlavou. A tohle přesně sedí na okamžik, kdy se na plátně objeví velkými písmeny napsané Fine a dobíhají poslední vteřinky filmu Bio ráj... Nebudu se snažit sdělit nesdělitelné a zmůžu se jen na chabé konstatování, že tento film o životě patří mezi to nejlepší, co jsem kdy viděl (a to nepřeháním). Bio ráj je film o životě, o dětství a dospívání... o první lásce a konečně i zralosti... a především o vášni k filmu... V tomto snímku se střetávají a svého maxima dosahují snad všechny složky filmového umění a v kombinaci s neuvěřitelně silným příběhem dávají nahlédnout pod roušku tajemství, co doopravdy film a kinematografie je. Není tu slabých scén, naopak je tu excelentní výkon Phillipa Noiret v roli Alfreda, roztomilý a přesvědčivý Salvatore Cascio v roli malého Salvatora, je tu dokonalá režisérská práce Guiseppe Tornatoreho a skvělý scénář téhož...Film je vtipný, ale i dojemný, ovšem rozhodně ne sentimentální! Z dnešního pohledu mi také přijde hodně symbolický, zvlášť, když původní záměr autora bylo uvádět tento film jako nekrolog tradičních kin a kinematografie vůbec... Přiznám se, že jsem zamýšlel napsat POMOvi o udělení výjimky, abych mohl dát tomuto snímku šest hvězdiček...:-) A ještě dodatek: viděl jsem bohužel pouze dvouhodinovou verzi (zřejmě určenou pro znuděný americký trh)...o to víc se těším, že někdy uvidím Director's cut! ()
Svůj komentář rozdělím do dvou, spolu poměrně málo souvisejících, částí, stejně jako jsem měl pocit, že byl rozdělen film... První polovina, s příhmouřením oka snad i dvě třetiny, jsou skutečně líbezné, film nikam nespěchá, rozmýšlí o životě, o šťastném dětství, o hřejivém vztahu starce v roli mužského vzoru a malého kluka, ale přitom diváku nic nepodstrkuje. Bio Ráj si plyne vlastním životem v uvolněné a něžné atmosféře, vzdává hold filmu, vyjadřuje k němu nezměrnou lásku a nostalgicky nahlíží na minulá léta kinematografie. Pak ale do filmu vstupuje nový element - žena - a jako obvykle, všechno zkazí :) Ne, samozřejmě, tak jednoduché to není, láska k dívce nahrazuje lásku ke kinematografii a byť je více okoukaná a méně noblesní, než láska ke kinu Paradiso, jako důležitý element v životě Tota, ve filmu nepřekáží... Nepřekáží dokud Director's Cut nevyrukuje se závěrem, který ani nelze nazvat "závěrem" v klasickém slova smyslu. Jsem člověk, který ve zdraví přežil zakončení Návratu Krále, jsem relativně citlivý divák, jež se nechal pohltit Zápisníkem jedné lásky, ale co je moc, to je moc... ČTYŘICETIPĚTIminutový epilog, který chce urvat všechno pro sebe, dělá z diváka emocionálně labilní opičku a najednou tematizuje všechny možné city pomocí milionu sentimentálních pohledů a tuny přeslazeného patosu? Ne děkuji. Pokud existuje něco jako základní schéma dramatu / dramatický oblouk, tak 45 minutový závěr přeci nemůže fungovat. Film nerozvíjel vztah Tota a Eleny natolik, aby jejich opětovné shledání byl schopen divák prožívat jako u zmiňovaného Notebooku, Forresta Gumpa apod... Zkrátka vyhněte se 170 minutové verzi obloukem, jinak hrozí, že si nablinkáte pod košili, 123 minutový SE by mohl být fajn. 6/10 ()
Táto dojemná nostalgická snímka sa pozerá očami dieťaťa na čaro filmu a zánik filmového stánku. Cinema Paradiso sa podľa očakávaní stal jedným z najpopulárnejších talianskych filmov posledných desaťročí nielen v Taliansku, ale aj v zahraničí. Aj vďaka podmanivej hudbe Ennia Morriconeho je Cinema Paradiso emotívnou pripomienkou toho, nakoľko osobný môže byť filmový zážitok, a zároveň je to film, ktorý vyvolá spomienky na útle detstvo. 80% ()
TOP 10: Povinnost pro všechny filmové (kino) fanoušky! Nádherný pohled na tehdejší přístup ke kinematografii ve válečném a poválečném období. Strhující herecké výkony a jeden z nejemocionálnějších závěrů filmu, který musí dojmout i nejflegmatičtějšího flegmatika. PS: Zhlédl jsem SE verzi (124 min), která je podle mnohých daleko lepší a dvojnásobně dojímavější, než verze základní a režisérská. Kdo by o tom pochyboval, ať mi klidně napíše do pošty svůj názor. ()
Galerie (96)
Zajímavosti (24)
- Citace s radami o lásce, které dává Alfredo (Philippe Noiret) mladému Salvatoremu (Marco Leonardi), pochází z filmu The Shepherd of the Hills (1941) s Johnem Waynem. (orkadimenza)
- Philippe Noiret (Alfredo) namluvil všechny své pasáže v rodné francouzštině. V italštině ho později nadaboval Vittorio di Prima. Ve francouzské verzi pak Noiret daboval sám sebe. (orkadimenza)
- V jedné scéně pouští Toto (Marco Leonardi) film …a Bůh stvořil ženu. Za malou chvíli si můžeme povšimnout na kalendáři, že je rok 1954, avšak slavný film Rogera Vadima s Brigitte Bardot v hlavní roli byl natočen až o dva roky později v roce 1956. (Tygrys)
Reklama