Martha

OMG, Karlheinz Böhm je strašlivý zvíře, navenek učesán a uhlazen jako Karel Kopfrkingl a zevnitř stejně šílený a prožraný temnotou. Tato ostrá kritika společnosti a studie míry snášenlivosti v lásce/nelásce postupně prorůstá do psychothrillerové jízdy, za kterou by se nemuseli stydět ani americké produkce. Svým obsahem připomíná Martha i ženskou verzi Fassbinderova Proč posedl amok pana R. P.S.: Boží kamerový prvek při scéně prvního setkání obou hlavních protagonistů. (19.03.2011)

Môj druhý Fassbinderov film, takže ešte nemám s čím porovnávať. Veľmi jemne a presne psychologicky rozpitvané postavy, ktoré sú mierne preexponované, majú rovnaké túžby ako my, reálni ľudia (dôraz je kladený na tie zvrátené) a chovajú sa podľa pravidiel, ktoré im boli zafixované nesprávnou výchovou, čo je aj základné posolstvo filmu. Množstvo výjavov a dialógov dostáva v priebehu deja svoj význam. Fassbinder často používa zábery postáv v zrkadle interiéru domu, ktorý nikdy nevidíme zvonka, aby sme sa viac vcítili do Marthinej kože. Martha vystrieda teror zo strany matky iba novou formou a to manželom, ktorého si vybrala sama, čím dostáva jej psychologický profil nový, menej súcitiaci význam zo strany diváka. Mačka, o ktorú sa začala starať, predstavuje túžbu po chýbajúcom dieťati. Záverečný záber zatváracieho sa výťahu symbolizuje klaustrofóbnosť prostredia, v ktorom svojim spôsobom dobrovolne žije ako vo väzení. Veľmi kvalitný, zároveň ale veľmi nepríjemný film. (01.11.2012)

Jeden z nejlepších Fassbinderových filmů - taková je doprovodná odezva dostupné kritiky a publicistiky - je přeplněn novinkami všeho druhu, z nichž nejproslulejší je kruhový objezd Martina seznámení s budoucím sadistickým manželem. Dílo, které se plně odehrává v dobové současnosti data svého vzniku, se soustředí na okruh několika klíčových postav a jejich dramatu. Podivné konzumistické manýry prakticky všech prostředí, která film divákovi nabízí, vrcholí dobrou partií zdánlivě atraktivního lva salónů s dobrým hmotným zabezpečením. 19. století, které z MARTHY čouhá jako sláma z bot, si vybírá na 31leté mladé ženě svou hrůznou daň. Vybírajíc tak dlouho, až přebrala, platí ztrátou svobody. Mechanismus tohoto "sametového" zotročování je Fassbinderem zachycen do nejmenších podrobností a silně připomíná bojovná díla demokratické protifašistické mezi- i poválečné německé literatury. Divadelní obrazy - tak lze také vnímat jednotlivé scény díla - mrazí a gradují až k tragickému závěru. Při posuzování hereckých výkonů je nutno vzít v potaz specifickou německou hereckou školu, ale také brechtovskou Fassbinderovu inspiraci. Pak teprve plně doceníme dílo, které lze považovat za jeden z posledních výběžků velké filmové vlny evropské kinematografie hraného filmu šedesátých let minulého století. (19.02.2012)

V chladně strohém sledu tichých a mnohdy až bezcitně nesnesitelně dlouhých záběrů sledujeme zvláštní svět, kde jsou mocenské role nezvratně rozděleny. Submisivní Martha utíká z dosahu despotické matky do náručí Helmuta. Zdá se ale, že ve společnosti, ve které se Martha pohybuje, platí pro manželství jiné zákony a domácí násilí je na denním pořádku. Brzo tato pravidla začnou platit i pro svazek Marthy a Helmuta, který je v týrání své ženy velmi vynalézavý. Když se hlavní hrdinka odhodlá k ráznému řešení, osud s ní naloží jinak. (04.03.2009)

Další skvělé drama, velikého psychologa. Fassbinder se tentokrát nevydává cestou realismu, ale právě naopak. Jeho postavy zde pronášejí něco, co by se působí jako nepřímá řeč dialogů uložených v něčím podvědomí. Jednotlivé repliky spíše shrnují postoje jednotlivých postav, než aby se snažili o realistický dojem. Herci pak kladou na tyto repliky až divadelní důraz. Špatně se to popisuje, pro pochopení je nutno vidět. Každopádně se jedná o skvělé drama o ženě, jejiíž submisivita a touha být ve všem zadobře jí táhne nejkratší cestou do pekel. (11.05.2009)