Režie:
Rainer Werner FassbinderScénář:
Rainer Werner FassbinderKamera:
Michael BallhausHudba:
Peer RabenHrají:
Anna Karina, Brigitte Mira, Ulli Lommel, Volker Spengler, Macha Méril, Margit Carstensen, Andrea Schober, Erik Schumann, Armin Meier, Alexander AllersonObsahy(1)
Děj se odehrává během dlouhého víkendu na samotě franckého zámku. Ten je ve společném vlastnictví a jeho majitelé se zde překvapivě sejdou: manželé Ariane a Gerhard Christovi a jejich milenecké protějšky Irene a Kolbe. Všichni čtyři se totiž pod hlavičkou obchodní cesty údajně odebrali do nejrůznějších koutů světa, a místo toho dorazí sem. Zámek udržuje intrikánská domovnice Kastová a její syn Gabriel. Na zámek rovněž nečekaně dorazí pohybově postižená dcera Ariany a Gerharda Angela se svou němou vychovatelkou Traunitzovou. Sestava lidí je dílem absurdní náhody a atmosféra je pochopitelně výbušná, plná nenávisti, nedůvěry, žárlivosti, závisti a sadismu. Dcera ze zhrzené lásky a uražené ješitnosti žene situaci na ostří nože a přinutí zúčastněné zahrát si na pravdu neboli čínskou ruletu. Potlačené afekty a léty nastřádaná nespokojenost vyvřou na povrch a dojde i na střelbu. (Letní filmová škola)
(více)Recenze (18)
Ironický, jízlivý, a ve své důslednosti opět vznešený a do lidí a všech jejich "poklesků" zamilovaný film. ** Už název je čirý výsměch, protože ruleta by dala šanci někomu či něčemu uniknout - tady spíš než ruleta je to střelnice, kde všichni jsou cílem i odměnou, anebo hon v zrcadlovém sále, kde všichni lovci jsou lišky, krásné a chytré a milující oheň. S jiskrami ironie v královském kožichu běží ebonitovým lesem společnosti, zapalují, hoří a něžně po sobě ňafají. ** Expozice udržuje zdání klišé, čitelné aristokratické morálky, ale je krátká, protože film je prostořeký a těší se na tanečky. Postoje, přetvářky a intriky jsou jen začátek, pouhý vklad do hry. Následuje smích, smějí se postavy, zálibně se po sobě dívají, a s nimi, nikoli jim, směje se film. ** Každý "poklesek" proti morálce, bontonu či etice, každé porušení tabu, přistižení, je tu odměněno, obdivnou metaforou, úsměvem, přímočarou kamerou, vyznáním lásky. Manželky manželově milence, manžela ženě, milence manželky manželově milence. ** A dcera, "stvůra", která je zdánlivě všechny nutí hrát hru na odhalování zkažené morálky, dcera štváčka, která chce přistihovat, je ve skutečnosti jejich vlastním nejkrásnějším stvořením, je to miláček, ďábelská Angela, a je jisté, že se jim podařila a že za vášně, které dokáže vyvolat, jsou na ni pyšní a uznání jí dávají najevo o to nemilosrdnější, drsnější hrou. ** Převratná struktura, kotrmelce a kotrmelce, rozpustilost, láska k lidem v kráse jejich nejnemorálnější lidskosti, která přitom dál dovede být elegantní, střídmá, sebevědomá a vznešená. ()
Jo, jo - viem o tom, ze R. W. Fassbinder bol fundom zbuznelej homoromantiky a ze sa ynspiroval Daglesom Syrkom a jeho filmami /este stale som nevidel ani jeden/. No ale tuto som dostal pod nos unylu nudnu srajdu s podpriemernou reziou /jo, stale neznasam Fassbindera - nemylit si s Fassbenderom, ktory ja famozny herec/ prisernymi dialogmi a len priemernymi kulisami. Fassbinder mal udajne akesi 2 obdobia reziserskej tvorby, ale srdecne su mi u prdele. A zase toto je jeden z tych filmov, u ktorych aby som sa xmrti ufilozofoval nad kazdou jednou vetou, ktory tu prednesie kdejaky clovek, co tu hraje. To otvorene nenavidim, ja na filmy cumim preto, aby som sa bavil a odreagoval : 2 % ()
Film zhruba z prostředku Fassbinderovy kariéry opět potvrzuje svou originalitu a hlavně schopnost neustálého vývoje svých filmů, v tomto případě snad nejvíce zaujme stránka formální. Jízdy kamery (zejména kruhové), nájezdy k tvářím herců jim dodávají to "něco", co herci pod režisérovým vedením nechali pod neprostupnými výrazy, skrývajícími pravé pocity (nejvýrazněji Ulli Lommel). Záběry v interiéru patří k tomu nejnápaditějšímu, co Fassbinder v tomto ohledu kdy předvedl. Hudba ve spojení s takovouto kamerou dodává atmosféře scén onu falešnou nádheru, jakou se pyšní krásný zámek, ve kterém se (snad už od nepaměti) odehrávají scény nevěr, úskoků a zakrývané nenávisti. ()
(LFŠ 2010) ČÍNSKÁ RULETA je datována rokem 1976, tj. ještě spadá do Fassbinderova druhého režijního období (1972-1976), které se vyznačuje inspirací sirkovskými melodramaty, jež jsou charakteristická jasnou typizací postav a přebujelým stylem způsobujícím odstup, aniž by se užívalo očividných brechtovských zcizovacích prvků ala promluvy do kamery apod. Zatímco u Douglase Sirka distanc způsobovaly přepísklé technicolorové barvy a okatě na odiv stavěné emoce, u Fassbindera je stejného efektu dosahováno mrtvolně nalíčenými postavami, které příliš neprojevují emoce a ve vyprávění se pohybují jako figurky na šachovnici. Jestli se zrovna neorientuje v nedávné historii německého národa, ke které se ČÍNSKÁ RULETA zjevně vyjadřuje, můžete film vnímat jako precizní studii moci a jejího zneužití, manipulaci a zlu. Za to je zodpovědná buržoazní společnost, která se není schopná vymanit ze svého prostředí a způsobu života, o čemž svědčí významotvorný styl, založený na interiérovosti, důsledné práci s odrazovými plochami a pohybující se kamerou, značící duševní pochody a vztahy mezi postavami. Samotná hra, nejsilnější pasáž snímku, je završena otevřeným závěrem, který vybízí k četným interpretacím, jež se alespoň napoprvé ztrácí pod perfekcionistickým stylem a snahou o pochopení jejího systému. ()
"Jste ochotni, když vstupujete do manželství, řídit se věrností a milovat se, dokud vás smrt nerozdělí?" Celkem poklidný začátek pozvedá v závěru samotná hra, která je dechberoucí. Po zamlžené závěrečné scéně si myslím, že pro plné docenění tohoto Fassbinderova díla ho musím vidět víckrát, napoprvé mám z něho dost rozporuplné dojmy. ()
Galerie (41)
Photo © Filmverlag der Autoren
Zajímavosti (1)
- Fassbinder a jeho tým točili film i na základě vlastní zkušenosti během dovolené v Řecku, kde si čínskou ruletu zahráli, a pak si vše ještě před nástupem na plac nacvičovali, protože natáčeli v odloučení, bydleli v jednom domě a byli všichni pořád spolu. Neustále promýšleli choreografii pohybů kamery a postavení herců, aby vše vyjadřovalo momentální stupeň nenávisti postav vůči sobě. [LFŠ 2010] (Krouťák)
Reklama