Kluci z party

Kluci z party stejně jako pozdější Andělé v Americe patří mezi zásadní díla amerického moderního dramatu. Dramatik Mart Crowley uvedl své Kluky z party na jevišti v roce 1968, a jelikož v té době se tiše zhroutil dávno překonaný Haysův kodex, hra se už o dva roky později dostala na stříbrné pláno. Režie se tehdy ujal William Friedkin (Francouzská spojka, Vymítač ďábla) a jeho celovečerní verze Kluků z party patří k zásadním a zcela průlomovým snímkům, protože poprvé zobrazoval gaye bez jakýchkoli stereotypů, přičemž herecké obsazení bylo totožné jako na jevišti a právě tato skutečnost přispěla k jeho legendě. O půl století v roce 2018 mají Kluci z party na jevišti obnovenou premiéru a podobně jako Friedkinova celovečerní verze se o dva roky později objevuje nová celovečerní verze opět s jevištním obsazením, kterou na plátno, resp. na stream, převádí Joe Mantello v produkci Ryana Murphyho. Jakkoli se nová filmová verze může zdát zbytečná, protože už Friedkinův film je dodnes nadčasový, také Mantellův film si zaslouží diváckou pozornost. Jednak potvrzuje nadčasovost původní hry a jednak je radost sledovat tu neuvěřitelnou chemii všech zúčastněných pod vedením Jima Parsonse, Zacharyho Quinta a Matta Bomera. Znovu si člověk uvědomuje, jak se bojí říci nepříjemnou pravdu, vyznat někomu lásku a lhát sám sobě. Atmosféra postupně houstne a nakonec vás vyplivne. Friedkinův film si bohužel už moc nepamatuju, ale Mantellova verze je skutečně vynikající a milovníci kvalitních konverzaček by ji určitě neměli minout. (22.06.2024)

Film začíná jako vlekoucí se přehlídka představ o homosexuálech (tedy jako o zženštilých rozpustilých týpcích) a pálí do diváků veselé tanečky, oslovování v ženském rodě; diváci už předem otrávení podobnými atributy zřejmě rovnou odpadnou a neprohlédnou úmysl. Změna přichází ve chvíli, kdy přichází oslavenec, postavy naberou hrany, některé se dobře vybarví a atmosféra začne být jedovatá a tísnivá. Herecky potěší Jim Parsons a Zachary Quinto. Ale na slabou první polovinu nezapomenete (proto hodnocení jen za tři), casting mohl být lepší (skoro se chce zlomyslně říct, že kromě dvou zmíněných áček možná trochu dojel na snahu obsadit gay postavy pouze aspoň trochu známými gay herci s volnem v kalendáři) a vyprávět příběh z roku 1968 (jakkoliv jsou některé typy a trauma gay charakterů stále aktuální) je už trochu retro. Jsem zvědavý, jestli přijdou do módy taky filmy ze života bears nebo kožeňáků. (13.11.2020)

Na úvod mám potřebu napsat, že jsem hetero. Přesto jsem za svůj život zcela vědomě a záměrně zhlédl slušnou řádku filmů s gay tematikou. Musím říct, že Kluci z party mi z nich přišli spolehlivě nejhorší. A sice proto, že tenhle film je podle mě tak moc gay, že už nemá šanci zaujmout jinou skupinu diváků. Lesby pochopitelně nepočítám, ty by se do toho mohly vcítit taky a možná to přijde ohromně strhující takovým těm nej nej gay kamarádkám, jimiž se homosexuálové často obklopují. Ale šance, že bych se v tom dokázal citově angažovat, že bych se dokázal naladit na některou z postav, je nula- odráželo se to ode mě jako pingpongáče ode zdi. Gay známým bych to doporučil s klidným svědomím. Jsem přesvědčený, že by si v tom našli svoje. Jinak se o tom ale nikdy nikomu nezmíním, připadal bych si jako real kikina. (03.11.2020)

Naprosto průlomový originál z roku 1970 mě přece jen uhranul víc, čímž neříkám, že tahle o půl století (!) mladší verze je pod úroveň. Vůbec ne. A Jim Parsons tedy výtečně, bravo! PS: Rozhodně si nicméně člověk musí pustit "Making Of" (nazvané Something Personal), to oba filmy pomůže zařadit do širšího kontextu, vřele odporúčam. (24.10.2020)

ma to silny pribeh, ale nekdy me to nudilo. atmosfera 60. let nebyla moc vyuzita (asi protoze se skoro cely film odehraval ve stejnem pokoji) a to je skoda. nicmene me velmi potesil herecky vykon ctyr uzasnych gay ikon v hlavni roli!! • • ✨ ❝𝗕𝗲𝘄𝗮𝗿𝗲 𝘁𝗵𝗲 𝗵𝗼𝘀𝘁𝗶𝗹𝗲 𝗳𝗮𝗴. 𝗪𝗵𝗲𝗻 𝗵𝗲’𝘀 𝘀𝗼𝗯𝗲𝗿, 𝗵𝗲’𝘀 𝗱𝗮𝗻𝗴𝗲𝗿𝗼𝘂𝘀. 𝗪𝗵𝗲𝗻 𝗵𝗲 𝗱𝗿𝗶𝗻𝗸𝘀, 𝗵𝗲’𝘀 𝗹𝗲𝘁𝗵𝗮𝗹.❞ ✨ (30.09.2020)