Trainspotting

Danny Boyle ve staccatovém rytmu cool dialogů, cool monologů a svižného hudebního podkresu objevuje, že braní drog má důvod v drogách, že je život na drogách sice full of shits, ale taky podivuhodně plný, zrychlený, hektický a pestrý, že po heroinu se skvěle žvaní, balí baby, že se dostáváte do děsně trapných zábavných situací, a tak dál, a tak dál. Co k drogám patří, to se tam frkne, hlavně atraktivně a zábavně, kdo by stál o dušezpyt. Násilí - jasně, lžíce - samo, vaření - tutově, sex - zajisté, AIDS - bezpochyb, krádeže - jsou, absťák - rozhodně. Témata se k sobě řadí co nejtěsněji to lze, ztráta tempa jakoby bylo jediné, čeho se Boyle bál. To by vysvětlovalo nejen ostré řazení scén, ale i hekticky odříkavané, obrazem prostříhávané monology plné seznamů věcí, činností i lidí, osekávaní spousty scén na pár momentek, které tak akorát stačí k pochopení, co se vlastně stalo a snad i nahrazení lidí karikaturami se stopovým množstvím vnitřního života, které se tu jen míhají (Rentonova dívka), tu do zblbnutí opakují svojí jedinou vlastnost (Begbie - bezohledné násilí, Tommy - citlivost, Spud - přitroublost, Sick Boy - kecy o Bondovi) a občas se dokonce překlopí do někoho úplně jiného (Renton z tupého feťáka do etablovaného realiťáka). Pár vizuálních nápadů pojících se s tím, jak drogy narušují vnímání světa to v mých očích zachrání jen minimálně. Slabé ***. (13.08.2009)

Abych to shrnul, tak vyprávění hlavního hrdiny v průběhu celého filmu byl dobrý tah. Výběr herců taktéž nemohl dopadnout lépe. Nakouknutí do party feťáků a jejich problémů byl realistický, navíc atmosféru podtrhoval hodně dobrý soundtrack, sice je Trainspotting trochu nadhodnocený, ale rozhodně patří co se týče vyobrazení života drogově závislých mezi ty nejlepší. (28.07.2012)

Kdo říká, že filmový trhák musí mít přes dvě hodiny? Trainspotting mě přesvědčil, že stačí 90 minut, aby se divák pobavil a měl pocit, že zbytečně nepromrhal část života. Film je vtipný, realistický, nechutný, hudebně skvěle podkreslený a v tempu. Při některých scénách jsem se mohl umlátit smíchy (Begpieho výlevy), při některých se málem pozvracel (záchod) a při některých oněměl (dítě). Konec mě však naplnil dojmem zadostiučinění. (15.04.2010)

O drogách? V nejhorším světle je zde vyveden alkohol -- feťáci ničí jen sami sebe, alkoholik je postrachem všech. Drogy (a jak jsou špatné) jsou pro mě v tomto filmu jen druhým okrajovým plánem, resp. kulisami příběhu. Trainspotting je film o přátelství / falešném kamarádství / sexuálních zmatcích atd., prostě vynikající film o mezilidských vztazích. (13.09.2006)

Filmům o drogách se programově vyhýbám. Není to moje téma a navíc pohrdám způsobem, jakým bývá ve filmu zpracováváno. Drogové podsvětí je buď rotující Disneyland plný veselých "zhulenců" s intelektem Sámera Issy, nebo slizká kanálová špeluňka, kterou se přízračně plíží umolousaná iundividua zpod mostu. Ano, je to jistě líbivé a autorsky pohodlné, ale já tomu prostě nevěřím. Ovšem síla Trainspottingu je právě v tom, že není tak černobílý a plakátový. Ukazuje uvěřitelné postavy v uvěřitelných situacích a nemoralizuje jako nějaký naučný dokument pro totální idioty. No vidíte - a přesto, vlastně PRÁVĚ PROTO! - jistě odradí mnohem víc lidí, než tv beseda s psycholožkou v kostýmku. A ještě něco - scéna s mou nejoblíbenější písní Perfect Day je jedna z nejemotivnějších, co jsem viděl. 80 % (06.04.2005)