Režie:
Rainer Werner FassbinderScénář:
Rainer Werner FassbinderHudba:
Peer RabenHrají:
Kurt Raab, Margit Carstensen, Helen Vita, Volker Spengler, Ingrid Caven, Y Sa Lo, Ulli Lommel, Armin Meier, Katherina Buchhammer, Vitus Zeplichal (více)Obsahy(1)
Walter Kranz (Kurt Raab) je spisovatelem. V pozdních šedesátých letech byl znám jako "Dichter der Revolution" (básník revoluce) - teď mu však jaksi dochází inspirace. Vynervován z hašteřivé manželky a bláznivého bratra ukončí svoji tvůrčí krizi vraždou z vilnosti. Vypůjčuje si z díla Stefana Georgeho a je rozhořčen, když je nařčen z plagiátorství. Jeho iluze nakonec dostupují takového vrcholu, že se Kranz považuje za Georgeho samotného. Film měl původně nést titul "Keine Feier für den toten Hund des Führers" (Žádný oddech pro Vůdcova mrtvého psa). "Es wird ein lustiger Film," (Bude to veselý film) prohlásil režisér. (Pohrobek)
(více)Recenze (19)
Satansbraten Je jeden z nejbrutálnějších Fassbinderů – bizarní travestie, ostře zakřivená hyperbola, namířená proti mnoha věcem, nejvíce proti kultu geniality a na druhé straně proti slabosti tvůrce. Všudypřítomná chtivost, potřeba i pažravost peněz, neustále (velmi vtipně) přežvykované mnohé sexuální perverze, manipulace lidmi a latentní nacismus v zacházení se slabšími (a masochistické přitakání zneužívaných), groteskně přepísknuté herecké výkony, zničující tempo vyprávění (Kurt Raab!), zatuchlost německého šosáctví (Stefan George), divadelně pojatý scénář – deformovaná kombinace brechtovské morality a anglické konverzačky. Čirá nenávist k hajzlovi uvnitř nás a vynikající, mrazivě zvrhlá zábava! ()
Nevím, já to tam všechno vidím, jenom mě to sadistické pitvoření ani trochu nebaví a Fassbinderova odtažitá arogance mi je z duše protivná. Klíč je podle mě v tom, že si nepletu svévolné zvrhlé ponižování postav a lidských typů s černým humorem, a Fassbinder v sobě má cit jen pro to první, kdežto já jen pro to druhé. *~ ()
Nejlepší a nejsilnější Fassbinder, kterého jsem zatím viděl (a to se v díle tohoto režiséra už docela vyznám). Strhující snímek o smrtelném egocentrismu a zničující krizi mezilidských vztahů. V obalu komedie, což funguje překvapivě dobře. Ze začátku jsem se docela zasmál, stále více jsem se za to ale styděl, a nakonec jsem se už skoro jen styděl - i když film je vybaven dvěma pointami. Jednou klasickou a jednou absurdně komediální, která je podbarvena Vejvodovou Škodou lásky - asi nejnečekanější použití téhle klasiky ve filmu. Film je to hodně nemilosrdný, dost provokativní a občas i poněkud nechutný (na "otevřené" homosexuální scény ještě nejsem zvyklý.) ()
Aby si byl člověk alespoň trochu jistý, co je to film, pak si musí (občas, ne však příliš často) pustit nějakého Fassbindera. A tato satanská pečínka se servíruje s takovou mnohovrstevnatostí (zřejmě se jedná o sendvič) a v tak strhujícím tempu (asi je to hamburgr), až přechází zrak i sluch. Náboženství, fašismus, mesiáštví, solipsismus, sexualita, l’art pour l’art atd. atd. se tu pojednává nečekaně zábavnou, až komickou formou. Blíže to rozebírat však nemá cenu. Cenu má pár veršů Stefana George, třeba: "Da dein gewitter o donnrer die wolken zerreisse: / Dein sturmwind unheil weht und die vesten erschüttert / Ist da nicht nach klängen zu suchen ein frevles bemühn? (Nechť tvé hromy a blesky mraky roztrhnou / Tvá bouře nese pohromu a zdrtí pevnosti / Není hledání zvuků pouhou svévolí?)"... A asi o tohle nejspíš šlo. ()
Film, který radikálně změní váš vztah k mouchám, Fliegen ficken! Naprosto dokonalý perverzní nářez nekompromisně dekonstruující mýtus titánského revolučního básníka (neodolatelně odporný Kurt Raab) navzdory krutě nespoutanému humoru zachovává charakteristickou Fassbinderovu poetiku a existenciální hloubku. Doporučeno zejména lidem, kteří si myslí, že Němci nemají smysl pro humor. ()
Galerie (11)
Photo © New Yorker Films
Zajímavosti (8)
- Když Luise (Helen Vita) vyčítavě připomene osud haličských Židů, odkazuje tak na národnostní menšinu, která byla po připojení Haliče k Polsku v roce 1920 spolu s menšinou ukrajinskou utlačována a značně znevýhodňována. (ČSFD)
- Slovo „Satansbraten“ se v hovorové němčině používá jako nadávka člověku, který by se měl za své podlé činy smažit v pekle. (ČSFD)
- Poppers je slangový výraz pro populární drogu 70. let, která měla účinek afrodisiaka. (ČSFD)
Reklama