Bio Ráj

Každý, kdo MILUJE FILM ( musí ) milovat i tento Tornatoreho snímek. Tohle je Pocta s velkým P a vyznání se z LÁSKY k " řemeslu " zvané FILMOVÉ UMĚNÍ. Někdy než přehršel slov stačí jeden čin ( skutek ). Tak tedy i já budu tentokráte stručný a nechám za sebe promluvit činy.... Po delší odmlce sahám do své TOP- ky. p.s. nemůžu si pomoci, ale zvlášť v této době Multiplexů působí tento snímek jako čisté, ale o to milejší ZJEVENÍ a POHLAZENÍ po DUŠI. p.p.s. Morriconeho hudební doprovod opět dokázal, jakou " silnou zbraní " může být HUDEBNÍ složka ve spojení s FILMOVOU. Smekám maestro! p.p.p.s zrovna tak smekám před P. Noiretem a dětským představitelem Tota, jehož nefalšované dětské nadšení FILMEM je nesmírně nakažlivé :o) Děkuji všem za výlet ( vrácení se ) do dětských let. Milerád se budu vracet nadále. (06.04.2010)

Milovníci italského filmu mě můžou ukamenovat, ale kdyby Nuovo cinema Paradiso nebyl italsky, možná jdu i na 5 hvězd. Nemůžu si prostě pomoct, ale italština je jediný jazyk, který ve filmech nejsem schopný přirozeně přijmout a pořád mám tendenci se mu smát, nebo nad ním naopak kroutit hlavou. Samozřejmě je tu ještě možnost dabingu, ale to by už byla jistá sebevražda. K samotnému filmu: 1) První část s malým Totem mě začala hned od začátku štvát. Kombinace malého drzého (a pro ostatní zřejmě roztomilého) fracka s takovou ''benigniovskou'' dětskou nostalgií mi vůbec neseděla a naopak mě odrazovala. 2) Ve druhé části se konečně rozjíždí milostná linka a mě začíná Nuovo cinema Paradiso opravdu zajímat. 3) 80ková poslední část je sice vizuální hegeš, nicméně příběh Tota a Eleny doznává celých obrysů a mě opravdu dojímá. Závěrem bych rád zaspoileroval a dodal, že všemi adorovaný Alfrédo, je egoista, který dvěma lidem překazil příležitost jak se navzájem milovat po celý život a být opravdu šťastní. Howgh 8/10 (17.01.2013)

Nuovo cinema Paradiso je film plný života. Keď ľudia nabehli do kina a pustil sa film, ani som nedýchala a stále sledovala, čo Tornatore na mňa vybalí. V tom kine to žilo neskutočným spôsobom. Je to film krásnych postáv, ktoré boli výborne zahraté, úplne ľudsky. Film s prenádhernou muzikou, kvalitnou réžiou, ale hlavne s famóznym koncom - ani neviem vyjadriť slovami, aké pocity vo mne spustil. (26.03.2015)

Shodou okolností jsem teď viděl hned po sobě 2 filmy, kde v obou dělal hudbu Ennio Morricone. Jinak jsou diametrálně odlišné. Hudba je tu samozřejmě opět bez výhrad. Film samotný tedy rozhodně ne. Ze začátku se mi líbil velmi. Ovšem pouze do okamžiku než nám hlavní hrdina vyrostl a začal se ohlížet po slečnách. Rázem šel celý film do kytek a stala se z něj totální zamilovaná kokotina. Biograf samotný byl nepříjemně upozaděn. Navíc mi zde namálo vadil finální vzhled hlavního hrdiny, který se tomu předchozímu nepodobal ani trochu. Je trochu smutné, že teď musím dát 2*, když si vzpomenu, že jsem v určitý okamžik přemýšlel i o 4*. No jo no. Chtělo to více rozstříhat. Zhruba nějak tak, jak ten šikovný pán s knírkem vystřihoval hambaté scénky. Takhle to bylo zbytečně dlouhé a debilní pasáže se tak dostaly ke slovu. (01.06.2012)

Hm... Jak začít? Jsou situace, kdy slova jen těžko vystihují myšlenky a pocity, které se člověku honí hlavou. A tohle přesně sedí na okamžik, kdy se na plátně objeví velkými písmeny napsané Fine a dobíhají poslední vteřinky filmu Bio ráj... Nebudu se snažit sdělit nesdělitelné a zmůžu se jen na chabé konstatování, že tento film o životě patří mezi to nejlepší, co jsem kdy viděl (a to nepřeháním). Bio ráj je film o životě, o dětství a dospívání... o první lásce a konečně i zralosti... a především o vášni k filmu... V tomto snímku se střetávají a svého maxima dosahují snad všechny složky filmového umění a v kombinaci s neuvěřitelně silným příběhem dávají nahlédnout pod roušku tajemství, co doopravdy film a kinematografie je. Není tu slabých scén, naopak je tu excelentní výkon Phillipa Noiret v roli Alfreda, roztomilý a přesvědčivý Salvatore Cascio v roli malého Salvatora, je tu dokonalá režisérská práce Guiseppe Tornatoreho a skvělý scénář téhož...Film je vtipný, ale i dojemný, ovšem rozhodně ne sentimentální! Z dnešního pohledu mi také přijde hodně symbolický, zvlášť, když původní záměr autora bylo uvádět tento film jako nekrolog tradičních kin a kinematografie vůbec... Přiznám se, že jsem zamýšlel napsat POMOvi o udělení výjimky, abych mohl dát tomuto snímku šest hvězdiček...:-) A ještě dodatek: viděl jsem bohužel pouze dvouhodinovou verzi (zřejmě určenou pro znuděný americký trh)...o to víc se těším, že někdy uvidím Director's cut! (29.06.2006)