Trainspotting

Konvenční učitel občanské výchovy pouští žákům jako ilustrativní film o drogách Requiem za sen, progresivní učitel Trainspotting. Tam kde Aranofsky ukazuje záběry schoulených mladíků se strhaným výrazem ve tváři, tam Boyle nastrkuje bezstarostného hláškaře Rentona, pro nějž jsou drogy prostředkem přinášejícím rozkoš do jinak prázdných životů, které v dnešní době žije svým způsobem většina z nás. Trainspotting není dalším produktem podle šablony depresivního dramatu s drogovou tematikou - je originální, provokativní, svižný a formálně odvázaný. Danny Boyle je majitelem obdivuhodného režisérskému talentu (málokdo umí tak fenomenálně propojit obrazy s hudbou - viz. také 28 dní poté, Sunshine...) a co je hlavní, v tomto snímku se mu dostal do rukou scénář neméně talentovaného Johna Hodge. Tak jako se Renton potápí do vodního království pod záchodovou mísou, tak jsem se já po hlavě ponořil do tohoto majstrštyku. A rád, to mi věřte. (30.03.2008)

Perfektní emocionální i myšlenkové působení v drogové tématice zachovávající si neskutečnou svižnost, spád a všechny možné atributy stylového nářezu, jemuž není rovno. Postavy prochází velkým vývojem (+ úžasní McGregor s Carlylem), humor střídá akci, ta se mísí s čistým potěšením vyobrazení mladického života a do něj občas udeří nějaká ta opravdu silná scéna způsobující efekt otevřené huby, či naopak lítostného a moudře přitakávajícího kývnutí hlavou... Danny Boyle má navíc v arzenálu své bravurní režie spoustu vynikajících vizuálních vychytávek a nejen výbornou hudbu samu o sobě, ale hlavně její geniální využití k vymačkání maximální úrovně právě chtěného diváckého pocitu u klíčových scén. 10/10 (16.11.2009)

Kultovní snímek Dannyho Boyla o feťácích a jejich životech. Ve fIlmu exceluje Ewen McGregor, ze kterého se díky Trainspottingu stala mezinárodní hvězda. Další kdo exceluje je Robert Carlyle. Ze snímku přímo čiší atmosféra, kterou Boyle provokuje jinak konzervativní anglickou morálku. Další důležitou roli ve filmu zastává hudba, která je vybrána na jedničku. Naprosto souhlasím s tím, že se jedná o kultovní snímek. (02.12.2007)

Kdo říká, že filmový trhák musí mít přes dvě hodiny? Trainspotting mě přesvědčil, že stačí 90 minut, aby se divák pobavil a měl pocit, že zbytečně nepromrhal část života. Film je vtipný, realistický, nechutný, hudebně skvěle podkreslený a v tempu. Při některých scénách jsem se mohl umlátit smíchy (Begpieho výlevy), při některých se málem pozvracel (záchod) a při některých oněměl (dítě). Konec mě však naplnil dojmem zadostiučinění. (15.04.2010)

Danny Boyle ve staccatovém rytmu cool dialogů, cool monologů a svižného hudebního podkresu objevuje, že braní drog má důvod v drogách, že je život na drogách sice full of shits, ale taky podivuhodně plný, zrychlený, hektický a pestrý, že po heroinu se skvěle žvaní, balí baby, že se dostáváte do děsně trapných zábavných situací, a tak dál, a tak dál. Co k drogám patří, to se tam frkne, hlavně atraktivně a zábavně, kdo by stál o dušezpyt. Násilí - jasně, lžíce - samo, vaření - tutově, sex - zajisté, AIDS - bezpochyb, krádeže - jsou, absťák - rozhodně. Témata se k sobě řadí co nejtěsněji to lze, ztráta tempa jakoby bylo jediné, čeho se Boyle bál. To by vysvětlovalo nejen ostré řazení scén, ale i hekticky odříkavané, obrazem prostříhávané monology plné seznamů věcí, činností i lidí, osekávaní spousty scén na pár momentek, které tak akorát stačí k pochopení, co se vlastně stalo a snad i nahrazení lidí karikaturami se stopovým množstvím vnitřního života, které se tu jen míhají (Rentonova dívka), tu do zblbnutí opakují svojí jedinou vlastnost (Begbie - bezohledné násilí, Tommy - citlivost, Spud - přitroublost, Sick Boy - kecy o Bondovi) a občas se dokonce překlopí do někoho úplně jiného (Renton z tupého feťáka do etablovaného realiťáka). Pár vizuálních nápadů pojících se s tím, jak drogy narušují vnímání světa to v mých očích zachrání jen minimálně. Slabé ***. (13.08.2009)