Dámský gambit

Při výhledu na nadcházející seriály jsem Dámského gambita vyškrtnul ze svého radaru a vrátil se k němu, až když tu viselo oněch skvostných 90%. Anya Taylor-Joy je sice moje oblíbenkyně, leč není čas ztrácet čas v takové záplavě seriálů těmi pouze průměrnými nebo dobrými. A ač jsem kdysi chodil do šachového kroužku, moc mě to nezajímalo ani tématicky. Nicméně již od prvního dílu musím suše konstatovat, že je tento seriál vycizelovaným režijním majstrštykem Scotta Franka, který své hodinové díly vyplňuje na 100% zajímavým obsahem a žádnou vatou. A jelikož se jedná o minisérii, zůstane Queen's Gambit legendární navždy a světlým bodem tohoto debilního roku...90% (20.12.2020)

Už nejakú dobu top seriál na Netflixe. Nemusí vás baviť šach a v podstate je jedno či ste vôbec niekedy hrali. Je takmer isté, že si vás táto miniséria získa. Pustil som sa do neho s veľkou radosťou pretože som vedel, že je to miniséria, čiže žiadne naťahovanie, žiadne ďalšie sľubované série , jednoducho jeden príbeh - max. sústredenie na jednu tému. Samozrejme film nie je len o šachu, to by asi bola nuda. tvorcovia jednoznačne vytlačili z námetu čo sa dalo, u mňa max. spokojnosť. Spokojnosť s hereckým obsadením, réžiou i hudbou, jednoducho ma to dokonale vtiahlo. Príbeh začína v sirotčinci , scéna s návykovými tabletkami nemá chybu. Dej plynie viac menej chronologicky, ale občas sa vrátime v čase. Atmosféra 50-60-tych rokov je výborná, vzťahy sú vykreslené pútavo a hlavná prestaviteľka si určite poriadne nakopla kariéru. Užíval som si scény v sirotčinci, i prvé partie šachu v pivnici so správcom. Na nadávke "cocsucker" som sa dobre bavil. Niekedy to tak z detí vypadne, slovo, ktorému vôbec nerozumejú...Scéna návratu do sirotčinca po rokoch ma dojala na čom mala zásluhu i dobre zvolená atmosferická hudba. Čo dodať? Jednoznačne plný počet a môžem iba doporučiť. 100%. (06.12.2020)

Jeden ze seriálů, který půvabně zachycuje zeitgeist. Okouzlující je, jak se vizuální estetika změní i s právě probíhajícím obdobím. K ději samotnému - nečekejte žádné vypjaté drama, spíše sérii menších dramat z života mladé talentované ženy s traumatem, která je docela často na hranici nesympatičnosti a její zacházení s ostatními by se jí vrátilo v daleko tvrdší formě, kdyby zároveň nebyla taky pohledná. Neptejte se po druhé sérii. On by to asi už nebyl zrovna povzbudivý pohled. (30.11.2020)

Pamatuji si sebe, coby malé dítko, které se hledalo v koníčcích a tak ho rodiče poslali do školy na šachové hodiny s tím, že z dítěte třeba něco bude. Po dvou týdnech a všech prohraných hrách snad i s nejmladším (nutno podotknout, že tento příběh potvrzuje, že Vám může být i čtyři roky, abyste vyklepli čtyřicetiletého matadora) tamním mistrem, jsem to vzdal a šel radši kopat fotbal o pár bloků vedle. Což nebylo o moc lepší, ale nemusel jsem nad tím tolik přemýšlet. Nicméně šachy hluboce uznávám a pokaždé, když je někde vidím (v jakékoliv podobě) mám chuť si je zahrát, leč samozřejmě předem vím, kdo vyhraje. Tady jsem ale předem netušil, do čeho půjdu. Netflix vsadil hodně. Jednak hru, která může cokoliv, jen ne filmově nadchnout a především příběh, který není podle pravdy, na což plno diváků také často dost hraje. Takže jednoduše řečeno - hru, která se nedá jen tak zfilmovat a příběh, který není podle pravdy. V obou případech pro běžného diváka něco, co ho dvakrát nenaláká. Tyto dvě devízy (jak se to vezme), ale spojili s asi nejzajímavější hereckou Aničkou, tím klukem z Lásky Nebeský a Dudleyem z Harryho, přimíchali prášky, chlast, nějaký ty démony a navíc autoři přišli i na to, jak natočit šachový souboj tak, abych třeba deset minut zapomněl dýchat a rázem si rozšířil kapacitu plic na úroveň vrcholového etiopského běžce. Prostě se jim to povedlo a já nemohu jinak, než-li tleskat. Sice by to mohlo být o dva díly kratší, abych tomu přidal pátou hvězdu, ale pořád uznávám, aktuálních devadesát procent je dobrá vizitka Netflixu, který opět rozčeřil vody amerického filmového průmyslu, když dokázal, že se dá natočit jakékoliv téma a nemusí se neustále hledat již tisíckrát omleté. (21.12.2020)

Nie je úplne ťažké ohurovať, obzvlášť keď zobrazujete šnúry víťazstiev. A tá záverečná časť to svojou gýčovosťou (a na pár miestach vyslovenou stupiditou) zráža, pretože šesť častí ten seriál vyzeral, že má ujasnené ciele, v skutočnosti sa ale celý čas iba držal pri zemi. A aj tak som bol na konci namäkko. Lebo ja som sem tiež prišiel za potešením. Trochu škoda, že šachové súboje - jak sú napínavé - tak sú točené pre nešachistov a miesto diania na šachovnici naháňajú ruky a pohľady hráčov. Kamera celkovo je ozaj vypiplaná. To jak opisuje nálady hlavnej postavy a pohybuje sa v priestore tam, kam “Kráľovná” zvažuje ťahy, si nezadá s výpravnosťou vojnových veľkofilmov. Postavy (najviac mi to vyniklo v štvrtej epizóde) majú prekvapivé charaktery a človek si ich obľúbi (čo opäť zabíja posledná epizóda svojimi slepými uličkami a vyťahovaním mŕtvol niekde z prdele. Nefunguje Jolene, nefunguje stará opatrovateľka, nefunguje hezoun a jeho previazanie vlastne s čímkoľvek v seriáli). Väčšinu faktorov nejakým spôsobom narúša posledná epizóda. Vážnosť a vyznenie, zmysluplnosť postáv, intelekt... Nemá to dosah vlastne len na vizuál, vynaliezavosť kameramana a výtvarnú stránku a všetky jej kontrasty bielej a čiernej, a odtieňov a nasvietenia vlasov a líčenia Joyovej postavy. A posledná scéna toho kostýmu na ošuntelom sídlisku je pastva pre oči. A Anya Taylor-Joy je s tým nevinným ksichtíkom dokonalá. (16.11.2020)