Le Trou
Il buco
The Hole
Le Trou
Režie:
Jacques BeckerKamera:
Ghislain CloquetHudba:
Philippe ArthuysHrají:
Michel Constantin, Jean Keraudy, Philippe Leroy, Marc Michel, Raymond Meunier, Paul Pavel, Catherine Spaak, Philippe Dumat, Dominique Zardi (více)Obsahy(2)
Vězně v cele číslo šest spojuje myšlenka na útěk z vězení. Když sem přibude nový vězeň Gaspard, zkušený Roland jej zasvětí do vymyšleného plánu útěku tunelem. Na budování tunelu všichni v noci pracují a každým dnem se tak přibližují k vytoužené svobodě. Nejen tunel je zárukou jejich úspěšného útěku...
José Giovanni, velká osobnost francouzského filmu, přinesl před kameru vlastní zkušenost. Narodil se v Paříži v korsické rodině a již od brzkého mládí se musel sám o sebe postarat. Za války působil jako vysokohorský vůdce a pěšák v odbojovém hnutí, ale po osvobození se zapletl s podsvětím. Při loupežném přepadení jsou jeho strýc a bratr zabiti a mladý Giovanni dostává trest smrti. Jeho otec však o svého syna bojuje a José vychází z vězení v třiatřiceti letech. Svůj nešťastný příběh přenesl José Giovanni do své první knihy nazvané Díra, což je slangový výraz pro vězení.
Francouzský režisér Jacques Becker byl knihou nadšen a koupil práva. Giovanni se podílel na psaní dialogů a s Beckerem dál spolupracoval. Za svůj život napsal jednadvacet knih, pod čtyřiadvaceti filmy je podepsán jako scenárista a režisér - Dva muži ve městě, Sicilský klan, Poslední adresa a další. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (93)
Jestliže Ernest Hemingway psal formou ledovce, kdy odkrýval pouze základní děj a zbytek nechávál na čtenáři, režisér Jacques Backer natočil tímto stylem Díru. Žádné vyslovené motivace, žádné hluboké myšlenky, prostě a jednoduše jen děj v podobě plánování útoku. Taková "jednoduchost" působí velice dobře na atmosféru, které navíc pomáhají i poměrně nestandartně dlouhé záběry (na střih někdy čekáme opravdu dlouho) a neexistence hudby. Místy film dokáže pořádně našponovat nervy. Vhodně jsou zvoleny také jednotlivé charaktery a nechybí ani pořádná tečka na konci. Spokojenost. P.S. Bacha na spoiler v obsahu. ()
Filmů o útěku z vězení se natočila pěkná řádka. Starší filmy, mezi které patří i tento, ale mají jeden nešvar. Tím nešvarem je přehnané gentlemanství mezi vězni. Chápu, že chlapi, kteří by spolu chtěli utéct, musí vzájemně spolupracovat, ale tady už je to trochu přehnané. Druhou věcí je, že aby se uspořil čas a divák se nemusel dívat na pětihodinovej film, je všechno zrychlený. Mříž, tlustou jako prase, mají plátkem přepilovanou za hodinku a ještě si stihnou upilovat novej klíč... A to je jen výcuc paradoxů. Se strážemi si nedělají starosti, hluk pro ně není problém... Nechápu. Jo to film K smrti odsouzený utekl, to je aspoň ukázka kumštu při útěku z vězení. Detailní plánování, strach z každého vrznutí. Le Trou je proti tomu výsměch. ()
Téma útěku z vězení vyloženě zbožňuju. Le Trou se oproti svým bratříčkům zaměřuje těméř bezvýhradně na samotnou práci a jednotlivé charaktery odsouvá trochu do pozadí, čehož důkazem budiž fakt, že jsem si i ke konci občas spletl dvě postavy. Taky je trochu zarážející vstřícné chování bachařů a nekonfliktní vztahy mezi vězni, nový spolubydlící ihned zapadne do party (i když tady nemají moc na výběr). Samotná příprava je na druhou stranu opravdu detailní a zajímavá, což ocením hlavně tehdy, až se sám budu chtít dostat z lochu. A ono na to jednou dojde. ()
Scénka, ked' bušil jeden z nich do betonu podlahy a druhý hlásil, že dozorci idú, bola ako zo sna. Ostatní sa len opierali o krabice a vôbec ich netankovalo, že ten hluk, ktorý to celé bušenie vydávalo, ich môže prezradiť a dozorci prešli len tak okolo, akoby sa nechumelilo. Nuž, šesdesiate roky mali svoje čaro a zdrhalo sa nejak ľahšie... ()
Vězení nepovažuji za ideální místo odpočinku a proto bych, v souladu s míněním bručících týpků, rovněž zapřemýšlel o změně prostředí. Tentokrát by to neměl být takový problém, jelikož do standardního vybavení cely patří šroubovák, sirky nebo provaz a jako nadstandard se najde i pilník. Pan režisér se však rozhodl zašokovat až závěrečnou scénou, takže nejprve vychytrale nabídl mnohaminutové uspávací záběry na bušení trubkou do betonu, šmrdlání mříže pilníkem či němé procházky po podzemí. Zvýšil tím sice šance pointy na úspěch, ale na zábavě to rozhodně nepřidalo. ()
Galerie (16)
Zajímavosti (8)
- Natáčení probíhalo po dobu 10 týdnů. (oje)
- Režisér Jacques Becker zemřel pouhé dva týdny po dokončení filmu. (oje)
- Pro zvýšení autenticity obsadil režisér do snímku převážně neherce. Jeden z nich byl dokonce v roce 1947 do útěku z věznice skutečně zapojen. (oje)
Reklama