Režie:
Giuseppe TornatoreScénář:
Giuseppe TornatoreKamera:
Blasco GiuratoHrají:
Philippe Noiret, Enzo Cannavale, Salvatore Cascio, Leo Gullotta, Isa Danieli, Pupella Maggio, Agnese Nano, Tano Cimarosa, Jacques Perrin, Brigitte Fossey (více)Obsahy(1)
Film má dvě časové roviny. Úspěšný filmový režisér si při zprávě o smrti starého vesnického promítače Alfreda vzpomíná na své dětství. Na pozadí poválečné bídy se rozvíjí vztah mezi malým Totem, neodbytně přitahovaným tmavým sálem kina a promítací kabinou (s hučícími praskajícími stroji, paprsky světla rozptýlenými v prachu, převíječkami a prázdnými cívkami rozvěšenými po zdech), ve které kraluje Alfred, zastupujíci mu autoritu otce, nezvěstného od války. Dospívající Toto se Alfredem nechá přemluvit k odchodu z vesnice, aby rozvinul svůj talent. Když se po letech vrací na pohřeb, stařičké kino je právě bouráno a dojatý Toto si promítá film, sestavený ze scén polibků, které musel Alfred na příkaz místního farářa vystřihovat, aby je teď odkázal svému příteli a žákovi. Svěží, divácky vřele přijatý film nesklouzl do sentimentality, ale s přesně dávkovaným sentimentem nostalgicky evokuje dobu, v které kino bylo pro vesničany jediným kulturně-společenským zážitkem. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (374)
Nemám rád komentáře plné patosu a úlisných metaforických frází, ale v tomto případě si prostě nemohu pomoci. Pro filmové nadšence, ve kterých pouhý pohled na filmovou pásku a jen malý záblesk Morriconeho talentu probouzí vnitřní spokojenost a blaho, je Bio Ráj stejně lahodným soustem jako pro Mozartovy obdivovatele jeho Malá noční hudba. Úžasný nadčasový příběh, na jehož začátku jsem se radoval a házel starosti za hlavu, zatímco závěr mi přivodil menší oční vodnatost, za kterou se ale zpětně vůbec nestydím :D Druhá půlka bohužel až moc o citech, ta první však minimálně za 7*.. :)) 95% ()
Pomerne dlho som mal tento film v pláne vidieť. Tornatore, Morricone, Noiret ako dôvod stačili. Dnes som ho konečne videl. Je to pekný film. Keďže nemám ani najslabší fetišistický vzťah ku kinosálam a premietacím kabínam, obmedzil som sa pri vnímaní filmu na životný príbeh. K trom menám zo začiatku som pribral ortuťovitého chlapčeka Salvatore Cascia a prvá polovica filmu ubehla ako voda. V druhej sa to nejako zadrhlo a už to bol iný film. Vtedy som bol veľmi rád, že som sa dostal k najkratšej verzii, lebo tie dlhšie by som nedal. S filmom som spokojný. Pripomenul mi anglickú "starinu" Najmenšie kino na svete. Ale nikto odo mňa nebude počuť ódy naň. ()
90% - Od tohoto filmu jsem si sliboval velkou ódu na kinematografii. Našel jsem ji v něm ale poměrně málo. Zato jsem byl dostatečně uchvácen krásnou nostalgií, dokonalými hereckými výkony, citlivou hudbou, a tou atmosférou, která tak trochu naznačuje, co mohlo být jedním ze spouštěcích mechanismů celé té zlaté éry italské kinematografie. Memento Cinema Paradiso… Multikino je zlo!!! ;o) ()
Asi takhle. Dvě projekce, dvakrát zabitý čas, dvakrát pokažená nálada. No třetí šanci tomu už rozhodně nedám, protože tentokrát není problém na mé straně, rozpoložení bylo normální a celkem jsem se i těšil. Ano, je to film hezký, lidský, sentimentální a nostalgický s vynikající Morriconeho hudbou, to je všechno sice prima, ale je to neskutečná nuda... ()
Příběh malého sicilského kluka a starého promítače je takové celovečerní nostalgické vyznání lásky k filmu. Režisér prý vycházel z vlastních zážitků z dětství, což tu nostalgickou náladu ještě posiluje. Kromě výborného scénáře a režie ještě stojí za zmínku hudba, která tu má dost prostoru, aby mohla zahrát divákům na city. Pro promítače je to prý naprostý doják. ;-) ()
Galerie (96)
Zajímavosti (24)
- Film, který Alfredo (Philippe Noiret) promítá i na stěnu domu na náměstí a při jehož uvádění začne v kině hořet, je I pompieri di Viggiù (1949). (džanik)
- Autor hudby Ennio Morricone nejdříve producenta filmu Franca Cristaldiho odmítl, protože slíbil Jane Fonda, že bude pracovat na filmu, který ona bude produkovat. Cristaldi ho však požádal, aby si alespoň přečetl scénář, což spolu se svou manželkou udělal a oba byli nadšeni: „Byla to oslava filmu. Krásný příběh, a hlavně nádherný závěr, kde běží polibky z různých filmů.“ Svůj názor si tedy rozmyslel, Jane Fonda zavolal a omluvil se jí, ta se hrozně zlobila. (JoranProvenzano)
- Na začátku je v kostele promítán film Na dně (1936) s Jeanem Gabinem. (PlayEasy)
Reklama