Dámský gambit

Dneska jsem začal sledovat a po chvíli jsem se tímhle seriálem nechal vyšachovat až do poslední epizody, musím říct že jsem se mu vzdal naprosto dobrovolně a rád, protože je to až směšně dokonalý. Každá kompoziční diagonála, kvůli které v setu museli speciálně natáčet židle aby se vše sbíhalo geometricky přesně na střed, každá přesně sestříhaná montáž, naprosto přesně vedená scénáristická struktura, vše je dovedeno k dokonalosti podobné šachovému velmistrovi. A víte vy co? Není to nuda, furt je tam něco navíc. A to něco je Anya T. Joy, která je nádherná a dělá celé téhle show svůj vlastní ksicht a duši. Divíte se, že vás to bavilo ikdyž se o šachy nezajímáte? No ovšem, pravé souboje se totiž nevedou na hrací desce, ale tam někde ve vzduchu v atmosféře, která je díky střihové skladbě a hereckým výkonům opravdu, opravdu hustá. Ano, najde se tam pár věcí, které by šli kosmeticky upravit. Já osobně měl třeba problém s peripetií v předposlední epizodě, vlastně ale pořád perfektně chápu proč tam je. Dá se tomu také vytýkat možná předvídatelnost, která je způsobené tím, že seriál opravdu jede podle šablon a vždycky na jistotu... Ikdyž jsem, ale přesně věděl kdy se musí objevit daná postava, nebo kdy přijde zvrat, vše bylo tak dokonalé až jsem si nemohl pomoct. (26.03.2021)

Jeden ze seriálů, který půvabně zachycuje zeitgeist. Okouzlující je, jak se vizuální estetika změní i s právě probíhajícím obdobím. K ději samotnému - nečekejte žádné vypjaté drama, spíše sérii menších dramat z života mladé talentované ženy s traumatem, která je docela často na hranici nesympatičnosti a její zacházení s ostatními by se jí vrátilo v daleko tvrdší formě, kdyby zároveň nebyla taky pohledná. Neptejte se po druhé sérii. On by to asi už nebyl zrovna povzbudivý pohled. (30.11.2020)

9/10. Fascinující kam to až televizní produkce postupně dotáhla. I kdyby se člověk nezajímal o dané téma, tak musí být pohlcen krásnou kamerou a střihem, hereckým umem všech zúčastněných a především silným obsahem, který z materiálu štaví naprosté maximum. Anya Taylor-Joy je můj novej crush. Kdyby mi někdo před rokem řekl, že nejlepší seriál roku 2019 bude dramatický příběh jedné geniální šachové hráčky od Netflixu... asi bych se mu vysmál. Kurde, ono se tak ale stalo. (21.12.2020)

(92%) Seriálový zázrak od netflixu je tady! Tentokrát vysoké hodnocení nelhalo, paráda! Nemám ve zvyku moc komentovat seriály, většinou spíš jen filmy. Ale u tohoto udělám výjimku. Zkrátka, zde bych asi divákům doporučil jednu věc. Pokud se vám nebude líbit první díl, nebo ho tak nějak zhodnotíte průměrně půl na půl, tak se do dalších epizod nepouštějte. Mě první epizoda naprosto pohltila. Sledovat prostředí sirotčince v 50. letech a to jak se malá, tichá holka učí hrát ve sklepě šachy a začíná být závislá na jistých prášcích, to se jen tak nevidí. Od dalších epizod tu sledujeme už velkou Beth, kterou bravurně sehrála Anya Taylor-Joy, kterou známe třeba z filmu Rozpolcený. Její herecký výkon je opravdu famózní, stejně jako její dobře napsaná postava. Bavily mě snad veškeré scény. Já osobně šachy nehraji, ale ty šachové turnaje byly prostě napínavé, že jsem sotva dýchal. I mimo tyto herní scény je tu spoustu prostoru ze života té Beth. Její závislost z prášků vyústí i na alkohol, který bude často kombinovat s těmi pilulky. Zaujal mě i vztah mezi Beth a její nevlastní mámou, která jí byla spíš vztahem jako starší sestra, se kterou měla společný jen ten alkohol. Najde se tu i několik silných momentů. Víc k tomu psát nebudu. Jen nevím, jestli bych uvítal další sérii. Zas, takhle mi to přišlo celé docela uzavřené, než aby se to začalo případně kazit. Určitě tento krátký seriál tvořený 7 epizody doporučuji. Ale jak říkám, rozhodující je první díl, aby divákovi sedl. (20.11.2020)

Jasně, není to "kvolity tývý", není to meta a extra společensky uvědomělé, genderově podvratné etc., ale je to jednoduše brilantně napsané, dramaticky poctivě vystavěné, elegantně natočené a výtečně obsazené / sehrané. V ranku mainstreamu tomu v současnosti může konkurovat tak The Crown, se kterou to sdílí podobnou lehkost a přístupnost, na které ale není nic banálního. Je to vystavěné podle klasického schématu zero to hero, ale s takovou mírou přesvědčivosti a promyšlenosti, že tomu předvídatelnost naprosto odpouštím. Prostě jsem s Beth šel jako s málokterým hrdinou v poslední době. (08.11.2020)