Trainspotting

Take the best orgasm you've ever had, multiply it by a thousand and you're still nowhere near it... Mám slabost pro drogovou tématiku ve filmech, a tak Trainspotting můžu zařadit mezi své nejoblíbenější filmy. Už při úvodní scéně, kdy Renton a Spud utíkají před policií za doprovodu Iggyho Popa - Lust For Life s monologem Zvol si život jsem věděla, že to bude stát za to. Většina filmů o drogách poukazuje jen na tu špatnou stránku braní drog a jejich následcích, ale neodpoví Vám na otázku ''Jsou-li drogy tak špatné, proč je lidé berou?'' Trainspotting na to odpovídá svým vlastním způsobem a některé scény jsou šokující, vážné, depresivní a nechutně realistické - například scéna s dítětem. Ale se správnou kombinací humoru a ironie to do sebe skvěle zapadá. To vše doprovází hudba, která je skvělá, nostalgická a funguje výborně v každé scéně. Film má mnoho předností, jako jsou herci (mimochodem Ewan McGregor je v roli Rentona boží), dialogy, ta doba ve které se film odehrává a scéna Perfect Day mi nadobro zůstane v hlavě. Abych to shrnula, Trainspotting je film, který nestačí vidět jen jednou a i kdybych si ho pouštěla celé dny, tak to nebude nikdy dost. Srdcovka jak sviň. ♥ (25.06.2012)

Tak to byl jeden z nejsilnějších snímků na námět "drogy" co jsem kdy viděla. Ke klukům, co se se těch feťáckých rolí ujali nemám vůbec žádné výhrady, protože to zahráli maximálně uvěřitelně. I když je ironie, že v reálu jsem viděla zfetovaných lidí asi tolik, že by se to dalo spočítat na prstech jedné ruky, takže posuzovat uvěřitelnost je trochu mimo mojí mísu. Na mě to byl tedy hodně depresivní film a jsem ráda, že drogy mě v životě minuly a doufám, že minou velkým obloukem. (15.06.2013)

Filmový kult devadesátých let...a jelikož jsem ta léta fyzicky zažil, mohu subjektivně mluvit o filmovém Zjevení... (ten zážitek je ale do jisté míry nepřenosný...) Aneb jedna z prvních filmových zpráv o totálním úpadku západní společnosti... Podobné filmy: Requiem za sen, Strach a hnus v Las Vegas, Šňup, Acid House, Ex Drummer (19.11.2006)

Kdo potřebuje důvody, když má heroin. Tak tohle byl opravdu… jedním slovem kult, dvěma slovy Ewan McGregor. (To mi připomíná, kde k sakru je nějaká ta nominace na Oscara?!) Ještě donedávna jsem si myslel, že lepší film o drogové tématice, než je Requiem za sen, zřejmě neuvidím, ale pak jsem si sehnal tohle! Film se rozběhne a vy běžíte s ním a nezastavíte se až do konce. Opravdu neskutečné tempo. Opravdu vynikající hudba. A neskutečný Ewan. Není, co říct víc, to se musí prožít s nimi. (A to říkám jako člověk, který s tímhle nikdy nepřišel do kontaktu a který doufá, že i nikdy nepřijde.) (08.07.2010)

Perfektní emocionální i myšlenkové působení v drogové tématice zachovávající si neskutečnou svižnost, spád a všechny možné atributy stylového nářezu, jemuž není rovno. Postavy prochází velkým vývojem (+ úžasní McGregor s Carlylem), humor střídá akci, ta se mísí s čistým potěšením vyobrazení mladického života a do něj občas udeří nějaká ta opravdu silná scéna způsobující efekt otevřené huby, či naopak lítostného a moudře přitakávajícího kývnutí hlavou... Danny Boyle má navíc v arzenálu své bravurní režie spoustu vynikajících vizuálních vychytávek a nejen výbornou hudbu samu o sobě, ale hlavně její geniální využití k vymačkání maximální úrovně právě chtěného diváckého pocitu u klíčových scén. 10/10 (16.11.2009)