Devil

Tak a je jasné, prečo Del Torrov vrchol tvorby- Faunov Labyrint, vyzerá tak, ako vyzerá. Vyzerá totiž ako remake Diablovej chrbtice, od vizuálnej stránky, cez obdobie španielskej občianskej vojny až po záporáka, ktorý nevidí rozdiel medzi vraždením nevinných detí a komárov. Označenie horor je samozrejme mätúce rovnako, ako označenie fantasy v prípade Labyrintu. Nenápadný film, na ktorý len tak rýchlo nezabudnete. Ak mu dáte šancu. (18.05.2012)

Del Toro má v sobě něco podivného, co se příčí tomu, abych to uchopil slovy. Často mám problém mu něco vytknout a přece mě nikdy jeho film doopravdy nechytne, nepobaví, nepocítím obohacení. V tomto filmu je kupříkladu velice precizní, pokud jde o vykreslení postav, prostředí, v kterém žijí i jejich vztahů. Lidí, zmrzačených na těle i na duši. I chápání zla jako něčeho, co má svůj život v živých a ne v mrtvých mi je sympatické. Též motiv Davidů a Goliáše. Tajemná atmosféra, maska ducha, výtvarno... bez kazů. Kde je tedy chyba? Snad v tom, že fabule je přespříliš prostinká a přece pro film zásadní, snad v tom, že poučení, které se film snaží přinést, je tisíckrát slýchané či v tom, že všechno chvalitelné, co film nabízí, nabízí jen proto, aby nenáročná zápletka byla dobře oblečena. (10.08.2009)

Zvláštna kombinácia horrorovej línie a drámy, bál som sa zo začiatku, že mi nesadne, no Guilermo to zvládol skvelo. Horror je svojím spôsobom napínavý, no viac stavia na línii drámy, čo mi prekvapivo vôbec nevadilo. Pozdvihnúť takmer béčkový scenár k výbornému filmu, čo ovplyvnili aj kvalitní herci, ktorých Toro obsadil. 80%. (14.06.2006)

Otevřený konec, válka, děti, mrtvé děti, násilí, svině, která snad ani nemůže být člověkem a "něco", co se nachází kdesi mezi nebem (popřípadě peklem) a zemí. "Princ bez království", nebo chcete-li "Ďáblova páteř", zkrátka propojuje vše, co máme na del Torovi tak rádi a výsledkem je úhledný balíček, který nedopadl vůbec špatně. Přesto doporučuji spíše geniální "Faunův Labyrint", prvního "Hellboye" nebo "Sirotčinec" (spolupodílel se, nerežíroval).;-) (04.05.2012)

Z trojice režisérskych kamarátov z MEXIKA, čaká zatiaľ posledný z nich na vytúžený a zaslúžený úspech, ktorý má už na dosah ? Alfonso Cuarón, Alejandro González Iñárritu a Guillermo del Toro. Presne v takomto poradí, sa to doteraz uskutočnilo. Dostal som sa k filmu, k poslednému z pánov režisérov, ktorému som sa, ani neviem prečo, dlho vyhýbal. Za prispenia menovca Guillerma Navarra, inak dvorného a špičkového kameramana, spoločne nakrúcajú, film pre deti, ktorý tak úplne nie je pre deti. Neskúsení, neplnoletí diváci by si pravdepodobne mohli odniesť z filmu určitú traumu, úzkosť, depresiu, či melanchóliu, z každého rožku trošku. Takmer sa nepohnem zo španielskeho sirotinca, a to za obdobia konca občianskej vojny generála Francisca Franca, vo veľkom mysterióznom, psychickom objatí, s dostatočnými krvavými scénami, ale najmä so strhujúcim školníkom Jacintom. Celý tento obsah je pod záštitou bratov Almodóvarovcov. Občas som sa počas sledovania necítil vo svojej koži, lebo to mal del Toro vo svojom úmysle, a na 90 % sa mu to podarilo. Film sám o sebe je strašne zvláštny, až nepríjemný, naozaj to nie je pre každého, aspoň myslím ? (26.12.2017)