Bio Ráj

I přes svou dlouhou stopáž vás Bio Ráj vtáhne do děje a po nějaké době máte nostalgické vzpomínky na začátky příběhu, to se mi teda moc často nestává, ale tady jak se putuje věkem hlavní postavy je to docela snadné. :-) To je na tom asi ta nejlepší věc, prostě to proplouvání životem a vzpomínat na krásná mladá léta. Jen co mi vadilo bylo ukázání kina z té horší stránky, jako jak se tu někteří lidé chovají a některé další věci. Takové scény bych vyřadil a mohlo to dopadnout ještě lépe. (01.07.2018)

Pomerne dlho som mal tento film v pláne vidieť. Tornatore, Morricone, Noiret ako dôvod stačili. Dnes som ho konečne videl. Je to pekný film. Keďže nemám ani najslabší fetišistický vzťah ku kinosálam a premietacím kabínam, obmedzil som sa pri vnímaní filmu na životný príbeh. K trom menám zo začiatku som pribral ortuťovitého chlapčeka Salvatore Cascia a prvá polovica filmu ubehla ako voda. V druhej sa to nejako zadrhlo a už to bol iný film. Vtedy som bol veľmi rád, že som sa dostal k najkratšej verzii, lebo tie dlhšie by som nedal. S filmom som spokojný. Pripomenul mi anglickú "starinu" Najmenšie kino na svete. Ale nikto odo mňa nebude počuť ódy naň. (12.06.2019)

Hm... Jak začít? Jsou situace, kdy slova jen těžko vystihují myšlenky a pocity, které se člověku honí hlavou. A tohle přesně sedí na okamžik, kdy se na plátně objeví velkými písmeny napsané Fine a dobíhají poslední vteřinky filmu Bio ráj... Nebudu se snažit sdělit nesdělitelné a zmůžu se jen na chabé konstatování, že tento film o životě patří mezi to nejlepší, co jsem kdy viděl (a to nepřeháním). Bio ráj je film o životě, o dětství a dospívání... o první lásce a konečně i zralosti... a především o vášni k filmu... V tomto snímku se střetávají a svého maxima dosahují snad všechny složky filmového umění a v kombinaci s neuvěřitelně silným příběhem dávají nahlédnout pod roušku tajemství, co doopravdy film a kinematografie je. Není tu slabých scén, naopak je tu excelentní výkon Phillipa Noiret v roli Alfreda, roztomilý a přesvědčivý Salvatore Cascio v roli malého Salvatora, je tu dokonalá režisérská práce Guiseppe Tornatoreho a skvělý scénář téhož...Film je vtipný, ale i dojemný, ovšem rozhodně ne sentimentální! Z dnešního pohledu mi také přijde hodně symbolický, zvlášť, když původní záměr autora bylo uvádět tento film jako nekrolog tradičních kin a kinematografie vůbec... Přiznám se, že jsem zamýšlel napsat POMOvi o udělení výjimky, abych mohl dát tomuto snímku šest hvězdiček...:-) A ještě dodatek: viděl jsem bohužel pouze dvouhodinovou verzi (zřejmě určenou pro znuděný americký trh)...o to víc se těším, že někdy uvidím Director's cut! (29.06.2006)

TOP 10: Povinnost pro všechny filmové (kino) fanoušky! Nádherný pohled na tehdejší přístup ke kinematografii ve válečném a poválečném období. Strhující herecké výkony a jeden z nejemocionálnějších závěrů filmu, který musí dojmout i nejflegmatičtějšího flegmatika. PS: Zhlédl jsem SE verzi (124 min), která je podle mnohých daleko lepší a dvojnásobně dojímavější, než verze základní a režisérská. Kdo by o tom pochyboval, ať mi klidně napíše do pošty svůj názor. (24.10.2014)

Nostalgie návratů v jednom z mála filmů, které si řadím do sekce "biograf". Memoárový charakter je už téměř symbolem pro díla světově uznávaných italských tvůrců, ale jen Tornatore byl schopen způsobit rozpoložení, kdy se mě za přitroublého úsměvu a lesku v oku zmocnil pocit, že některé z těch vzpomínek jsou moje vlastní... (22.08.2013)